Modrý kocouř - Soutěže - Hledá se superkočka

Soutěž byla zrušena bez vyhlášení vítěze

Osobní stránka

Jsem BRItská modrá číča, narodila jsem se 27/9/03. Rodiče si mě pořídili před vánoci, ale vánoční dárek jsem nebyla. Prý mě chtěli už dlouho. Modrou britskou chtěli podle filmu "Jako kočky a psi". Bydlím s nimi v panelákovém bytě v desátém patře v Praze. Jsou moc milí, nechávají mě zlobit. Jen někdy jim vadí když jim hryžu kytky, skáču na linku a vylévám misku s vodou. Na záclony mě nechávají lézt. Jinak ráda škrábu své škrabadlo i sedačku. Nejradši ze všeho spinkám a to nejlépe v jejich posteli, pelíšky odmítám. V autě to nějak přetrpím, ale nesmím být v přepravce. Z jídla mám nejraději granule a hlávkový salát.

Diana Kobzanová byla na přehlídce v Paříži, ale udělalo se jí špatně z hladu, tak zavolala mě a já jí zastoupila... Předvádím krásný pravý kožich v módní modré barvě, teplý, měkoučký, bez přidaných umělých vláken a velmi populární v Británii.

Protože žiji s rodiči jen 6 měsíců a v bytě, neměla jsem zatím možnost udělat nejakou opravdu kočičáckou rošťárnu. Pravidelně shazuji a ožírám kytky, vyhazuji jídlo z misky, vyhrabávám stelivo ze záchodku, lezu na záclony a různě se schovávám. A právě to schovávání je asi největší rošťárnou, kterou jsem zatím udělala.
Jednoho dne k nám přišel pán, co nám měnil zámek na dveřích (aby mě nikdo neukradl) a trvalo mu to nakonec celý den. Když zazvonil dole u baráku, Kačík (moje maminka) mu šla narychlo otevřít a nechala mi celý byt přístupný. Když se vrátila, nikde mě nemohla najít. Pán vysadil dveře a odnesl je na chodbu. Kačík mě chtěla ukázat, ale prošla celý byt, všechny moje obvyklé skrýše a nic. Dala do mističky tuňáka, chodila a číčala. Já samozřejmě tu dobrotu cítila, ale cizí pány nemám ráda. Po hodině začla být Kačík nervózní (jak se může ztratit kočka v 3+1??). Ale co teprv když zjistila, že nechala otevřené okno na balkón (bylo otevřené jen na 2 cm, ale v té chvíli jí ani nenapadlo, že je to i na mě moc malé) a na balkóně je otevřené zasklení a príma šplhací sušáky, plné oblečení. Kačík vykoukla z balkonu (bydlíme v 10tém patře) a zhrozila se. Utíkala pro dalekohled, jestli nenajde placatou kočičku na trávníku. Volala své mámě i mému tátovi. Oba znervózněla tak, že chtěli jet ihned z práce domů.
Naštěstí jí pak napadlo, že se nepodívala pod jedinou skříňku, se kterou nelze hýbat (a ani nevěděla, jestli do ní lze zezadu vlézt). Šíleně rychle jí vyklidila, vše vyházela na hromadu. Pak jí maličko odsunula a tam mě našla, úplně schoulenou, maličkou, vystrašenou kočičku. Byla tak ráda, že mě našla, že mi ani nenadávala. Ale od té doby mě má snad ještě radši.

N/A