Tomba, kocour ze Schwarenbachu, neobyčejný horolezec

Na konci osmdesátých let se sdělovací prostředky v celém Švýcarsku i v zahraničí předháněly ve zprávách o kocourovi z horského hotelu Schwarenbach v průsmyku Gemmipass, který leze po horách. Nevěřícný údiv tenkrát přiměl mého přítele Willyho, jeho dceru Kathrin, která je blázen do zvířat, a mě, abychom se informovali přímo na místě. To, co jsme se tenkrát dozvěděli od hoteliéra Petera Stollera, pak ještě na míle předčilo naše očekávání. A takhle to prý bylo:

Jednoho bouřlivého podzimního večera v roce 1987 se do Schwarenbachu zatoulala kočka. Evidentně cítila, že bude nazítří padat sníh. To roztomilé zvíře se cítilo jako doma a lidé si ho tu rádi ponechali. Příští léto měla Tomassa, jak se jí říkalo, mužskou návštěvu, což nezůstalo bez následků.

7. srpna 1988 přišlo na svět jen jedno mládě, opravdové nedělňátko, ale i když byla svázána péčí, matka přece jenom krátce po porodu záhadně zmizela a všichni si mysleli, že koťátko bude muset zemřít. Po pěti dnech se Tomassa naštěstí vrátila a svého syna už ani na okamžik nespustila z očí. Majitelé dali malému jméno Tomba, částečně po matce a zčásti po tehdy slavném lyžařském závodníkovi Albertu Tombovi.

Sotva byl mladý kocour schopný chodit, už mizel přes kopce a hřebeny. Na Spittelmatte, na Schwarzgrätli, na Gällihorn, na Gemmipass a dokonce i po stěně Gemmiwand dolů do Leukerbad. Všichni si stále znovu dělali starosti a za každé nepohody vyráželi, aby koťátko přivedli zpět do rodné světnice.

Jednoho dne se hoteliéři dozvěděli, že desetiměsíční Tomba doprovázel tři horolezce až na vrchol Rinderhorn (3453 m). Nejdéle v tomto okamžiku si uvědomili, že mají co do činění s opravdovým dobyvatelem vrcholů, který svou cestu domů najde i sám. O několik dní později žasli další alpinisté, když jim Tomba dělal společnost dokonce až na Balmhorn (3699 m).

Tyto túry zopakoval několikrát a za dobrého počasí se ani nevracel do Schwarenbachu, ale čekal na okraji ledovce u místa, kde se horolezci přivazovali, na své další zákazníky. Vždy, když ve Schwarenbachu nocovali horolezci, měl radost. To pak očichal jejich ruksaky a vybral si v předvečer hosty, aby jim pak zrána ukázal cestu.

Pak vedl skupinu horolezců k vrcholu a následně se vydal na zpáteční cestu, vyběhl ale s jinou skupinou nahoru ještě jednou, vždyť měl přece své stupačky stále sebou. Tak dostal hned od několika horolezců svou odměnu ve formě salámu a sýra.

Když byl Tomba jednou na cestě s mladým manželským párem, najednou už nechtěl jít dál a vydal se opodál za velkou skálu. Ti dva se divili a šli za ním, protože si mysleli, že tam kočka něco objevila. Krátce nato se přes jejich výstupní stopu s burácením přehnala lavina a alpinisté tak byli uchráněni před neštěstím.

Tak měl Tomba naplněný život a jeho věhlas sahal daleko za hranice země. Japonská horolezecká ročenka mu věnovala dvojstránku s obrázkem, jihoafrický týdeník o něm vyprávěl a rovněž v New Yorku byl pojmem. Evropské obrázkové časopisy podávaly zprávy a švýcarská televize natáčela ve Schwarenbachu a vysílala fascinující reportáž s působivými obrázky.

Čtyřnohý horolezec pobýval ve Schwarenbachu více než čtyři roky, vždy od jara do podzimu. V zimě ho lidé brali sebou do údolí do Frutigen.

17. ledna 1993 přišla Tombova poslední hodinka. On a jeho matka museli být uspáni. Oba trpěli „kočičím AIDS“, jak se tehdy říkalo, tedy oslabenou imunitou.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama