Recenze knihy - David Michie: Dalajlamova kočka
3. září 2013 |
Renata Petříčková |
19 686x / 2x
Víte, jak se žije kočce v těsné přítomnosti samotného dalajlamy? Kniha mne zaujala dvěma základními dějovými liniemi – samotnou podrobnou nejen reálnou, ale i emoční a citovou sondou do života koček, ale také nesmírně klidnou a moudrou procházkou životem Jeho Svatosti. A už jen to je návštěva převelice vzácná.
Tahle knížka se mi četla jako malý dobrý dortík. Až mi bylo líto ukusovat další a další sousta, protože jsem věděla, že ty další budou lepší a lepší. Což snad ani není možné...
Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. V jeho přítomnosti a díky jeho příkladu chytré zvířátko zjišťuje, jak naplnit dvě základní touhy všech živých tvorů: být šťastný a vyhnout se utrpení. Postupně se himálajské koťátko učí, jak se nenechat ovládat emocemi, jak zachovat bdělou mysl, jak přistupovat ke každodenním problémům, jak využít přítomný okamžik k vytváření lepší budoucnosti a jakou moc má v našem životě láska a soucit. Zábavně a čtivě napsaný román v sobě nese poselství, které může učinit šťastnějším každého z nás. Dokazuje, že snaha žít jako lepší bytost prospěje každému – a není (jen) pro kočku.
Tolik anotace knihy a já musím dodat, že je to jedna z nejkrásnějších kočičích knih, které jsem četla, snad kromě Felidae (Argo), což ovšem byla kočičí detektivka, nebo Kočičího našeptávače, což je kniha spíše o psychologii koček. Zasadit kočičí život pod nohy a pod laskavé ruce a oči Jeho Svatosti je nápad, nad kterým ustrne nejen milovník malých sibiřských lvic (jak se Jesce, dalajlamově kočce, říká), ale každý, kdo touží spočinout v lehkém, nenásilném duchovním osvěžení. Moudra a laskavosti tu načerpáte dost, nikoliv však tolik, aby vás z toho bolela hlava. Příjemný příběh jedné himálajské kočky je o každodenním běhu v mnišském chrámu a o malých zvláštních příbězích, kulinářských kočičích požitcích a pohledu na svět safírovýma očima malé šelmy.
Však posuďte sami, jak to všechno začalo:
„Představte si typické monzunové odpoledne v Novém Dillí. Dalajlama se vracel z přednáškového turné po Spojených státech. Mířil domů z letiště Indíry Gándhíové a jeho vůz se proplétal ulicemi předměstí. Doprostřed rušné silnice loudavým krokem vstoupil býk a zatarasil tak dopravu. Zastavit muselo i auto s dalajlamou.
Jeho Svatost klidně vyhlížela z okénka stojícího vozu a čekala, až se kolona znovu rozjede. Právě v tu chvíli upoutalo jeho pozornost drama, které se odehrávalo na kraji ulice. Uprostřed křiku a lomozu, mezi chodci, cyklisty, pouličními stánky s jídlem a žebráky, postávaly dvě otrhané děti ulice a snažily se doprodat, co jim ten den ještě zbývalo. Ráno totiž v jedné postranní uličce našly čerstvě narozená koťata, schovaná v hromadě režných pytlů. Svůj nález si pečlivě prohlédly a došly k závěru, že by se dal zpeněžit. Koťata nebyla žádná pouliční směska, jejich matka nemohla být obyčejná toulavá kočka. Koťátka vypadala naprosto čistokrevně. Chlapci neznali plemeno himálajských koček, ale podle safírových očí, krásného zbarvení a dlouhé srsti vytušili, že bychom mohli mít nějakou cenu...
... Mě nechali ležet v bahně a radili se, co se mnou. Shodli se na tom, že mě už nikdo nebude chtít koupit. Vzali noviny, byla to týden stará sportovní stránka z Times of India, kterou vítr přivál do blízké škarpy, a zabalili mě do papíru, jako bych byla kus zkaženého masa. Nejspíš mě chtěli hodit na nejbližší hromadu odpadků.“
„Rozhlédla jsem se, abych zjistila, z čeho ten můj nově nalezený pocit bezpečí a sytosti pramení – a setkala se s očima Jeho Svatosti.
Jak mám vylíčit první okamžiky v jeho přítomnosti?
Byl to pocit a myšlenka zároveň – hluboké hřejivé vědomí toho, že všechno je v pořádku. Jak jsem si později uvědomila, bylo to, jako když vám poprvé v životě dojde, že vaší pravou přirozeností je nekonečná láska a nekonečný soucit. Obojí je ve vás, dalajlama to ve vás vidí, a navíc vám to odzrcadlí zpátky. Vnímá vaši pravou buddhovskou podstatu, a toto vyjímečné vnímání přítomné často přiměje k slzám.“
Asi těžko mohu k této knize říct jiného než – chtěla bych být Dalajlamova kočka.
A pokud budete z této knihy stejně nadšeni jako já, mohu prozradit, že se již chystá druhé pokračování. No, bodejť ne, Jeska bude mít koťátka. No ano, i ona si prožije svou lásku, a že k ní nebude mít lehkou cestu. S kým? Jo, tak to prozradit mohu. S velkým, samozřejmě KRÁSNÝM, mourovatým kocourem se žlutýma očima.
Vydalo nakladatelství
Synergie Publishing SE, 2013
Renata Petříčková
Foto: Knihu v srpnu pokřtila herečka Ivana Jirešová
Tagy ?
recenze knihykniharecenze
| O sdílení
Knížka je skutečný příběh od kotěte, kterého vhodili do schránky na knihy ...
8
|
8 790x
19. prosince 2016
Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku od Karla Čapka. Originální recenze audioknihy pro Modrého kocouře.cz.
9
|
8 785x
15. června 2016
Autorem knihy je Jeffrey M. Masson (*1941), původem americký spisovatel, dnes žijící na Novém Zélandu ...
3
|
7 156x
1. července 2016
Maxik 12. září 2013 9:19
Taky jdu shánět. D9ky za milé upozornění.
Mňaulena 10. září 2013 13:00
Tato recenze i ukázka mě tak zaujaly, že jsem si knížku ihned objednala, tak už se moc těším, až dorazí.
chipushit 10. září 2013 10:15
Četla jsem jedním dechem. Nádhera!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.