Modrý kocouř.cz - Téma měsíce května 2005: Kočičí skrýše

Je to zvláštne, ale Arminka máme doma 7 mesiacov a zatiaľ si žiadnu skrýšu nenašiel. Možno je to jeho pohodovou povahou, alebo nedostatkom nábytku v našom 3 izbovom byte, tak neviem. Keď sme ho priniesli, prvú noc prečupel pod posteľou a strašne mňaukal, ale odvtedy uplynulo veľa času a v byte sa tvári ako majiteľ. Napadá mi akurát to, že každé ráno, keď sa idem obliecť do šatníka, čaká len na otvorenie dverí a hneď si sadne do skrine na policu, kde máme hŕbu igelitových tašiek z Tesca, Hypernovy, Kauflandu atď. Takže kým sa ja obliekam, on tam šramotí. Po chvíľke to vzdá a nájde si v obyvačke nejakú inú zábavu.

No, keď som si čítala o skrýšach iných mačiek a kocúrov, zistila som, že náš Armin teda nie je práve najoriginálnejší.

U nás je skrýší nepřeberné množství. Úplně nejlepší skrýše jsou na půdě. Tam se koček schová třeba za trám a člověk čičíká, chodí, kouká, nic. Půda totiž činí kočku neviditelnou. Hanička se nejraději schovává na skříni, ve skříni, v šuplíku. Jaffa je fíkanější, rád se schovává venku, třeba v psí boudě, mezi štosy dřeva, ve vysoké trávě. Nejunikátnější je ale skrýš ve sprchovém koutě, tam by jeden kočka nehledal :-)

Lucky nás už párkrát svým zmizením pěkně vyděsil, nakonec se ale naštěstí pokaždé našel.

Jeho skrýše bych rozdělila do dvou kategorií – na ty, ve kterých není vidět a tudíž se ho špatně hledá a na ty, ze kterých jde špatně vytáhnout.

Skrýše prvního typu volí tehdy, kdy se v bytě děje něco, co se mu nelíbí. Například loni, když nám měnili okna, se Lucky ztratil. Hledali jsme ho úplně všude, dokonce jsme zvonili i na sousedy, jestli k nim nevběhnul pootevřenými dveřmi... ale nikde nebyl. Po určité (dlouhé) době jsem si něco potřebovala vzít ze skříně, která byla, stejně jako ostatní nábytek, přikrytá igelitem tak, aby se k ní žádnou škvírou nedostal prach. Poté, co jsem odstěhovala židli, která blokovala dvířka skříně a odstřihla přilepený igelit, našla jsem ve skříni spokojeného Luckyho. Netuším, jak se mu povedlo dostat se dovnitř.

Druhý typ skrýší si vybírá v případech, kdy zjistí, že s ním někam chceme jet. Snažíme se sice o takovýchto věcech před ním nemluvit, když už, tak šeptem, ale on to stejně vždycky pozná a před každou cestou se někam důkladně schová. Většinou se zašije do skříně mezi oblečení, a dělá to, co asi každý, kdo má doma kočku, zná - když ho chceme vytáhnout, napne všechny tlapky a "šprajcuje se". Když už se nám podaří povysunout některou jeho část ze skříně, pracuje na tom, aby se zbývající částí těla nacpal co nejvíce dozadu. Skončí to obvykle tak, že postupně vytaháme obsah celé poličky a teprve poté i vzpouzejícího se Luckyho. Mezi jeho poslední fígle patří nasoukání se do kočičího domečku, do kterého – jak už tady bylo napsáno – kočky samy od sebe moc často nelezou. Lucky v něm nebyl 9 let. Až zhruba před měsícem, když jsme ho chtěli vzít s sebou na chatu, jsme ho v něm po dlouhém hledání našli. Zkoušeli jsme ho dostat ven, ale vchod do domečku je velký tak akorát na to, aby jím prošla kočka, popřípadě dvě ruce dospělého člověka, ale obojí dohromady ne. Pokoušeli jsme se ho vyšťourat ven jednou rukou, ale to samozřejmě nebylo účinné, protože před ní šikovně uhýbal a soudě podle jeho předení se u toho zřejmě dobře bavil. Nepomohlo ani různé nahýbání celého toho těžkého domku – když jsme ho položili, lehl si v něm na záda, koukal vchodovou dírou, jak tam nad ním poskakujem, předl a smál se na nás. Nakonec jsme celý domek odnesli do předsíně, kde Lucky, udiven tím, co jsme si to dovolili udělat, vylezl.

