Modrý kocouř.cz - Téma měsíce dubna 2005: Kočičí rituály

Oba nalezenečci nemají ještě ani rok a jsou "silná dvojka". V jejich přítomnosti je totální destrukce čehokoli zaručena.

Ranní rituál - asi půl hodinky před tím, než paničce zazvoní budík, se běhá po pokojích a kuchyni, dělá se co největší rámus, skáče se na postel k paničce (jakoby náhodou), mňouká se a pere se. Jakmile zazvoní budík, musí panička hned vstát a mazlit (oba kluky). Následuje asistence na WC, kdy se oba motají pod nohama a zkoumají, co by mohli provést, případně shodit, odnést atd. Potom se jde do kuchyně chystat papu. Oba vyskočí na kuch. linku a jsou nervózní, copak asi dostanou. Jakmile vezmu misky do rukou, promění se v kulový blesk a už čekají v pokojíčku na místečku, kde se papá. Po papání panička čistí záchodek (za asistence obou) a jakmile je čistý, "hurá na něj" a může se čistit znovu.

Rituál Kubíka
Jakmile kdykoliv naleje někdo do misky čerstvou vodu - Kubík s miskou tak dlouho bojuje, až ji (pokaždé) vyleje.

Když panička odcházi z domu, je přece nejlepší nápad proklouznout mezi dveřmi a utíkat po schodech dolů až do sklepa. Panička se proběhne za Kubíkem a ten už dole čeká a chce se nechat vynést po schodech nahoru.

Rituál Filípka
Kdykoli kdokoli něco jí nebo se chystá něco jíst, Filípek nasadí výraz "už jsem asi měsíc nic nejedl" a škemrá o nějaký pamlsek. Má prostě chronický hlad.

A nakonec rituál obou
Naučili se skákat do vany a nebát se vody, kdykoli jde někdo do koupelny, musí jim pustit vodu, aby se mohli cachtat. Asistují při koupání a cákají vodu na koupajícího se. Jsou věčně mokří a my jim říkáme, že to nejsou naši kočičáci, ale že jsou to vydry.

Jsou to naše sluníčka a nahradili nám Filípka č.1, který už je v kočíčím nebíčku a který nám obveseloval život 11 let.

Náš kocour každé ráno s tichým vrrr,vrrr ke mně hupsne na postel, na tváři ucítím vlhký čumáček a pak mě ducne hlavou do čela a mazlí se. Má rád drbání pod bradou a na zádech.

Rituál toaleta (moje)
Jdu na WC a Timík čeká u dveří, nechám pootevřeno a Timík vejde. Otírá se o nohy, nahrbí se, já ho vezmu a dám na klín. On si opře přední tlapičky o umyvadlo, nechá se drbat a přede. Když za sebou zavřu a nepustím ho k sobě, tak skáče na dveře a mňouká tak, že to připomíná dětský pláč. Tento rituál se odehrává pouze ráno.

Vítací rituál
Přijdu z práce, otevřu dveře a Timík běží po schodech dolů. Já volám čau Timí a on mi odpovídá čau ňau. Stoupnu si ke schodům, Timík mě drcne hlavou a pak prchá nahoru po schodech a tam škrábe jako o závod na zábradlí. Čeká až vyjdu a budu mu hladit bříško.

Timíček je můj "bílý medvídek". Jsem moc ráda že ho mám.

Bude tomu již rok, co jsem si odnesla kocourka Maxíka z útulku domů. A musím hned na začátku zdůraznit, že je to nejbáječnější kočičí kamarád, jakého jsme si jen mohla přát. Opravdu se s ním nikdy nenudím.

Každý večer usíná se mnou v posteli - vyžaduje přikrytí peřinou - a každé ráno mě i probouzí - vyžaduje mazlení, drbání... Když zjistí, že nereaguji, tak navštíví parkrát za sebou záchodek, proběhne se tam a zpátky po pokoji, a to do té doby, než vstanu, otevřu ledničku a vyndám mu nějakou dobrotu k snídani.

Nejlepší je jeho cestování. Auta nemá moc v oblibě, ale vlaky přímo miluje. Pravidelně sedí jako slušný pasažér na sedačce, má opřené pacičky a kouká se celou cestu z okýnka na ubíhající cestu.

