Seriál: Příběh kocourka Roie: 7. Vánoce
29. února 2004 |
Martina Fiřtová |
3 327x / 2x
23. prosince 2003:
V dnešním díle vám přinášíme povídání o tom, jak to bylo u Roie a u Štěpánky o Vánocích. Tak jako všude, panovalo i tam veselí a radost i když kočičí říše má někdy stále tvrdá pravidla, kterým se nedá vyhnout.
Jaké překvapení připravil Roi všem na Silvestra se dozvíte příští týden. Těšte se!
Roi roste jako z vody, a protože stále zvětšuje svou velikost, není ani tlustý narozdíl od Štěpánky. Ještě stále si spolu nehrají, i když se občas očichají a dokáží baštit z jedné misky. Možná teď dojde ke změně, protože Štěpánka, přestože je vykastrovaná, prochází říjným obdobím a dokonce Roie provokuje ke hraní. Kocourek si zatím neuvědomuje, že je kocour a jako chlap by měl mít převahu.
Jinak je nesmírně milý a mazlivý, adoptoval mě jako svou matku, když s tou velkou potvorou nic není, a neustále se mi plete pod nohama. Spí se mnou v posteli a vůbec se mu nelíbí, když se tam začne cpát i ta ošklivá kočka. Dokáže ji pěkně vyhnat.
Jsem moc zvědavá jak bude všechno pokračovat.
25. prosince 2003
Má-li šanta vyvolat u kočiček jakýsi stav veselí a blaženosti, tak nevím, jestli najdu odvahu ji těm závodníkům v běhu po bytě podat. Když u Štěpánky byly projevy říjnosti, honili se tak, že strhli a lýkovou sovu, která visela víc než metr nad zemí, a to nemluvím o poshazovaných kytkách na balkoně! Po vynadání svorně zdrhali za gauč.
Jejich vztah se neustále zlepšuje, Štěpánka i po skončení "říjnosti" je docela klidná, nechá se očichávat, jedí spolu, jen občas Roíkovi připomene, že je paní domu a připlácne ho tlapkou k zemi. Když zůstane ležet je spokojená a jde si zabrat svoje křeslo. K Vánocům dostali syrové králičí masíčko a moc jim chutnalo. Musela jsem jim ho podávat po kouscích a vždy oběma zároveň, aby se neprali. I když je fakt, že pokud jde o jídlo, není Štěpánka tak neústupná, naopak Roíkovi vždy ustoupí ona, jakoby si říkala: „Jsi ve vývinu, tak se nacpi." Dokonce dokáží oba ležet u mne, ale musí mezi nimi být hoodně velký odstup. Nejlépe přes celé letiště.
Roík zjistil dvě věci. Jednak, že nejlepší mňamky má mamina na svém talíři a že když se zapne televize, může se krásně válet mamině v náručí. Jak usednu k jídlu, je mimino způsobně usazené na lavici, vyplazuje růžový jazýček a nemňouká ale dělá - ééé...ééé. Takový králík na smetaně, krůtí svíčková, roštěná, zlaté kuřátko, tomu přece nejde odolat. Vím, že se to nemá, ale jeho ksichtíku nedokážu odolat a vždycky kousíček dostane. Štěpánka to nejí, i když jí přinesu kousek masíčka až pod nos na její křeslo.
Už jsem si jistá, že bude všechno v pořádku, že oni i já budeme spolu spokojení a bude nám moc krásně.
Děkuji vám za vaši morální podporu, nebýt jí, možná bych to v těch těžkých začátcích vzdala, protože to nebylo jednoduché ani pro jednoho z nás.
| O sdílení
V listopadu Modrý kocouř zachránil malého černého kocourka. Jak to bylo... 8. listopadu 2003: Co se dělo, když jsme zanechali kocourka vlastnímu osudu u paní Ludmily a kočičky Štěpánky, nám bylo vylíčeno ihned v první zprávě. Musím přiznat, že to vypadalo dost děsivě, ale ne zas tak, abychom nemohli doufat v happyend. Jen na vysvětlenou – u paní Ludmily mají kočičky svůj vlastní pokoj, kde je gauč a křeslo a další různé věci a to všechno jenom pro kočky! Z něj vedou dveře na zasklený balkon plný květin a zeleně, kde jsou dva krásně čisté kočičí záchůdky – vše už bylo pro Roie připravené...
3 863x
18. ledna 2004
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.