Důkladně se umí schovat i na chatě, když slyší, že se chystáme domů. To většinou zaleze pod největší keř, který na zahradě máme, když to udělá šikovně, nemáme šanci dostat ho odtud, jedině snad, že bychom se k němu prostříhali. Jednou jsme po několika hodinách marného lovení kocoura z pod keře museli předstírat, že odjíždíme bez něj (zamkli jsme chatu, naskládali věci do auta a pár metrů jsme popojeli) a teprve takhle se nám ho podařilo dostat ven.

Naše Suzi je strašně zvědavá a hyperaktivní, takže nevydrží nikde dlouho schovaná. Ráda mě zlobí tím, že naprosto neuvěřitelně malou a téměř nepřístupnou mezerou se prodere do prostoru pod postelí. Za chvíli začne mňoukat, aby dala vědět, že se jí zase podařilo přelstít moje ucpávací snahy. Už jsem do té úzké mezírky nacpala kde co, ale ona tam vlezla zase jinudy (shora). Očividně má z těchto rošťáren radost.

Chtěla bych ale napsat ještě o jedné vlastnosti naší Suzi (možná to dělají i ostatní kočky, nevím). Jakákoli hračka, kterou jí pořídíme, brzy není k nalezení. Suzi ráda prohání hopíka, skáče za ním do úžasných výšek, dělá salta apod. Tak takových hopíků je u nás v bytě poschovávaných už aspoň dvacet. Jen velmi zřídka při uklízení nějakého objevím pod gaučem, ostatní jsou prostě tak pečlivě schované, že na ně přijdem možná až při malování nebo stěhování.

O jedné oblíbené kočičí skrýši však už víme: Máme v obýváku nábytek, který má asi 3 cm od země takový cca centimetrový rantlík, takže když se dvě takové skříňky dají k sobě, vznikne u země tunýlek 2x3cm. Tam pravidelně mizí plyšové myšky, se kterými si Suzi taky moc ráda hraje. Pak u té díry sedí a číhá, občas tam šťouchne packou a občas se jí podaří myšku zase vylovit. A když ne, tak za mnou chodí a pomňoukává. To už vím, že je třeba vzít dlouhou jehlici a myšku pomoct Suzince vylovit - během chvilky je tam zpátky. Někdy večer vypínáme televizi a díváme se na Suzi, jak loví myšky. Často je to mnohem zábavnější a většinou i poučnější.

A ještě jednu zábavu se skrýšemi má naše rošťanda: Ráda nosí po bytě obyčejné tužky a v nestřeženém okamžiku je strká pod koberec. Ještě jsme jí nikdo nikdy neviděl, jak to dělá, ale stává se, že objevíme tužku skoro metr od okraje koberce. Zajímalo by mě, jak to dokáže.

Tak to jsou skrýše naší Suzi, a teď jdu koupit další sadu hopíků...

Tak Daník se nám moc cíleně neschovává, spíš má svá oblíbená místa, kde je tak trochu ze všech stran chráněný.

Když byl malé koťátko,to se chodil schovávat za kuchyňskou linku a já jsem trnula, jestli vyleze nebo se tam zašprajcuje a budu ho tahat ven.

