Jednou z príjemných, niekedy aj menej príjemných stránok chovateľstva, je dovoz chovných mačičiek zo zahraničia. Určite každý chovateľ si aspoň raz za život položil túto otázku, či zvoliť import mačičky z väčšej diaľky, alebo zostať pri tých, čo máme na dosah ruky. Samozrejme všetko má svoje výhody a nevýhody a je na každom z nás, akú cestu si zvolí. Väčšinou sú dôvody importu rovnaké, cieľom je priniesť „novú krv“ do svojho chovu, zlepšiť typ, povahu daného plemena apod. Táto cesta nie je vždy jednoduchá, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať, chce to veľa trpezlivosti, dôvery, treba počítať aj s neúspechom, nie vždy sú chovatelia ochotní vám svoje mačiatko predať, obzvlášť ak s chovom iba začínate, čakacie lehoty na svoje vysnívané mačiatko sú zvyčajne dlhšie (kľudne aj rok).
Medzi ďalšie nevýhody, ktoré treba zvážiť, sú:
často krát (ale nemusí byť) vyššia obstarávacia cena mačičky,
vyššie náklady na prepravu,
mačička je podstatne viac vystavená stresu z prepravy (čo môže mať za následok mierne až závažnejšie zdravotné problémy),
všetko je v rukách chovateľa, od ktorého mačičku kupujete (spoliehať sa môžete iba na jeho serióznosť, na fotografie, ktoré vám zašle, väčšinou nemáte možnosť preveriť si osobnou návštevou, v akých podmienkach mačičky žijú, atď.).
Neviem, či tu spomínať aj prípad keď mačiatko ochorie, či uhynie vinou predávajúceho, či má „vady“, pre ktoré nie je možné zaradiť mačiatko do chovu (napr. neplodnosť, nezáujem kryť u kocúrov, škúlenie, zálomky na chvoste apod.), v prípade „reklamácií“ (či už v podobe vrátenia kúpnej ceny, či časti kúpnej ceny, či vám poskytne náhradné mačiatko) tu nehrá úlohu vzdialenosť, pretože toto je samozrejme o charaktere chovateľa, ako sa k danému problému postaví, niekedy máte problém dostať náhradu od človeka, ktorý je 100 km od vás, a s niekým na míle vzdialeným problém nie je. Tu by som snáď len poukázala na tú nevýhodu, že náklady spojené s cestou mačiatka pod „náhradu“ nikdy nespadajú.
Poďme teda krok za krokom.
1. Výber mačiatka
Ako som už vyššie spomínala, dôvody importov sú u každého chovateľa rôzne, niekedy je to rodokmeň a určité línie v ňom, inokedy túžba zlepšiť typ plemena (napr. oko, profil, srsť, veľkosť), potreba doladiť povahu apod., niekedy aj kombinácia všetkého. Podľa toho vyberá chovnú stanicu a rodičov svojho budúceho mačiatka. Cenové rozpätie chovných mačiek je cca 1 200 - 2 000 euro, USA a Kanada 1 800 - 3 000 dolárov, vo všeobecnosti platí, že kocúrik je drahší ako mačička.
Samozrejme treba rátať aj s rôznymi obmedzeniami, ktoré chovateľ dostane na svoje chovné mačiatko, najčastejšie ide o zákaz kocúrov kryť mimo svojej CHS, obmedzenie predaja potomkov do chovu do určitých krajín, obmedzenie počtu predaja chovných mačiatok z vrhu a povinnosť skorej kastrácie mačiatok predaných na „mazlíčka“. Väčšinou sa týmto potom riadi chovateľ aj naďalej pri predaji svojich mačiatok do chovu.
2. Výber najvhodnejšej prepravy mačiatka
Preprava zvierat v rámci celého sveta sa dá rozdeliť na 3 základné typy a to:
Cargo preprava zvierat: samostatná nákladná linka, pre mačičku je zabezpečený špeciálny servis, ktorý záleží od jednotlivej prepravnej spoločnosti, cestuje bez doprovodu vo vyhradenom priestore lietadla. Ceny sú veľmi rozmanité v závislosti od poskytovaných služieb, destinácie, spoločnosti, patrí však k najdrahším variantám prepravy.
