Modrý kocouř.cz - Téma měsíce února 2007: Kocour na návštěvě

Maxík, náš malý velký kocouř, naše zlatíčko, naše všechno. Co všechno ho za ty roky s námi potkalo, co všechno jsme prožili. Nemá to hošík zas tak jednoduché.

Měla jsem už hotový začátek Maxíkova cestování, ale po pročítání příspěvků v diskusním fóru jsme se rozhodla vše trochu změnit.

Maxík je opravdu hodný kocourek. Je to kocourek, který si velmi těžko zvyká na nová místa. Prvně nám kocourka hlídala teta, pak jsme se rozhodli, že ho necháme samotného, když se jednalo jen o jednu noc. To asi bylo dobré řešení. Když odjíždím někam na týden, přichází kamarádka, 1-2x denně.

Jednou se mnou Maxík také strávil týden v Praze. Tam jsem však s ním byla i já, tak návštěvu celkem snášel. Veliká návštěva se konala v roce 2005, kdy strávil 5 týdnů u Terky a Aliho. Byl většinou ukrytý ve skříni. Bohužel musím přiznat, že po mém návratu k Terce neprojevoval nějakou zvláštní radost. Teprve doma, když poznal, že je opravdu doma, tak mě mohl umazlit. A tehdy také ze sebe vymáčkl značkovací puch. Nevím, jak se mu to podařilo, ale bylo to strašné. Tu kocouří vůni nešlo ničím přebít.

Loni v létě jste mohli číst příběhy Vetřelců. To bylo pro Maxíka velmi těžké období. Měl z Vetřelců hrůzu a zpočátku strachy zvracel. Byli u nás na návštěvě více než tři měsíce. Nakonec se k Vetřelcům choval i trochu jako chůva a pomalu jsme se smiřovali (já a Maxík), že s námi zůstane Agi.

Teď je Maxík se mnou ve Švýcarsku. Po cestě se choval jako vzorný kocourek a tady se tak chová stále. Je skoro celý den sám a přitom nic nevyvádí. Je fakt, že jsem musela skříň polepit šustivým igelitem a odnést ratanové křeslo, ale to není chyba Maxíka. Je zvyklý si brousit drápky o dřevo a přírodní materiály. Nevymýšlí nic, jak by se mi pomstil za to, že jsem ho přivlekla sem, a za to, že je celý den doma sám. A to ještě prožívá stres kdykoliv jde někdo dolů po schodech. To seskakuje se skříně z schovává se pod postel. Ale neprovádí žádné naschvály. Za to ho pouštím ven a hlídám ho, protože na svých průzkumech není příliš odvážný.

Než jsme s Honzou - Uhlíkovým taťkou dodělali školu, bydleli jsme u mamky i s Uhlíčkem. Moje sestra bydlela v podnájmu s přáteli a kocourkem panem Ponožkou. Když sestřička jela někam na výlet, hlídali jsme pana Ponožtičku u nás doma. Žádné vrčení ani syčení se nekonalo. Možná proto, že jsou s Uhlíčkem bráškové a nikdy jsme jim nedali možnost na sebe zapomenout. :o) Jen Uhlík, tím, že to byl jeho byt a znal to tam jak svoje boty, dovoloval si na Ponožáka, ale myslím, že síly byly vyrovnané.

Po škole jsme si našli práci a byteček, kam jsme se s Uhlíčkem přestěhovali. Moje mamka si stěžovala, že má prázdný byt a bez kočičky to prý není ono. Tak se k ní sestřička přestěhovala zpátky i s kocourkem Ponožkou. Byt je tedy teď pana Ponožky a Uhlíček tam chodí na návštěvu, když musíme jet do bezkočkového prostředí, a je to také v pořádku.

Jednou jsme ale vzali Uhlíčka ke známým, protože jsem ho nebyla schopná nechat samotného doma. Nebyl to asi dobrý nápad. Bylo tam na něj moc lidí. Ale zorientoval se poměrně rychle a hned věděl, kde je ložnice :o) Schumlal se do postele a mňoukal a mňoukal, dokud jsem za ním nepřišla. Pak se uklidnil, došel si na záchůdek, napapal se a usnul. Jenže jak jsem se od něj hnula, zase začal s tím mňoukáním a nepřestal, dokud jsem nepřišla. Bylo mi ho hrozně líto. Asi na tom byl hůř než kdyby zůstal doma sám. Pak se trochu osmělil a začal si i hrát.

S Růženkou jsme ještě nikde na návštěvě nebyli. Jen na chalupě. Jak se tam měla, píše ve svém deníčku. Každopádně si myslím, že vzhledem k tomu, že vítá každou návštěvu a je zvědavá až běda, by nemusela mít problém.