Miluje i procházky na vodítku se svým kamarádem pejskem Jimmim, který patří mé kamarádce a který je také z útulku. Skotačí spolu na trávníku, nebo sedí důstojně na lavičce.

Večer se kouká se mnou na televizi a běda jak přepnu z jeho oblíbeného seriálu o ptáčcích na jiný program!

Je to zkrátka můj kočičí miláček, který naplňuje můj lidský život kočičí moudrostí a veselostí.

Rituály – Jaffa
Ranní – pouštěcí: náš kocour si vymyslel velice účinný ranní rituál, kdy tlapkou přitahuje zavřené dveře, které mají jistou vůli, ty potom opět pouští, dveře krásně bouchají, k tomu pokřikuje „veeen“ a určitě se brzy objeví maminka, která ho ven pustí. Je to ale hlavně proto, že tam "ven" chodí konat potřebu, tak ráda vstanu!

Rituál šlapací: akt nejlepší nálady, plné spokojenosti a klidu. Na okně má vlněnou šálu, kterou předními tlapkami „šlape“, spokojeně přede, při té příležitosti probíhá česání a kartáčování, vše doprovázené slastným mručením.

Rituál rodinné snídaně: každé ráno sedíme u snídaně na barových židličkách u kuchyňského pultu dva lidé a dvě kočky, ještě že máme židle 4. Kočky jsou denně krmeny mrňavými kousky kuřecí šunky a tváří se převelice důležitě, ale i v této činnosti má Jaffa zažitý rituál: schválně pouští co chvíli kousek papání na zem, aby si taky zobly naše psí holky.

Rituál noční – milenecký: Každou noc, někdy i několikrát, přichází kocour za mnou do postele, zalehne do polohy „hlava u hlavy“ tj. leží mi na prsou a máme hlavy u sebe, přede, nastavuje bradu a ouška, sahá mi na oplátku na tváře a to podle momentálního vztahu. Když jsme v dobrém, tlapky jsou bez drápků, když jsme měli ten den nějaké nedorozumění, drápky jsou vystrčené, postupně ale, jak probíhá usmiřování, se zatáhnou. Podmínkou zdárného průběhu je, že se musím při jeho náskoku na postel vzbudit, uložit na záda a neusnout. Když to nezvládnu, dupe po mě, bručí a druhý den se mnou „nemluví“. Napravím to jen novou vydařenou nocí. A nikdy “to“ nedělá s manželem :-).

Rituály – Hanka
Škrabací: naše kočička nikdy neškrabe kočičí sloupek, ale ráda si prodrápne koberec, křeslo, potah na opěradle židle nebo bobíka, a to většinou v přítomnosti lidí, aby následoval rituál: „Hanino! Copak to děláš?“ škráb, škráb „ty jedna darebo“ šibalské uklonění hlavičky a škráb, škráb „už na tebe jdu“ páníček vyskočí, kočička vystartuje a hurá! Prima honička, tak jsem si to představovala! A pak že nevstanete!

Rituál ztracené kočičky: velmi oblíbený, např. ukrytí se ve skříni, když zůstane otevřená (mezi šaty se spinká dobře), schovka ve špajzce, když jde někdo pro jídlo do ledničky (potom ale nikdo neslyší mňoukání za zavřenými dveřmi), úkryty na půdě, v dílně nebo vlastně všude v domě. Potom volání, otevírání dveří, vzdychání, a velikánská radost, když se kočička duch najednou objeví a ještě vypadá, jako že tu stála pořád, kde že jste byli vy?

Rituál uražené manželky: kočička se upřeně dívá na kocoura, který se např. láduje granulkami. Následuje ho i k misce z pitím. Potom se na něj opět dívá, když se natáhne a dělá, že bude spát. To kocoura znepokojí, vstane a začne na ní mručet. Ona se ale otočí a dívá se třeba z okna. To už kocoura úplně nadzdvihne a začne se chovat, jako pozorný společník, čistí kočičce hlavu, něco jí povídá a najednou je „manželka“ spokojená, ukládá se vedle něj a je klid. Jak známé, že?

