Kartouzská kočka
9. ledna 2006 |
Filip |
59 310x / 2x
Kartouzské kočky jsou původním francouzským plemenem s dlouhou historií. Odjakživa jsou popisovány jako jemné a tiché kočky, vynikající lovci, oddané svému dvounožci.
První zmínky o modré francouzské kočce pocházejí ze 16. století a předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů (13. století). Říká se, že mniši kočky chovali jako své společníky, nicméně záznamy dnešního řádu to nijak nepotvrzují. Jméno „kartouzská kočka“ se poprvé objevuje v písemných záznamech ze 17. století jako označení pro určitý typ modré kočky. Předpokládá se, že za pojmenování vděčí typu své kožešiny, která je podobná vlně – jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna.
Přirozené kolonie těchto koček bylo možné najít v Paříži a na dalších místech ještě na začátku 20. století, nikdy jich ale nebylo mnoho. Neměly to ani snadné – byly ceněné pro své kožichy i maso, ale byly také dobrými lovci krys.
Po první světové válce se chovatelé rozhodli starobylé plemeno zachránit. První chovné kočky pocházely ze zmíněných kolonií a standard vycházel z popisu těchto koček z 18. století (popsané jako druh Felis Catus Coeruleus, modrá kočka). Od roku 1928 se začaly objevovat na evropských výstavách.
Od 2. světové války se kočky nevyskytují volně, pouze v chovech, a jsou poměrně vzácné, a to i v samotné Francii. V roce 1970 se dostaly zásluhou své velké obdivovatelky, paní Helen Gamonové, do Ameriky (přivezla si celkem 3 kočky) a americká linie je dnes jednou z nejčistších.
Zajímavé je, že se druh zachoval v téměř nezměněné podobě – výstavní kočky ze 30. let by byly šampiony i dnes.
Poznáte je podle jejich šedomodré barvy a husté, jakoby vlněné kožešiny, která je trochu delší než je u krátkosrstých koček obvyklé. Mají oči zlaté nebo až měděné, středně dlouhé nohy, mohutnou stavbu těla a vlídnou povahu. Rostou pomalu, kočky asi 3 roky, kdy dosahnou svých 4 až 5 kilogramů. Kocouři jsou větší, dorostou přibližně ve čtyřech až pěti letech, kdy mohou vážit 6 až 8 kg.
Kartouzské kočky jsou poměrně tiché, někdy nemňoukají vůbec, jen předou, jindy mají mňoukají vysoko, ale vždy poměrně zřídka.
Jsou klidné ale ne plaché, často raději vyčkávají a pozorují, než aby se do čehokoliv vrhly hned. Nevadí jim neznámí lidé a jsou jemné k dětem nebo ke zvířatům. Konfliktům se spíše vyhnou, stahnou se zpátky, než aby byly agresivní. Lehce si zvykají na nové situace, snadno cestují, stejně jako jim nevadí zůstat po nějakou dobu samy.
Kartouzské kočky jsou rodilými lovci, přičemž kořist spíše pronásledují a zabijí, než aby si s ní „hrály“. I při hře se chovají podobně – vyčkávají, aby potom rychle a přesně tlapkovaly. Mají své rituály a rády hrají stejné hry každý den.
Těm, které mají rády, projevují neobvyklou oddanost – snaží se být nablízku, ve stejné místnosti, třou se jim o nohy, snaží se je utěšit ve smutku nebo nemoci, ale nikdy pozornost samy nevyžadují. Své dvounožce budou následovat kamkoliv a rády s nimi budou spát v posteli. Pro svoje vlastnosti jsou úžasnnými společníky pro starší lidi stejně jako pro kohokoliv, kdo žije sám.
Hustá kožešina nevyžaduje žádnou zvláštní péči, pokud ale budete potřebovat kartouzskou kočku vykoupat, musíte počítat s tím, že namočit ji až na kůži trvá poměrně dlouho – tloušťka a struktura kožešiny dobře odpuzuje vodu.