V současné době lehává rád pod stolem, na židli zasunuté pod stůl, rád si vleze do povlaku na peřinu, pod peřinu, dokonce se někdy napasuje pod prostěradlo. Rád se schovává za záclonu, do různých krabic a kabelí. Šikovně si otevře zasouvací skříň a schová se do ní. Asi 2x jsme ho tam zavřeli, ale naštěstí ne na dlouho. Když chceme něco z úložného prostoru pod sedačkou, neváhá ani minutu a je v sedačce. A odtud ho dostat je někdy docela oříšek.

Že by se nám někdy schoval a my ho hledali, to si vlastně ani nepamatuji. On je totiž hodně zvědavý a tak mu to nedá a jde se kouknout, co se kde děje.

Máme malý byt a v něm kocourka Maxe. Má byt dokonale zmapovaný. Už několikrát mě přivedl na pokraj šílenství svými úkryty. Jsem přesvědčena o tom, že velmi dobře ví, co dělá, když se neozývá. První jeho skrýš jsem hledala velmi dlouho. Je to ta skrýš za ručníky, o které si napsal do deníčku. Hledali jsme ho opravdu dlouho, nakonec jsem si všimla blýskajících očiček v prádelníku. Skrýše za páníkovou přilbou mi tolik práce nedala. Hledala jsem ve skříních a stále nic. Pak mi to nedalo, tak jsem přerovnávala věci a Maxíka jsem objevila. Tam už nyní nechodí. Další, už nepoužívaná, byla skrýš za krabicí s teplometem. To jsem opravdu hledala a hledala. Podařilo se mi Maxíka najít až po několika dnech.

Dnes už mám skrýše celkem dobře v paměti. Skříně máme se šoupacími dvířky a šikovný kocourek si s nimi velmi dobře poradí. Někdy se za ním skříň sama zavře, to pak je hledaní trochu těžší. Ve skříni se schovává na mém prádle za županem. U brášky leze do triček a do kravat. Ve sportovní části najdeme Maxíka často na některém z ranečků. Rád také leze do botníku a právě v této chvíli vycházejí zvuky ze synovy skříně, vypadá to, že Maxík přepočítává ponožky. Na jednu skrýš málem doplatil životem. Leze pod rozkládací gauč. Nevěděla jsem o tom a gauč jsem složila. Pak jsem slyšela podivné zvuky. Letěla jsem k sedačce. Ještě jsem ji ani celou nerozložila a asi z centimetr širokého prostoru se vyřítil vyplašený a placatý Maxík. Tehdy mě opravu hodně vyděsil a už si dávám veliký pozor. Před vysavačem se schovává pod přehoz na postelích. Jen tak mimochodem jsme ten přehoz kupovali proto, abychom neměli v peřinách kočičí chlupy. :o) Kdyby si tuto zprávičku Maxík přečetl, určitě by se uchichtl pod fousky. Jistě má skrýše o kterých ještě nevím, nebo by si nějakou novou opět objevil.

Oblíbenou skrýší Elišky je opěradlo gauče skryté pod listy kávovníku. Pozoruje odtud okolí a tváří se jak šelma v lese. Kromě toho listí krásně šustí, když se do něj vletí, a podle toho spodní listy také vypadají.

Pak jsou to jakékoliv krabice a tašky, a taky potahy nebo deky, pod které se dá vlézt. Pokud se chce některá z koček opravdu schovat a nemluvit se světem, zaleze do skříně.

Elišku jsme jednou před odchodem z bytu omylem zavřeli do úložného prostoru v posteli. Po návratu, asi po 4 hodinách, nám bylo divné, že nás nevítá, a tak jsme hledali a hledali. Našli jsme ji tam, jak spokojeně chrupe na složeném povlečení.

Olinka leze pod deku, pokud má pod ní vedle sebe člověka, který jí tam udělá speciální místečko. To se přitulí a spokojeně přede.