Tak náš Daník moc rituálů nemá. V noci spává dole v obýváku, nás nechá vyspat. Ráno, jak se něco šustne, přiběhne se podívat, vyskočí za mnou do postele, lehne si do noh a já musím k němu, a pak se pomazlíme. Potom jde se mnou na záchod a hladím ho i "během akce". Počká, až vyčistím jeho záchodek, aby ho vzápětí mohl použít. Mezitím oběhne všechna okna, aby zkontroloval ptáčky. Jde se s námi do kuchyně nasnídat a dále sleduje zpod jídelního stolu ranní hemžení. Taky zkontroluje dětem aktovky - asi aby něco nezapomněly. Když slyší přijet auto, už čeká dole v přízemí, kdo že to přijel. Překvapí-li ho pěšky příchozí, hned utíká dolů po schodech vítat. Samozřejmě následuje pomazlení a ev. zkontrolování nákupních kabel. Jakmile uslyší cinknutí své misky, ihned přibíhá a ve stoji na zadních nakukuje na linku, co se mu to tam chystá. Taky rád sleduje, co se kde děje - ale s odstupem, z povzdálí. No, tak těch rituálů zase není tak málo.

Kdykoliv připravuji lososa, přiběhne Maxík a silně se mi otírá o dolní končetiny. Natahuje se, staví se na zadní. Prostě je vidět, že už se nemuže dočkat své porce. Když kýženou porci dostane na svůj talířek (bývá to odstrižené bříško z obou stran a rozstříhané na menší kousky), odběhne k talířku, vše očichá a běží mi poděkovat. Otře se mi opět o dolní končetiny, mňoukne, a pak se teprve vrhne na svou pochoutku.

Maxíkův ranní rituál
Další rituál máme společný s Maxíkem. Ráno nás zkouší probudit. Mňoukne u brášky, pak u mne, a když nevidí odezvu, někam se zašije. Jakmile uslyší sebemenší šelest, je to pro něj známka vstávání. Přižene se, vrní, tlapkuje, mazlí se. Pak máme svou čtvrthodinku. To je vymytí misky a nalití čisté vody, vymytí misky od granulí. Maxík si sedne a čeká, až ho nakrmím. Baští z ruky. Závěrem je česání. To se Maxíkovi velmi líbí. Nechá si učesat i ocásek. Přede a mazlí se se mnou i s kartáčem. Občas na kartáč zaútočí. Po česání se jde elegantně projít po bytě. Ukáže se všem rostlinám a pak se uloží k odpočinku.

Bojový rituál
Maxík nemá žádného čtyřnohého kamaráda, tak vede bitvy s námi, dvounožci. Postaví se proti nám a když se nehýbeme, docela si na nás mňoukne. Pak se rozběhne a zmizí pod gaučem. Tím pro nás boj končí. Maxík to ale vždycky pochopí až napodruhé. Nesmí se schovat, musí se honit. A tak jeho druhý pokus je už taneční kreace. Udělá kočičí hřbet, ještě se vytočí do oblouku, dá všechny čtyři pacičky vedle sebe a tančí jako baletka. To je pro nás výzva. Začne honička. Někdy se honička změní z Maxovy strany ve vyčkávání. Jakmile se ho dotknu, stávám se ulovenou kořistí. Zakousne se do ruky a začne mi stahovat kůži z ruky. :o) Směju se mu, že se svými čtyřmi kily nemůže vyhrát. O to více drápe, zakousne se do ruky a nechá sebou házet. Někdy mám ruku samý šrám. Ale je to vše jen hra. Za chvilku přestávám být kořistí a měním se zase v kočičí maminku a je chvíli klid.

Vycházkový rituál
Maxík je kocour domácí. To znamená, že nechodí ven sám. Máme krásné vodítko a u domu minizahrádku. Když chce Maxík ven, zoufale mňouká u dveří. Packami buší do klíčů a dožaduje se otevření dveří. Jakmile vezmu do ruky vodítko, Maxík mizí. Teprve napodruhé si nechá postrojek nasadit a vyrážíme. Smůla pro mne je to, že má na schodišti své zkratky. To si musím vždy vodítko předat přes okraj zábradlí. Venku si obrousí drápky o starou lavičku, očichá hromádku se dřevem a vydá se na pastvu. Nažere se trávy a pak kontroluje kytičky. Přechází od jedné rostlinky ke druhé. Ještě jednou nabrousí drápky a obvykle žene domů jako o závod. Pustím ho i s vodítkem. Sedne si poslušně před dveře a čeká, až ho doženu a pustím domů. Je spokojen. dosáhl svého, protáhl mě po zahrádce, zkontroloval svůj malý revír. Doma se rozloží na pohovce a zdají se mu divoké sny :o)

Prvním rituálem bych si dovolila nazvat asistenci na toaletě. Kdykoliv se někdo nachází na toaletě, neexistuje, že by byly zavřené dveře, protože oba se tam začnou hlasitě dobývat. A když otevřeno mají, přijdou se mazlit - Rubka se otírá o nohy a Max si lehne do košíku, kde bývají odložené noviny, a chce se, co jiného, taky mazlit.