Kartouzské kočky nejsou vybíravé v jídle, ale občas mohou nastat problémy při změně krmiva nebo pokud je příliš tučné. Někteří chovatelé proto přecházejí z kotěcích krmiv už ve věku 4 nebo 5 měsíců. Doporučuje se také kontrolovat zuby, protože někdy mohou mít sklony k vyšší kazivosti.
I když jsou kartouzské kočky někdy považovány za podobné britským modrým, není tomu tak – liší se jak stavbou těla, tak povahou. Mají také rozdílné předkym, což dokládají výzkumy rodokmenů i krevních skupin. Přesto i FIFé (významná evropská organizace chovatelů koček) podlehla v 70. letech 20. století tlaku chovatelů, kterým se líbilo jméno s dlouhou historií a k názvu „kartouzská kočka“ byl připojen standard britské modré. Je třeba dodat, že kartouzské kočky nebyly rozšířené a o jejich chvo v té době nebyl ani velký zájem. Jako zvláštní plemeno byly FIFé zpět uznány v roce 1977, v některých dalších nezávislých klubech chovatelů se ale dodnes chovají britské kočky nebo kříženci britských a kartouzských (a někdy i evropských) koček pod označením kočka kartouzská.
Zajímavostí je, že narozdíl od kontinentální Evropy a Ameriky není plemeno uznané hlavní britskou organizací chovatelů, GCCF (British Governing Council of the Cat Fancy).
Čistokrevné kartouzské kočky jsou pojmenovávány podle francouzského systému, kdy je první písmeno jména dáno rokem jejího narození. Používaných písmen je celkem 20, nepoužívá se K, Q, W, X, Y a Z. Jména se tedy opakují v dvacetiletých cyklech, kdy písmeno A vychází například na rok 2005.
Čistokrevné kartouzské kočky měl například generál de Gaulle nebo spisovatelka Colette.
Foto chovatelská stanice Květ vysočiny*CZ
Pokud máte zkušenosti a také chováte kartouzské kočky, napište nám o nich. Uvítáme všechny vaše příspěvky a názory. Děkujeme.
Právě jsem si dočetla příspěvěk o kartouzských kočkách. Tak náš Valentýnek se do toho vešel "s odřenýma ušima". Je krásný, milý, silný, nádherně hravý, ale na výstavě by asi neuspěl. Proč? Na svém krčku má bílý měsíček (centimetrový límeček), podle kterého bychom ho poznali mezi všemi kočkami světa. Za měsíc má první narozeniny a už jeho atletické tělo váží téměř 6 kg. A jak je upovídaný! Na vše, co mu řeknu a dívám se mu přímo do očí, mi odpoví. Mňouknutím, někdy tenoučce, jindy pěkně nahlas, také různě silným zabručením. Ráno, když všichni spí, příjde mě vzbudit, ale tak potichoučku mručí, že ostatní spáče nevzbudí. Stačí, když s ním začnu mluvit šeptem. Pochopí, o co jde. K snídani dostává hrst granulí. Často měním značku a některé mu moc "nejdou". Nic se ale nedá dělat. Nedostane nic jiného, až je zbaští. Pak se jde natáhnout k "napajedlu". U své misky totiž vždy nejdříve zahrabe a pak pohodlně ležíc vychutnává čistou vodu. Je velmi sportovně založený. Ale o tom zas někdy jindy. A co Vaši kartouzáci? Napište. Ráda si to přečtu.