Téma "na návštěvě" nám není až tak neznámé, jak z pohledu návštěvy, tak z pohledu hostitele. Na různé svátky a narozeniny jezdíme na pár dnů za rodinou, tak bereme sebou i Maxíše a Rubku, a protože jsme tak trochu uvrtali rodinu do koček, v místě našeho pobytu krom pejska (který má kočky rád) byly až do nedávna kočky dvě - Kenny a Maggie, a teď už dokonce tři, přibyl k nim Barnabáš, takže domácích je přesila. Návštěva probíhá většinou tak, že Rubka si zaleze pod vanu, odpočine si a z bezpečné vzdálenosti sleduje cvrkot v bytě, a když uzná za vhodné, vyleze a je v klidu. Maxíš si pod vanu zaleze taky, nicméně je to "hrdina" a nevydrží tam dlouho, takže začne šmejdit v bytě a vrčet a syčet na všechno, co se pohne. Takže první den patří mezi ty, kdy by se člověk nejraději otočil a odjel zpět domů... kočka, kterou svět neviděl, a hysterický kocour. Nicméně domácí kočiny celé dění sledují bez větších emocí, snad jen zvědavost jim nedá a neustále prohlížejí kočku pod vanou a pronásledují šíleného kocoura. Po zoufalém dni následuje ještě zoufalejší noc, kdy jsou kočky odděleny, a jak kočičí logika velí - sice se nesneseme, ale nesmíme být odděleny - takže půlku noci se snaží k sobě vzájemně prohrabat, když povolíme a otevřeme, následuje přepestrý koncert zvuků, za které by se nemusel stydět ani lev, podotýkám že především ze strany šíleného kocoura Maxíše. Druhý den je situace klidnější a třetí den dojde dokonce i na vzájemné provokování a honění se.

Z pozice hostitelů jsme měli na návštěvě, přibližně týden dvakrát dva kocourky - dva chlupáče a podruhé dva sphynxe. Jako domácí nebyli Maxíš ani Rubka nějak moc ve stresu, byť jejich přítomností nebyli zprvu nadšeni. Ale sžili se a společný týden přežili všichni ve zdraví. První dva kocourci byli Ali a Raf, ten je spíš takový flegmouš, takže si až tak z návštěvy u nás moc nedělal, Ali strávil první noc hledáním a voláním paničky a pak si našel skvělou zábavu - čůrat do věcí, které vypadají jak "mísa", ale zvládnout se to dalo. Maxíš s Rubkou na návštěvu ze začátku syčeli a vrčeli, ale když zjistili, že se s tím stejně nic dělat nedá, že návštěva prostě neodejde, chovali se normálně a během pár dnů došlo i na hraní a provokace z obou stran. Obdobné to bylo i u nahaté návštěvy, ale přišlo mi, že v tom bytě, ačkoliv máme docela malý, se tak nějak všechny čtyři kočky míjely, občas se prohnaly, v tomhle případě nelze říct, že si vyprášily kožichy.

Ačkoliv zpočátku to nikdy nevypadá nic moc, tak po pár hodinách či dnech se situace vždy uklidní a soužití je možné bez větších problémů. Pravdou ale je, že po návratu domů, nebo návratu koček do jejich domácností, nastane klid a všichni, my i kočky, odpočíváme.

Zažili jsme kočičku na návštěvě u nás. Kdysi měla naše Mášenka koťata a jedno se odstěhovalo velmi blízko nás. Nádherná mourovatá kočička. Je v rodině, kde je o ni pečováno jako o jedináčka, byť má jednu lidskou sestru. Jenže bydlí v bytovce a její "rodiče" k nám občas zajdou. Jednou ji vzali sebou. Proč taky ne, že jo. My měli doma jejího chlupatého bratra, tak jsme si mysleli, že jim uděláme dobře. Líza celou návštěvu strávila v obýváku nacpaná pod stolem a vydávala velmi nelibé zvuky. Odhadovali jsme, že nám zatraceně nadávala. Čudlík se nacpal za sedačku a později jako pán domu usoudil, že tohle místo je pro něj pokořující a odešel ven. To ovšem nebylo nic proti tomu, co bylo potom. Návštěva byla poměrně rychle ukončena. Líza po návratu domů s nikým neztratila ani slovíčko, ani pohled... Zalezla do svého nejskrytějšího pelíšku a tam vytrvala až do večera. Náš Čudlík byl ovšem uražen daleko víc. Ještě druhý den se k nám točil zadkem a neslyšel ani na volání k jídlu. O pochování rozhodně nemohlo být ani řeči. Dobrovolně jsme tedy v zájmu zachování rodinného klidu od návštěv našich koček ustoupili...

Téma měsíce února 2007: Kocour na návštěvě

Maxík na návštěvě

Karla

Kocour na návštěvě

zumicka

Na návštěvě

April

Návštěva

mamamia

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?