Osobné vyzdvihnutie: pre svoju mačičku sa môže chovateľ vybrať sám, zakúpiť letenku spolu s poplatkom za prepravu zvieraťa, ktoré môže mať so sebou na palube lietadla u väčšiny leteckých spoločností. Mačička musí byť umiestnená v špeciálnej prepravke s pevným nepriepustným dnom a otvormi na dýchanie, pričom letecká spoločnosť si stanovuje hmotnostné a rozmerové limity nielen na samotnú prepravku, ale i prepravované zviera. Samozrejme, chovateľ musí prevoz zvieraťa dopravcovi vopred nahlásiť a zaplatiť zaň podľa cenníka leteckej spoločnosti. Väčšinou je možné so sebou na palubu vziať 2 mačiatka. Tu cenové rozpätie ťažko určiť, záleží od destinácie a ceny letenky, no za zviera na palube sa pripláca v priemere 50 - 100 euro.
Služby kuriéra, kuriérskej spoločnosti. Myslím že asi najobľúbenejší spôsob prepravy medzi chovateľmi, hlavne na vzdialenejšie trasy. Je to obdobný spôsob ako keď si pre mačiatko cestujete vy, ale v skratke vám ho vyzdvihne a dopraví kuriér. Mačiatko s ním teda letí taktiež na palube lietadla v prepravke. V závislosti od toho, či tieto služby poskytuje jedna osoba, poprípade spoločnosť, je aj možnosť výberu prepravy mačiatka z letiska na letisko, poprípade až z domu do domu, kedy mačiatko vyzdvihne kuriér u chovateľa doma a následne vám ho predá až u prahu vašich dverí. Možnosti sú naozaj rôzne. Cenová kalkulácia týchto služieb na dlhšie trasy sa pohybuje v priemere od 900 do 2 000 euro.
V rámci Európy, Škandinávie, Veľkej Británie, Írska a kratších vzdialeností je možnosť využitia prepravy kuriérom aj autom, tu je však cenové rozpätie naozaj veľmi rôznorodé.
Čo sa týka podmienok dovozu, u nás v krajine ani v okolitých štátoch netreba spĺňať výnimočné požiadavky. Mačička nesmie byť mladšia ako 12 týždňov, musí mať platnú vakcináciu proti besnote (platná je 21 dní po prvom očkovaní), musí mať petpas, očkovací preukaz alebo veterinárny certifikát a samozrejme musí byť označená mikročipom.
Z môjho pohľadu a skúseností je jednoznačné, že importovanie mačičiek je podstatne náročnejšie a aj rizikovejšie ako kúpa mačičky v rámci svojej krajiny, či krajiny, kde sa dá pohodlne dopraviť autom a prezrieť si prostredie, kde mačky žijú. Tým ale nechcem nikoho odradiť, pretože práve to úsilie a následná radosť, keď mačička splní vaše očakávania a prinesie do vášho chovu to, po čom túžite, stoja určite za to.
Jednou z příjemných, někdy i méně příjemných stránek chovatelství, je dovoz chovných kočiček ze zahraničí. Určitě každý chovatel si alespoň jednou za život položil otázku, zda zvolit import kočičky z větší dálky, nebo zůstat u těch, co máme na dosah ruky. Samozřejmě, všechno má své výhody a nevýhody a je na každém z nás, jakou cestu si zvolí. Většinou jsou důvody importu stejné, cílem je přinést „novou krev“ do vlastního chovu, zlepšit typ, povahu daného plemene apod. Tato cesta není vždy jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát, chce to hodně trpělivosti, očekávání, je třeba počítat i s neúspěchem, ne vždy jsou chovatelé ochotni vám své kotě prodat, zvláště pokud s chovem pouze začínáte, čekací lhůty na své vysněné kotě jsou obvykle delší (klidně i rok).
Mezi další nevýhody, které je třeba zvážit, jsou:
Často krát (ale nemusí být) vyšší pořizovací cena kočičky,
Vyšší náklady na přepravu,
Kočička je podstatně více vystavena stresu z přepravy (což může mít za následek mírné až závažnější zdravotní problémy),
Vše je v rukou chovatele, od kterého kočičku kupujete (spoléhat se můžete pouze na jeho serióznost, na fotografie, které vám zašle, většinou nemáte možnost prověřit si osobní návštěvou, v jakých podmínkách kočičky žijí, atd.).
Nevím, jestli tady zmiňovat i případ, kdy kotě onemocní nebo uhyne vinou prodávajícího, kdy má „vady“, pro které nelze zařadit kotě do chovu (např. neplodnost, u kocourů nezájem krýt, šilhání, zálomky na ocase apod.), v případě „reklamací“ (ať už v podobě vrácení kupní ceny, části kupní ceny, poskytnutí náhradního kotěte) zde nehraje roli vzdálenost, protože toto je samozřejmě o charakteru chovatele, jak se k danému problému postaví, někdy máte problém dostat náhradu od člověka, který je 100 km od vás, a s někým na míle vzdáleným problém není. Tady bych snad jen poukázala na tu nevýhodu, že náklady spojené s cestou koťata pod „náhradu“ nikdy nespadají.
