Stvoření kočky III
© Modrý kocouř
Když Bůh stvořil svět, rozhodl se stvořit i zvířata a rozhodl se každému z nich dát to, co chtělo. Všechna zvířata se postavila do dlouhé řady před Jeho trůnem a kočka se tiše postavila na konec této řady. Slonovi a medvědovi dal Bůh sílu, králíkovi a jelenu mrštnost, sově schopnost vidět v noci, ptákům a motýlům krásu, lišce záludnost, opici inteligenci, psovi věrnost, lvovi odvahu a ostatním hravost. O všechny tyto vlastnosti zvířata prosila Boha. Nakonec se Bůh dostal k poslednímu v řadě. Tam seděla malá kočka a trpělivě čekala.
„Jakou vlastnost si přeješ ty?“, zeptal se Bůh kočky.
Kočka skromně pokrčila rameny: „Ó, cokoliv, co zbylo. Je mi to jedno.“
„Ale já jsem Bůh. Mně zbylo všechno,“ řekl Bůh.
„Tak já si vezmu od všeho trochu, prosím,“ řekla kočka.
A Bůh se pousmál chytrosti tohoto malého zvířete a dal kočce vše, oč žádala. Přidal půvab a eleganci a jenom pro ni jemné vrnění, které bude vždy přitahovat lidské bytosti a zajistí jí teplý a pohodlný domov.
Bůh jí však odebral její falešnou skromnost.