Modrý kocouř - Soutěže - Hledá se superkočka

Soutěž byla zrušena bez vyhlášení vítěze

Osobní stránka

Ahoj, věřím tomu, že SUPERKOČKY jsme tady všechny, protože každá kočička je super :-) Do soutěže mě přihlásil táta, protože mu natáhli pevnou linku tak teď pořád sedí u počítače. Abych se představila: Jmenuji se Mušlinka, je mi rok a půl a jsem modrá britka bez průkazu plnokočkovitovitosti, ale na to se tu snad nehraje :-) Za svůj život jsem toho už hodně zcestovala, ale rozhodně nejsem ten typ: "všechno zná, všude byla " :-) Lidsky rozumím, jen neumím moc mluvit. Když mi třeba dávají odčervovací pastu, mě se to vůbec nelíbí, tak si mě máma vezme na klín a vysvětlí mi, že je to potřeba a že je to pro mě dobré. No a já jí pak říkám, že tedy jo, ať mi to teda dá a je z toho takové ... mňau :-) Tak se mějte moc fajn, pěstujte koťata a na závěr mi dovolte jeden citát z knihy "Hlasy pro němou tvář", který napsal dvounožec a který se moc líbí tátovi: " Když vezmeme v úvahu kočičí čistotnost, diskrétnost, trpělivost, důstojnost a odvahu, napadá mě, kolik z nás by si trouflo být kočkou ? :-)

Na módní přehlídce u nás ve skříni. Táta pořád chodil po bytě sem a tam a jakouže fotku dáme do soutěže, tak jsem vlezla do skříně, usmála se a mňouka - "Mňau, pojď si mě vyfotit" :-)

Největší rošťárna ? Jak vybrat největší když já rošťárny nedělám.
Jistě, nějaký ten rozškrábnutý závěs u vany v koupelně nebo povytažená nitka u sedadla v autě, ale to je normální - jsem kočka a naši to za lumpárnu nepovažují.
Do soutěže o superkočku vám raději napíšu, jak mně učili chodit na postrojku a jak jsme se s tátou shodli na taktice koupání, když přijdeme z venku. Pustím teď ke klávesnici tátu:

Když byla naše Mušlinka mladší, navlíknout jí postroj byl úkol téměř nadkočičí. Pouštět jí ven bez vodítka nepřipadalo v úvahu, nechci domýšlet co by, kdyby ... Celý problém jsme vyřešili tak, že okamžitě po nandání postroje hned jsme vyrazili ven. Mušlinka jak se octla venku, přestala se zabývat postrojem a hned jí zajímal okolní svět. Brzy si uvědomila, že kdykoliv na sebe nechá navlíknout tu "zatracenou věc", rázem se octne ve světě, který ji tolik zajímá. Dospěli jsme do stádia, že když vyndám postrojek ze skříňky, Mušlinka přiběhne a snad by si ho i sama zapnula :-)
Když jsme u procházek, mám ještě jednu fintu, která souvisí s příchodem domů. Jako asi každá kočka, smí Mušlinka do postele. Když je ale venku třeba bláto a peřiny jsou zrovna čerstvě převlíknutý ... přijde na řadu mytí. Uff, to býval problém.
Napustit do vany třeba jen 5 cm vody, kvůli umytí pacek - bez problémů.
Postavit Mušlinku do těch 5 cm vody - nemožné. Škrábance, mňučení, naříkání, útoky ... Když už Mušlinka věděla, že se blíží čas koupání, začala se vždycky rychle olizovat, jako by říkala: "Koukej, já se umeju sama, nedávej mě do tý ošklivý vany".
Ke všemu jsem byl já ten špatnej, takže když se někdy výjimečně podařilo, Mušlinka se mnou většinou dlouho nemluvila.
Jednou jsem měl trochu zablácenou i přepravku zespodu a tak jsem napustil obvyklých 5 cm vody a pomalu ponořoval i s obsahem. Nic. Ticho. Vzal jsem sprchu a připustil ještě trochu, aby se Mušlince omylo i bříško. Ticho.
Otevřel jsem pomalu přepravku a naše číča mi v klidu, už s omytýma packama a bříškem skočila na rameno. Nejen že byla čistá, ale ještě jsem já byl ten dobrej, na kterého si z tý ošklivý vody vyskočila. Úžasná věc.
Návod asi nebude univerzální, ale u nás funguje dokonale. Ani náznak strachu a ten slastný pocit když si kočku která Tě miluje odnášíš na rameni. Ona krásně čistá - ty bez škrábanců :-)))

N/A