Seriál: Příběh kocourka Roie: 8. Jak Roi vyzrál na únosce kocouřů
7. března 2004 |
Martina Fiřtová |
3 057x / 1x
7. ledna 2004:
Dnes se dozvíte, jak to bylo na Silvestra. Roi je skutečně šikula. Ale jak to bude dál?
Roi se Štěpánkou se k sobě chovají stále více přátelsky, dokonce si občas navzájem olíznou kožíšek a jejich honičky jsou v přátelském duchu i když občas z jejich objetí lítají chlupy.
Silvestra se rozhodl strávit se mnou můj švagr. Když jsme přišli z nádraží, obě chlupaté koule zmizely za gaučem. Asi po hodině vylezla Štěpánka a šla opatrně zjistit co se děje, zkontrolovala boty a tašku, opět zpátky za gauč, ale navečer se uklidnila natolik, že si šla lehnout dokonce na své křeslo a i snesla, aby ji vetřelec pohladil. Roi tu nebyl. Nešel ani ke své misce v kuchyni, nepřilákala ho ani vůně podávaného jídla ani moje volání ho nepřimělo k opuštění úkrytu.
Na chviličku vylezl až v noci, když již všechno spalo, napapal se, šel na misku, na momentík ke mně do postele, ale jakmile se vetřelec začal projevovat, okamžitě zase zmizel. Švagr odjížděl v domnění, že snad žádný černý kocourek neexistuje, protože ho ani nezahlédl.
Když jsem se vrátila z nádraží, Roi kontroloval škvírou mezi dveřmi, kdože to zase přišel. Když se ujistil, že žádný cizinec do jeho království nezavítal, začal kolem mne tančit indiánský tanec vítězství. Motal se mi pod nohami, vyplazoval svůj růžový jazýček a dělal své oblíbené éé ééé, jakoby se smál. Při každé příležitosti se mi stočil do klína a spokojeně předl.
Pak jsem asi pochopila, že je šťastný, jak vyzrál na domnělého únosce. Dosud, pokud se objevil v jeho životě někdo neznámý, strčil ho do nějaké bedny a kamsi vezl, vyndal ho v cizím prostředí a za chvíli zase vezl někam do cizího.Tentokrát se rozhodl, že se nenechá nachytat a přestěhovat do ciziny, a teď je šťastný jak šikovně zařídil, že ho nikdo neviděl a neodvezl.
Asi těch návštěv bude muset přijít více aby pochopil, že tento příbytek je už natrvalo jeho a nikdo ho neodveze. Prostě Roi je šikula a umí vyzrát i na velkého chlapa.
| O sdílení
V listopadu Modrý kocouř zachránil malého černého kocourka. Jak to bylo... 8. listopadu 2003: Co se dělo, když jsme zanechali kocourka vlastnímu osudu u paní Ludmily a kočičky Štěpánky, nám bylo vylíčeno ihned v první zprávě. Musím přiznat, že to vypadalo dost děsivě, ale ne zas tak, abychom nemohli doufat v happyend. Jen na vysvětlenou – u paní Ludmily mají kočičky svůj vlastní pokoj, kde je gauč a křeslo a další různé věci a to všechno jenom pro kočky! Z něj vedou dveře na zasklený balkon plný květin a zeleně, kde jsou dva krásně čisté kočičí záchůdky – vše už bylo pro Roie připravené...
3 863x
18. ledna 2004
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