Dobrý den. Také jsem četla článek o kartouzských kočkách. Je fakt, že o nich se moc nemluví (na rozdíl od britských koček) a je to škoda. Kartouzské kočky jsou úžasné. Máme doma taky jednu. Jmenuje se Debbie, ale říkáme jí Můra. Je čistokrevná a celkem přesně odpovídá popisu v článku. V květnu jí bude rok. „Povídá“ si ráda a pokaždé jiným hlasem. Je opravdu společenská, doprovází „své“ lidi kamkoliv se hnou, pak si spokojeně lehne poblíž a je ráda, že je s nimi. Velmi miluje vodu, jak uslyší téct vodu do vany, dobývá se do koupelny. Kdo se chce vykoupat, musí být rychlejší než ona, protože Můra nastoupí do vany, lehne si na dno nebo tlapkou sahá do tekoucí vody. Občas klidně sedí ve vaně a vůbec jí nevadí, že se v ní někdo sprchuje. Ráda si hraje, lítá po bytě se svým kolegou – britským kocourem. S krmením nejsou problémy, žere ráda a dobře. Od malinka je v pohodě, nebojí se cizích lidí, ke každému se žene a očekává, že si s ní příchozí bude hrát. Je pravda, že ačkoliv se zdá být podobná britské kočce, povahu má jinou. Klidně si vleze do postele, nejraději „nastupuje“ skokem na naše břicha – je to opravdu „báječné“, když to nečekáte... Pak si lehne mému muži pokud možno na krk a spokojeně ho „našlapává“. Je to prima, jen člověk nesmí vystrčit z pod peřiny ani malý kousek těla... to okamžitě následuje hravý útok Můry. Máme ji celá rodina moc rádi (kocoura Akima samozřejmě taky). Měli jsme si kočky pořídit už dávno, je s nimi prima život.
|
| O sdílení
Ludmila Vostrá 23. listopadu 2021 13:52
Je úžasná, ale já jako laik bych ji od britské nerozeznala. Ale to je fuk! Hlavně, že je to další krásná, zdravá a roztomilá micinka!
Ludmila Vostrá 24. listopadu 2019 18:39
Zase další z krásných a roztomilých kočiček!Díky.
Radka 10. prosince 2010 20:00
dobrý den, kartouzská kočička se mi moc líbí a chtěla bych se zeptat někoho, kdo toto plemeno má, jestli je pravda, že z nich padají velmi málo nebo vůbec chlupy. Děkuji
Anuš 7. září 2010 13:57
Máme malou 5 měsíční kartouzskou kočičku(není čistokrevná). Maminka je kočka domácí-venkovní, tatínek zřejmě čistokrevný kartouzák. Je strašně roztomilá, společenská, vnímavá, čistotná( hned první den jak přišla do bytu). Máme ji všichni moc rádi, když někam odcházím, tak na mě smutně kouká...Běhá velmi ráda i po zahradě, ale zdržuje se v naší blízkosti jako pejsek. Pořád jsme mysleli, že je britská, ale podle katalogu jsme zjistili, že má všechny znaky kartouzské. Když ji porovnáváme s fotkami na internetu, tak je úplně stejná, až je to s podivem, když jsme tatínka neznali. Ta naše venkovská kočka- kde k tomu přišla....???
Mirka 18. června 2009 20:55
Mame doma kartouzskeho kocourka Athoska uz dvanact let..je nadherny,mily a moc pohodovy..je to primo postelovy kocourek,ale taky se stavalo,za jeho mladych let,ze si na dva dny i odskocil a to je od osmi mesicu vykastrovany..pred rokem jsme mu zjistili problemy s ledvinami,ale ted je uz v pohode,jen mu musim davat prevarenou nebo kojeneckou vodu..v lete s nami opet razi na chatu,kde je stastny a dokonce si zachyta i mysi..tak se mejte a mejte radi sve kartouzaky..
Hana Ahneová 15. listopadu 2007 14:52
Dobrý den ,
článek o kartouzských kočičkách se mi moc líbil. Je pravda, že ani na internetu se o tomto překrásném a povahově báječném plemenu moc nedozvíte. Mám 7 měsíčního kocourka Chicca z chovné stanice Bohemia Indigo, paní chovatelka Elšíková je příjemný člověk, který mi moc o kartouzanech řekl a hodně poradil. Chicco je kočičák který se nebojí vůbec ničeho vody ani cizích návštěv . Nejradši by svůj čas trávil hrou na lov nebo líbáním naší fenky německého ovčáka do které se zaláskoval. No zkrátka je to naše zlatíčko kocouří každému bych tohoto společníka a kamaráda doporučila.
Eliška 24. srpna 2007 7:50
Miluji kočky a ostatní zvířata - odjakživa.
