Abychom začali úplně od začátku: samotné slovo polydaktylie pochází z řečtiny a doslova znamená „více prstů“. Znamená tedy, že kočka má namísto běžných pěti na předních a čtyř prstů na zadních tlapkách prstů více, nejčastěji mají šest nebo sedm prstů na předních, někdy jeden navíc na zadních.
Víceprstým kočkám se někdy říká také hemingwayovy kočky. Ernest Hemingway (1899-1961, spisovatel) měl kolem sebe tradičně řadu koček (ale také psů a dalších zvířat). První víceprstou kočku údajně dostal od jednoho námořního kapitána, s časem a dalšími generacemi zvířat víceprstých koťat přibývalo. Dnes je v bývalé Hemingwayově rezidenci v Key West (USA) muzeum. Podle poslední vůle má být o kočky postaráno, takže dodnes jich tam najdete asi 60 - a asi polovina z nich je víceprstých. Spisovatel je tak proslavil, že se jim někdy říká právě Hemingwayovy kočky.
Pro zajímavost, právě Ernest Hemingway pronesl ono známé „jedna kočka vede nevyhnutelně k další“ (“One cat just leads to another").
Hemingwayovy kočky mohou být také potvrzením údajného způsobu, jak se tyto kočky dostaly do Ameriky. Říká se, že v koloniální éře připluly na lodích z Evropy a že prsty navíc jim pomáhaly lépe udržet stabilitu na palubě. Říká se také, že námořníci pokládali víceprsté kočky za kočky, které nosí štěstí. A také prý loví lépe lodní krysy.
Skutečně se uvádí, že některé víceprsté kočky dokáží prsty navíc využít. Údajně si například dokáží lépe brát tlapkami krmení.
V některých případech se jedná o mutaci, která se nečekaně objeví. U některých plemen, jako jsou například mainské mývalí kočky, je gen způsobující polydaktylii dominantní, takže pravděpodobnost víceprstých koťat v případě, kdy jeden z rodičů má více prstů, je celých 50%. Dominance tohoto znaku také stojí za tím, že z odhadovaného podílu kolem 40 % víceprstých mainských koček v minulosti je jich dnes v tomto plemeni pouze minimum – chovatelé jednoduše množili pouze kočky bez tohoto znaku.
Víceprsté kočky jsou dnes poměrně populární v Americe. Jednoduše řečeno, nejspíše proto, že jsou „prostě jiné“. Chovatelé v Americe se dnes snaží kromě mainských šlechtit také další plemena jako víceprstá, nicméně je nutné postupovat opatrně a sledovat zejména možný vliv na zdraví těchto koček.
Víceprsté kočky se nevyskytují tak řídce, jak by se mohlo zdát. V některých místech se jich vyskytují dokonce celé kolonie, příkladem mohou být přístavní města jako Boston nebo Halifax v Americe, další jsou v Anglii nebo Skandinávii.
Polydaktylie se vyskytuje snad u všech plemen, u čistokrevných je ale považována za vadu. Přitom sama o sobě nepřináší žádné problémy. Výjimečně se může stát, že kočky si nedokážou drápek navíc obrousit, takže je nutné jim ho zastřihávat, aby nezarůstal.
Co se týká povahy a péče, kterou vyžadují, je stejná jako u ostatních koček. Jejich chovatelé ale tvrdí, že jsou klidnější a uvolněnější než kočky, které kdy měli. Jsou také hodně otužilé, nevadí jim sníh. Jsou prý také něžné a trpělivé, vhodné k dětem.
Tagy ?
polydaktylieSdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?