Druhým rituálem je asistence při čištění zubů - jakmile si jdeme čistit zuby, Max asistuje zkoumavým pohledem z umyvadla, Rubka se ochomejtá ve vaně, takže je jasné, že občas jeden či druhý, příp. oba skončí se zubní pastou v kožichu.

Obdobným, třetím rituálem je přítomnost obou koček, když jdeme do vany. Max vleze na půl do umyvadla, předními tlapkami se opírá o vanu, příp. strká tlapku do proudu vody a cáká jí kolem sebe, Rubka se rozvalí na pračce a hází zkoumavě na člověka ty svoje velký kukadla.

Čtvrtým rituálem bych nazvala Maxovo loučení - když odcházíme z bytu, lehne si Max ke dveřím a překáží v jejich otvírání. Obdobou je Maxovo vítání, kdy ho po odemknutí nacházíme nastartovaného mezi dveřmi, připraveného proniknout i tou sebemenší mezírkou, kterou mu necháme.

Pátým rituálem, pro změnu Rubky, je válení se s námi na gauči, nejlépe když jsme přikrytí dekou, večer při televizi, si Rubka k nám přijde, rozvalí se na deku a začne se dožadovat mazlení, nejlépe od obou. A to opravdu téměř každý večer.

Předpokládám, že rituál číslo šest, není ani třeba nijak výrazně rozepisovat, je jím kontrola (a vyzkoušení) právě vyčištěného záchůdku.

Sedmý rituál se vztahuje k buzení, kdy kočky kolem nás obchází dokolečka, šlapou po nás, vrní nám do uší, otírají se o nás a mazlí se s námi a snaží se nás tím, většinou zdárně, probudit, a to téměř každé ráno.

Nejmilejší Čertíkův a náš rituál byl způsob usínání a probouzení. Večer v ložnici obhlédnul situaci, rozhodl se, kdo je jeho favorit a tomu se usadil na hrudníku či na rameni. Dalším krokem, vlastně kroky, bylo známé "mléčné tlapkování", kterým si nás ustlal a pak vrněl a vrněl. Dobře poznal, když někomu nebylo dobře. Potom zahříval ze všech sil celou noc a i při změně polohy poctivě přelezl znovu na nejvyšší bod těla, i když se sám potom musel dospat přes den.

Ranní buzení měla taky propracované. Při prvním pípnutí budíku se ozvalo "vrrrrňauu", ať spal kdekoliv, přiběhl, zalehl za krk a vrněl, až hlava drnčela. Tak jsme si to užívali s budíkem nastaveným aspoň o 20 minut dřív.

Bohužel už je to všechno v minulém čase, protože už spinká napořád. FIPka si připsala další čárku na futro.

Vzpomíná Gemma

Ali má rituálů několik, začíná okolo čtvrté hodiny ranní tím, že se proběhne po bytě a prožene víčka od pet lahví. Zhruba po půl hodině si ke mě přijde lehnout a spí až do zazvonění budíku. Pak mě odprovodí do práce a opět "zalehne".

Dalším jeho rituálem je noční běhání po chodbě. Kdykoliv přijdu domů po setmění, proklouzne dveřmi, mňoukne na mě ať jdu za ním a kontroluje chodbu. Někdy také vyžaduje abych ho vzala do náruče a koukáme spolu z okna na chodbě.

Pak je tu samozřejmě pozorování paničky při koupání. Zaleze si do umyvadla a celou dobu kouká, někdy se prochází po okraji a padá do vody.

V neposlední řadě je tu rituál rozdělení záchodků, které nikdy neporuší. Menší záchodek používá na malou potřebu, větší na velkou potřebu. Samozřejmě vždy pečlivě zahrabe a jde se očistit do mé postele.

Zrzoun má rituálů několik...

