Seriál: Příběh kocourka Roie: 9. Kočičí rošťárny
15. března 2004 |
Martina Fiřtová |
3 142x / 1x
16. února 2004:
Je tady zatím poslední, devátý díl našeho seriálu. Jak bylo vidět, seznamování kočičáků není nikdy úplně jednoduché, ale na druhou stranu se zdá, že snad může pomoci i plašší kočičce trochu se otrkat a být trochu více v pohodě.
Vedeme si dobře, s čičinami je legrace a pomaloučku se stále víc sbližují. Před 14 dny tu byl syn s rodinou a Roi byl opět celé 2 dny za gaučem. Naopak Štěpánka se mezi hosty producírovala jak manekýna, přišla i zkontrolovat, co máme na talíři, a dokonce se sama přišla pomazlit s vnukem. Její proměna je udivující, jen chovat nechce, ne, ne.
Roík je ďáblík, přišel na způsob jak mě zvednout z postele když se mi třeba nechce vstávat. Normálně mě nebudí, chodí kolem potichoučku a čekají, až je zavolám, pak propukne mazlení a kočkování. Roi přišel na to, že když skočí z parapetu, začne se houpat na zácloně a bude řvát, tak zaručeně vstanu. Takových legrácek dokáže vymýšlet spousty abychom se nenudili. A to schovávání před návštěvami ho taky přestane bavit až přijde na to, že se může krásně předvádět, být hlazen a obdivován.
27. února 2004
Mládenec nám dospívá, hodně vyrostl a začíná být neklidný. Dokáže dlouhou dobu sedět na okně a pokouší se dostat ven, snad to dělá i blížící se jaro. Nabančí i Štěpánce, která je aspoň o 2kg těžší, je pěkný drzounek co se snaží otevřít lednici, špajz a ostatní skříně. Mazlivost ho neopustila a při každé příležitosti se vetře na klín.
Mají vymyšlenu novou zábavu, napřed jsem nevěděla o co jde a vyděsila se, že se opět perou. Svorně vedle sebe vlezou na letiště v ložnici, jestli se potom rozpočítají nevím, ale jeden uteče dolů, schová se, druhý zaujme polohu, srovná nohy, zavrtí zadkem a vyráží na lov. Že přitom létají koberce a hračky na všechny strany a dupou jak párek slonů je jasné a strašně je to baví. Když se dost unaví vlezou každý na své křeslo a spokojeně usnou.
Už jsem domluvená s doktorkou, příští čtvrtek jde Roiček na kastraci. Je mi ho už dopředu líto, ale vím, že mu to usnadní život. Zklidní se a nebude plakat, že nemůže ven. Štěpánka bude mít jeden den půst, stejně je tlustá, protože jdeme až navečer a potom budu muset ohlídat, aby Roikovi neublížila než se zotaví. Nevím jestli je to pravidlo, ale když jsme bývalého kocourka přinesli po kastraci domů, byla na něj Adelka moc zlá, dorážela na něj, syčela a museli jsme hlídat aby se k němu nepřibližovala.
Určitě Vám podáme zprávu jak to proběhlo a jak se s novým stavem obě kočiny vyrovnaly.
| O sdílení
V listopadu Modrý kocouř zachránil malého černého kocourka. Jak to bylo... 8. listopadu 2003: Co se dělo, když jsme zanechali kocourka vlastnímu osudu u paní Ludmily a kočičky Štěpánky, nám bylo vylíčeno ihned v první zprávě. Musím přiznat, že to vypadalo dost děsivě, ale ne zas tak, abychom nemohli doufat v happyend. Jen na vysvětlenou – u paní Ludmily mají kočičky svůj vlastní pokoj, kde je gauč a křeslo a další různé věci a to všechno jenom pro kočky! Z něj vedou dveře na zasklený balkon plný květin a zeleně, kde jsou dva krásně čisté kočičí záchůdky – vše už bylo pro Roie připravené...
3 862x
18. ledna 2004
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
