Minda na veterině

Vážení a milí kočkomilové a kočkomilky,

Děkujeme s Mindou za hezké ohlasy na příběh našeho seznámení. Jsem úplný nováček co se týká příspěvků do Modrého kocouře a stydím se, i Minda se úplně červená, že nemáme dosud svůj deníček, a i ta fotečka není naše. To hezké koťátko na obrázku není Minda, asi se k mému povídání pouze hodila, ale jako doprovod je úžasná.

Naše Minda je obyjejná mourovatá číča a jak náš soused, též kočkomil a páník Mindina kámoše Šmurina, který je téhož vybarvení, říká - Droždínská polodivoká. Do budoucna si dávám závazek nějakou tu fotočku dodat.

Dnes se s vámi podělím o zážitky na veterině. Máme úžasně hodného, mladého a vtipného pana doktora. Protože pečuje o všechny naše zvířecí přátele, kteří k nám postupně přicházejí - psa, morčata, králíky, fretku - tak už je docela v obraze, když se objevím v čekárně s nějakou přepravkou. Uvítal nás jako vždy s přátelským úsměvem a se slovy, co nám tentokrát nesete, čekal, co zase vylovím za prezent. Říkám, pane doktore, máme nového kamaráda, asi kocourka a potřebuji, abyste se na měj mrknul, čekala jsem, že mi řekne, že kocourek je celkem zdráv a vystaví průkaz na očkování. Ale ouha. Pan doktor kouká, zvedne ocásek, uchechtne se a povídá, tak vás zklamu, je to kočka, má v uších svrab. Jakej svrab, to není možný. Ale je, říká pan doktor a uklidňuje, že to má skoro každá toulavá kočka a dá se to snadno léčit. No jo, ale ona s náma spí v posteli, dokonce už i muž se s tím smířil, jak mu to vysvětlím, že může mít svrab taky, dalo práci ho přesvědčit, že kočka je to jediné, co nám ještě chybělo. Pan doktor pobaveně odpověděl, že se to obvykle na majitele nepřenáší, nebo že o tom vlasně neslyšel. To byla úleva, manželovi teda ušní svrab nehrozí, teda ne akutně. S úsměvem, kapkami do uší a s ujištěním, že se teď budeme vídat co 14 dní, protože musíme sledovat, jak léčba pokračuje, jsme se loučili. Minda zatím spokojeně seděla na vyšetřovacím stole a prováděla anální hygienu. Když jsem ji pokárala, co to je za způsoby a ať si to nechá na doma, pan doktor s lišáckým úsměvem prohlásil, to tak neberte, já jsem zvyklej. Tak skončila naše první návštěva. Pak následovala spousta dalších, ale ty už nebyly tak veselé, protože už jsem věděla, že naše kočičí dítě není kocour, ale kočka.

Zatím se s vámi se všemi loučím a pozdravujte vaše kočičáky od Vykydalovic Mindy

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama