Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

A jaro je tady - díl I.

Datum10. dubna 2006  |  AutorRostislav Čuřík   |  Zobrazení celkem/dnes8 190x / 1x

Líbí se vám příběhy Mightyho?
Všechna najdete společně s dalšími v části stránek Příběhy a články.

Zažívají vaši kočičáci podobná malá i velká dobrodružství? Napište nám o nich, rádi je uveřejníme.

Dnes ráno jsem vstával se sluníčkem. Smálo se na mne a posílalo ke mně ty nejhezčí paprsky a já se smál zase na něj. Tedy tím naším kočičím úsměvem. To se postavíte na všechny čtyři a vrtíte ocáskem. Škoda, že vy lidi ho nemáte, to byste koukali, co všechno se s ním dá dělat. No a jak se tak na sebe se sluníčkem usmíváme, tak jsem si najednou uvědomil, že je tu konečně to dlouho očekávané jaro. Tak a jde se na výlet. No jo, ale ví to taky páneček, že jaro už je tady? Pro kočičího boha, on to jistě zaspí. Přemýšlel jsem a přemýšlel, až se mi uši zahřívaly, jak jen ho na to upozornit. Nu, způsobů, jak rychle pánečka dostat z pelechu (to je to místo na spaní, my máme pelíšek a vy zase pelech), mám vyzkoušených hodně. Ale ani jeden se v tuhle chvíli nehodí, protože špatně vzbuzený páneček, to je horší než rozčilená sousedka. A ta naše, to je něco. Mňoukám každý večer na balkóně a máte vidět, co dělá. Ještě, že mám ten balkón zasíťovaný. Přestože bydlím se svým pánečkem až v desátém patře, tak ta výška by ji jistě nezastavila. "Už to mám!" téměř jsem vymňoukl. Panička pánečka někdy budí tím, že něco uvaří, a pak se z toho kouří a rukou nahání ten kouř směrem k pánečkovi. Páneček pak zavětří, natáhne toho kouře do nosu co nejvíc, široce rozevře oči a snaží se vyloudit na paničku ten váš úsměv. Ale to si jistě umíte představit, co se mu ještě spícímu asi může podařit. Ale panička je zřejmě spokojena a usmívá se taky. Nevím, ale já bych s tím spokojený nebyl. Ale abych neodbíhal, dopravit pánečkovi tu kouřící věc já nesvedu, ať dělám, co dělám. Ale v noci, když všichni spí a já chodím na průzkum, tak se taky někdy mrknu v kuchyni na polici. Ale to tam musím chodit jak baletka, abych něco neshodil. Zatím se mi to daří (musím to zaklepat ocáskem o dveře), ale kočka nikdy neví. Tak jsem tam objevil sáček u vrchu smotaný, ale dovnitř jsem se nedíval, protože mi to nevonělo. Ta vůně byla ale přesně ta, kterou ráno loudí panička pánečka z pelechu. Takže se do toho sáčku jdu mrknout. Hop, hop a už jsem tam byl. Vezmu sáček do zubů a utíkám s ním k pánečkovi k pelechu a tichounce hupnu k němu na peřinu. Jednou pacičkou sáček otevřu a druhou se snažím vytáhnout tu záhadnou věc, kterou vy lidé tak milujete. Připadalo mi to jako jemný písek, ve kterém si malí človíčkové hrají u nás před domem. Nevím, ale co mne to napadlo, přičichnul jsem k tomu a to jsem neměl dělat. Zajiskřilo se mi před očima a ve šňupáčku se mi začalo odehrávat něco jako kočičí karneval. Chtělo se mi prskat, ale to jsem přeci nemohl, bylo by po výletě. Ovšem, když už jsem viděl před očima létat bílé kočky s křídly, tak se to již zadržet nedalo. Šlo to všechno tak rychle, že jsem se nestačil ani otočit a vyprsknul jsem přímo na pánečka. Páneček vyskočil z pelechu takovou rychlostí, že to bych ani já sám nesvedl. A to se mi nedávno podařilo vyskočit pro okrasnou trávu až pod strop. No, ale já jsem se taky pochlapil, zmizel jsem jako ta kouřící věc nad hrncem, takže mne páneček snad nad sebou ani neviděl. Vklouzl jsem tiše pod paniččinu peřinu a jen jsem vykukoval a trnul, co se bude dít dál. V tom zarachotil klíč v zámku a ve dveřích se objevila panička. Moje záchrana, tiše jsem si mňouknul. Přišla z práce. Páneček hned spustil, co že se mu to stalo a ještě spousty jiných slov. Panička mu odpovídala. Zaslechl jsem, jak mu panička říkala něco o večeru a hospodě, ale moc jsem tomu nerozuměl. Jednomu jsem ale rozuměl, když mu říkala, ať si mě raději vezme a jde se se mnou projít na čerstvý vzduch, že nám to udělá oběma dobře. Hurá, málem jsem vymňouknul, a není co řešit. Páneček si teď zřejmě myslí, že se mu to zdálo a tu kávu rozsypal, jak se vrátil večer z té hospody, jak mu říkala panička. Já sice nevím, co to je ta hospoda, ale určitě tam s pánečkem nikdy nechci. To tak, ještě přijít o rozum. Dnes už vím, že tomu drobnému prášku, co mně způsobil v nose ten kočičí karneval, říkáte káva, protože to slovo zaznělo ten den několikrát.
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





1 komentář

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

JanaRu
KocouřákJanaRu  Datum10. dubna 2006 8:30

Ahoj Mighty :) Píšeš naozaj veľmi pekne... obzvlášť sa mi páčili "Zatím se mi to daří (musím to zaklepat ocáskem o dveře), ale kočka nikdy neví." a "když už jsem viděl před očima létat bílé kočky s křídly" .
Pozdravujú naši traja kočičáci Leonka, Rasputinko a Šmoki. A píš ďalej ... :)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top