Pojďme tedy krok za krokem.
1. Výběr kotěte
Jak jsem již výše zmiňovala, důvody importů jsou u každého chovatele různé, někdy je to rodokmen a určité linie v něm, jindy touha zlepšit typ plemene (např. oko, profil, srst, velikost), potřeba doladit povahu apod., někdy i kombinace všeho. Podle toho vybírá chovnou stanici a rodiče svého budoucího koťete. Cenové rozpětí chovných koček je cca 1 200 - 2 000 euro, USA a Kanada 1 800 - 3 000 dolarů, obecně platí, že kocourek je dražší než kočička.
Samozřejmě je třeba počítat i s různými omezeními, které chovatel dostane na své chovné kotě, nejčastěji jde o zákaz kocourů krýt mimo své CHS, omezení prodeje potomků do chovů do některých zemí, omezení počtu prodejů chovných koťat z vrhu a povinnost rané kastrace koťat prodaných na „mazlíčka“. Většinou se tímto pak řídí chovatel i nadále při prodeji svých koťat do chovu.
2. Výběr nejvhodnější přepravy koťete
Přeprava zvířat v rámci celého světa se dá rozdělit na 3 základní typy a to:
Cargo přeprava zvířat: zvláštní nákladní linka, pro kočičku je zajištěn speciální servis, který se liší podle příslušné přepravní společnosti, cestuje bez doprovodu ve vyhrazeném prostoru letadla. Ceny jsou velmi rozmanité v závislosti na poskytovaných službách, destinaci, společnosti, patří však k nejdražším variantám přepravy.
Osobní vyzvednutí: pro svou kočičku se může chovatel vypravit sám, zakoupit letenku spolu s poplatkem za přepravu zvířete, které může mít s sebou na palubě letadla u většiny leteckých společností. Kočička musí být umístěna ve speciální přepravce s pevným nepropustným dnem a otvory na dýchání, přičemž letecká společnost si stanovuje hmotnostní a rozměrové limity nejen na samotnou přepravku, ale i pro přepravované zvíře. Samozřejmě, chovatel musí převoz zvířete dopravci předem nahlásit a zaplatit za něj podle ceníku letecké společnosti. Většinou je možné s sebou na palubu vzít 2 koťata. Zde cenové rozpětí těžko určit, záleží na destinaci a ceně letenky, ale za zvíře na palubě se připlácí v průměru 50 - 100 euro.
Služby kurýra, kurýrní společnosti. Myslím že asi nejoblíbenější způsob přepravy mezi chovateli, hlavně na vzdálenější trasy. Je to obdobný způsob, jako když si pro kotě jedete vy sami, ale jednoduše vám ho vyzvedne a dopraví kurýr. Kotě s ním tedy letí také na palubě letadla v přepravce. V závislosti na tom, zda tyto služby poskytuje jedna osoba, popřípadě společnost, je i možnost výběru přepravy koťete z letiště na letiště, popřípadě až z domu do domu, kdy kotě vyzvedne kurýr u chovatele doma a následně vám ho předá až na prahu vašich dveří. Možnosti jsou opravdu různé. Cenová kalkulace těchto služeb na delší trasy se pohybuje v průměru od 900 do 2 000 euro.
V rámci Evropy, Skandinávie, Velké Británie, Irska a kratších vzdáleností je možnost využití přepravy kurýrem i autem, zde je však cenové rozpětí opravdu velmi různorodé.
Co se týká podmínek dovozu, u nás ani v okolních státech není třeba splňovat žádné výjimečné požadavky. Kočička nesmí být mladší než 12 týdnů, musí mít platné očkování proti vzteklině (platné je 21 dní po prvním očkování), musí mít petpas, očkovací průkaz nebo veterinární osvědčení a samozřejmě musí být označena čipem.
Z mého pohledu a zkušeností je jednoznačné, že importování kočiček je podstatně náročnější a také rizikovější než koupě kočičky v rámci vlastní země nebo země, kam se dá pohodlně dojet autem a prohlédnout si prostředí, kde kočky žijí. Tím ale nechci nikoho odradit, protože právě to úsilí a následná radost, když kočička splní vaše očekávání a přinese do vašeho chovu to, po čem toužíte, stojí určitě za to.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
14. prosince 2015 | 
Vladimíra Poláková | 
14 229x / 2x
