Soutěž byla zrušena bez vyhlášení vítěze

Tobias
Osobní stránka


Představení
Jsem kocour rasy Ruská modrá, a letos v květnu mi byl rok. Žiji v bytečku v Praze se svými dvěma dvounožci, které mám moc rád. Skoro celý den prospím, to abych mohl pořádně řádit, až přijdou dvounožci domů z práce. Nejdřív je pěkně uvítám skoro jako pejsek, a důkladně se s nimi pomazlím. Podle nálady se pak buď rozhodnu s nimi sledovat televizi, nebo zlobit. V druhém případě však nikdy nedostanu žádnou dobrůtku, tak si musím pořádně rozmyslet, jestli můj zlobící záměr bude stát dostatečně za to. A samozřejmě musím počítat i s tím, že určitě schytám pár na zadek. V každém případě mě však večer vezmou pod peřinku, kde se zmuchlám do klubíčka a všichni tři spokojeně usneme.


1. úkol
Kočka modelka


S ledovým klidem pózuji na soutěžním molu a předvádím večerní modrou róbu nejen pro Ruské modré kocoury!



2. úkol
Největší rošťárna (příběh)
Největší rošťárna?…Skončilo to pořádným vejpraskem, aůůů!

Jednou se moji dvounožci rozhodli upéct k večeři kuřecí stehýnka. Jak to tak vonělo v troubě, dostal jsem na stehýnka taky šílenou chuť. Mám sice rád všechna člověčí jídla bez rozdílu, ale na kuřátko, na to jsem přímo labužník! Dvounožci ale vytušili, že vůně mě nenechala klidným a jakmile pekáč vyndali z trouby, chtěli ho přede mnou (než to trochu vychladne) ukrýt. Pracovna se jim zdála jako dobrý úkryt, a já zas věděl, že moje jediná šance, jak se dostat ke stehýnkům byla nenápadně proklouznout do pracovny právě ve chvíli, kdy Martinka bude opatrně pokládat horký pekáč na prkénko. A povedlo se! Dveře se zaklaply, a já mohl vyskočit na stůl a začít opatrně horká zlatavá stehýnka dlabat. Z pekáče se mi to ale jedlo špatně, tak jsem jeden kus přemístil na koberec, kde jsem se s ním nejdřív trošku honil, aby vychladl, a pak mohl pohodlně jíst. Z pekáče jsme pak vylízal všechnu tu dobrou šťávičku a ochutnal další 2 stehýnka, jestli náhodou nejsou lepší, než to, jehož zbytek jsem nechal na koberci. V tu chvíli asi dvounožcům začalo být divné, že je u televize neprudím lezením po palmě nebo po zácloně a tak jim docvaklo, kde jsem. Když mě objevili, začal jsem samozřejmě zdrhat, ale nebylo mi to nic platné. Dostali mě a naložili mi pořádnejch pár přes zadek. Ale stálo to za to, protože jsem se jednak pořádně napucnul něčeho výborného, což se mi zas dlouho nepoštěstí, a za druhé jsme dvounožcům skrz mastný koberec a sežranou večeři (na kterou se určitě hodně těšili) dokázal, že chovat kocoura není procházka růžovým sadem.

Mějte se fajn, mňau Tobias.



3. úkol
N/A


4. úkol
N/A


5. úkol
N/A


6. úkol
N/A