A pak je to spousta příležitostných schovávaček, odkud na sebe kočky skáčou ze zálohy při pravidelných honičkách, jako za košem, za rohem nebo za nohou u stolu :-)

Basimek se rád schovává pod postelí mé babičky. Jsou tam krabice od bot se vším možným a mezi nimi tak pěkně schovávačky. My lítáme po bytě a hledáme kotě a ono si tam krásně spinká a na nás si ani nevzpomene. Další schovávačkou je krabice od tepovače v obyváku za naším gaučem. Je dlouhá, prostorná a moc dobře se v ní spinká. To má Basimek už velmi dobře vychytané.

Matýsek se schovává v knihovně za knížky, stačí vytáhnout vysavač a už je tam. Ze začátku bylo poznat, ve které polici zrovna je, podle vystrčených knih, rychle se ale naučil přelézt knížky tak, aby je nerozházel. Prima skrýš je taky pod dekou na ustlané posteli, to umí být tak placatý, že není vůbec vidět.

Nejlepší skrýší pro Tasmana je gauč, který má zboku vyřezaný otvor (nutná úprava z předchozího bytu). Pravidelně tam tráví první minuty Nového roku, protože se příšerně bojí rachejtlí. Když se tam schoval poprvé, tak jsem ho hledala a volala asi 30 minut a už začínala panikařit, kde je. Pak vidím jak z gauče kouká vystrašený čumáček.

Jako kotě strávil nechtěně asi 5 minut v lednici, když jsem si ho nevšimla a zavřela dvířka. Potom jsem jen slyšela tlumené prosebné mňaaauuuu. No omlouvala jsem se mu hovězím ještě týden. Teď už by se tam rozhodně nevešel.

Naposled jsem málem neodešla do práce, protože jsem nikde neviděla kočku. Volám, samozřejmě nic! Na volání zásadně nereaguje. Tak jsem prošla celý byt, nic. A víte kde pusinka spala? Vzadu v kredenci za hrnci!

Zrzoun se pravidelně schovává za záclonou - nevím, jestli má pocit, že ho nevidím, ale rozhodně tam prchá, kdykoliv se nečeho lekne... další skrýší je skříň, která je v chodbě, ta musí být neustále otevřená, jinak je schopný před ní sedet a vydávat ty svoje zvuky, co vzdáleně připomínají mňoukání... tam se schovává, když s námi nemluví, když se neco doma děje, co se mu nelíbí nebo když bojuje :)

Přeborníkem na schovávání je u nás doma Ginny. Nemá moc ráda návštěvy, které nezná, a tak si vždycky někam zaleze, někam, kde má klid. Dvounožci pak zoufale slídí po celém bytě, někdy i po chodbě, protože co když návštěva byla nepozorná a kočka jí proklouzla ven.

Schovávačky, které nám daly nejvíce zabrat, jsou:
1) V gauči, kam se dá vlézt malou dírou v čalounění.
2) Pod deskou psacího stolu, na šuplíkách, ale zezadu, kam není vůbec vidět.
3) Překvapivou a hodně úspěšnou skrýší bylo zalézt do boudičkového pelíšku, kam kočky v podstatě nikdy nechodí.

Běžně jsou kočky potom ukryté v kytarovém zesilovači (Lilly tam občas spává), ve skříni u obleku lehává nejdlouhosrstější z kočičáků Charlie, do gauče leze běžně Lilína, pod nizoučký noční stolek zase Charlie nebo Ginny.

Téma měsíce května 2005: Kočičí skrýše

Kočičí skrýše

Janka (Armin Bou - Bou)

Kočičí skrýše

Věra (Jaffa s Haničkou)

Kočičí skrýše

Míša (Lucky)

Kočičí skrýše

Dagmar (Suzi)

Kočičí skrýše

Janča (Daník)

Přeborník na schovávání

Karla (Maxík)

Kočičí skrýše

Eliška

Kočičí skrýše

Basimek

Kočičí skrýše

Matýsek

Kočičí skrýše

Tasman

Kočičí skrýše

Martinka (Zrzoun)

Kočičí skrýše

Filip (Ginny, Lilly a Charlie)

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?