Dnes mám 5 obyčejných nádherných koček -(2 kočky, černou a tříbarevnou, 3 kocoury , z toho 2rezavé s bílým vybarvením a jednoho mourka) - všechno dnes kastráti. Nejstarší černé Zoritce je 5 let - je povodňová - někdo ji jako cca 14ti denní vyhodil v lese do pankejtu a mi ji se dvěma vlčáky našli a vypiplali- je úžasná a ohromná , ale svá - má mě jako maminku.Pak přibyla další cca 1/2 roční tříbarevná Rézinka - zase pražáci - někdo se ji zbavil. Od ní jsme si nechali z 5ti koťat Oskara a od Oskarové sestry přibyl Viktor.Letos v lednu přibyl od pražáků (zase ho vyhodili - jen tak z plezíru) cca 4letý mourovatý kastrát - pojmenovali jsme ho Macíno - i přesto , že máme vlčáka přišel a dodnes zůstal - je moc vděčný a opět úžasný.A před 6ti nedělemi přibyl poslední kartouzský modrý kocourek - má prosté jméno -Míša, protože je to Míšánek.Dnes jsou mu tři měsíce.Koupili jsme jej a dostali v 6ti nedělích (strašně malinkého, ale moc šikovného).
Předchozí kočičáci se všichni urazili - nepřišli se ani najíst- ačkoliv sdílet s námi domácnost a postel v různých částech domu jim muselo moc chybět.Tak jsem jim krmení dávala dávala ven, postupně se začali všichni seznamovat, od všech dostal.
Až na Zoritku - Míša ji zalehl místo u mě na polštáři a ta se s tím nemůže sronat, vím, že to bude trvat ještě půl roku - už jsem ji oplakala, protože tři dny nepřišla vůbec domů.
Ale pomalu se novému objektu přibližuje, tak doufám, že se dočkáme i u Zori, že ho přijme.
Kočky jsou od jara do podzimu téměř pořád venku, protože mají k dispozici velkou zahradu, keře i vhodná místa na slunění - mají u nás zkrátka ráj na zemi.Jsou nádherné, společenské, doprovází nás na procházky i na návštěvu k sousedům.A když jde pes a pět kočičáků se vztyčenými ocásky - tak je to úplná módní přehlídka. Je to krása!!!
V zimě si jich užijeme víc, protože jsou převážnou čas doma v postelích. Mají nádhernou srst a kocourům říkáme vy naše pětikilovky - protože mají i přes 5 kg, kočky mají přes 4 kg.
Dalo by se o kočkách moc povídat, protože máme mnoho zážitků, ale to až jindy.
Ještě bych chtěla podotknout jednu věc. Koťátko jsme dostali nemocné a léčení je dlouhodobé. Má kysánky v očičkách (chlamidie a bakterie), měl již 2x antibiotika, injekci na posílení imunity, oční mast a nyní začal moc pšíkat.Tak dnes jedeme opět k lékaři.
Ta jeho máma má asi nemoc v sobě a klinické příznaky se u ní neprojevily, ale koťátka - měla 3 - tak to mají všichni - bratři jsou ve Francii).
A to mě štve, že chovatelé (někteří) dovedou toto přejít úplně v klidu.Kdybych si pro to kotatko jela sama, tak bych ne že bych si ho nevzala, ale za jiných podmínek , dále bych se zajímala co to má kotatko v očkách a koukla na starou mámu....., ale tak snad ho z toho dostaneme, i když vím, že je to dlouhodobé.Mrzí mě to - ale snad tím nějak nestrádá.Očička mu ošetřuji, čistím jemňounce, aby neměl z toho všeho kolotoče u lékaře trauma. Nashle Ela
Eliška 24. srpna 2007 6:23
Miluji kočky a ostatní zvířata - odjakživa.
Dnes mám 5 obyčejných nádherných koček -(2 kočky, černou a tříbarevnou, 3 kocoury , z toho 2rezavé s bílým vybarvením a jednoho mourka) - všechno dnes kastráti.A před 6ti nedělemi přibyl poslední kartouzský modrý kocourek - má prosté jméno -Míša, protože je to Míšánek.Dnes jsou mu tři měsíce.Koupili jsme jej a dostali v 6ti nedělích (strašně malinkého, ale moc šikovného).
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