Ráno pravidelně vstává mezi pátou a šestou (záleží, jak pozdě jdeme večer spinkat), prožene všechny papírové kuličky v bytě, zahrabe si na záchodě, a pak mě jde budit - to se mu často povede, a když zjistí, že jsem opravdu vzhůru, tak spokojeně usne a spí, dokud z postele nevstanu...

Na jídlo moc není, takže je mu v podstatě jedno, jestli mu dám jídlo hned nebo později, hlavně musí zkontrolovat, jestli se v bytě po dobu spánku nic nezměnilo a jestli se už kytky vzpamatovaly z jeho poslední kontroly - pokud ano, nemají opět šanci... pak následuje ranní tělocvik, aportování kuličky a skákání na záda, když si vážu tkaničky...

Když se vracím z práce, opět přichází kontrola bytu, kytek a skříní a mojí večeře, jestli nemám náhodou něco lepšího než on - vždycky mám a pokaždé mi strčí čumák vyloženě do talíře...

Moje koupání ho zajímá jen z toho důvodu, že může jako splašený lítat po bytě, protože na něj nemůžu, často padají kytky, keramika, knížky - to jsou jeho oblíbené činnosti...

Před spaním opět následuje aportování a okusování mé ruky až do úplného vyčerpání a spánek - často na mých prsou, kdy téměř nemůžu dýchat, ale co bych pro mého miláčka neudělala, hlavně, že spokojeně hajá :o))

Tolik o mém zrzavém miláčkovi :o)

Kdykoliv je někdo v koupelně, přiřítí se Ginny, skočí do umývadla a chce pustit vodu. Pití z kohoutku je přece tak úžasné!

Lilly miluje mokrý sprchový kout. Kdykoliv se sprchuju, vyčkává v koupelně a pak hup, a vystřídáme se.

Lilly a Charlie skoro vždycky nezapomenou kontrolovat, jak čistím kočičí záchůdky. Taky si jdou hned do čistého odskočit...

Hlavní vítání při příchodu dvounožců má na starosti Charlie a Lilly. Dřív se snažili dostat ven, teď vědí, že když se vracíme s Paddym, hned na ně skočí, tak jsou trochu opatrnější, ale stejně nikdy u dveří nechybí. Ginny tradičně vyčkává a vykukuje, jestli nejde někdo cizí a jestli se teda nemá schovat.

Ginny, Lilly ani Charlie nevynechají žádné koupání dvounožců. Vždycky se jdou postupně projít po okraji vany, dřív tam občas i spali. Teď se napijí (když ve vodě není pěna) a jdou.

Poslední dobou dost těžce snáším rituál mého kocourka Heřmánka. Jelikož je to velký jedlík, a protože má po kastraci váhu tak-tak, má stravu odměřovanou. Ráno už se nemůže dočkat, až bude snídaně, tak mě pohání: skočí na postel a tlapkou s povystrčenými drápky mě potřepe po tváři - no škrábe to, takže se otočím a on hned nebo po chvíli přijde z druhé strany. Je neodbytný. Ale nejhorší na tom je to, že normálně ve všední dny vstávám ve 4.15 hod!! A tuto dobu má tedy zafixovanou a aplikuje ji i v sobotu a neděli. Posledních pár dní i to se mu zdá málo, takže teď to zkouší už kolem půl čtvrté. No jak to půjde dál? Protože je to nemazlící kocourek, dnes jsem ho zkusila při jeho akci vzít do náruče, stisknout a pomuchlat. Okamžitě změnil styl - vyhmatá mi nohu, bok nebo břicho pod peřinou a drápkuje tam. Zatím vždy vyhrál on a nemám iluze, že tomu bude někdy jinak. Když si čtu různé stesky, že kočičky budí své páníčky v šest hodin, tak se jen směju.

Téma měsíce dubna 2005: Kočičí rituály

Kočičí rituály

Filípek a Kubík

Ranní rituál

Lída (Timík)

Kočičí rituály

Martina (Maxík)

Kočičí rituály

Věra (Jaffa a Hanka)

Kočičí rituály

Janča (Daník)

Kočičí rituály

Karla (Maxík)

Kočičí rituály

April (Max a Rubka)

Kočičí rituály

Gemma (Čert)

Kočičí rituály

Tereza (Ali)

Kočičí rituály

Martina (Zrzoun)

Kočičí rituály

Filip (Ginny, Lilly a Charlie)

Kočičí rituály

Margita (Lara, Peggy a Heřmánek)

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?