Modrý kocouř.cz - Téma měsíce března 2007: Nečistotná kočka

Lilly. Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz

Téma měsíce března se jmenuje "Nečistotná kočka". A není o tom, abychom si postěžovali, co se nám stalo nebo děje (navštivte naše Diskusní fórum a zkuste hledat - najdete spousty příspěvků k tomuto tématu). Spíše bych rád získal "případové studie" týkající se toho, jak jste se s problémem vypořádali nebo vypořádáváte. Našli jste, co kočce vadilo? Udělali jste nějaké změny? Věnujete jí třeba mnohem více času?

Napište nám přes formulář, nebo, pokud chcete přibalit ke svému příspěvku fotku, odešlete vše prosím přímo na kocouří e-mail.

S nečistotou kočiček máme hned dvě zkušenosti. K první mě inspiroval článek Tobyho se zavřenou koupelnou. Před třemi lety jsme si pořídili maličké dvouměsíční koťátko. Máme v baráku schody, v tu dobu jsme měli štěně westíka, tak jsme je raději kvůli bezpečnosti zavírali do místnosti nahoře, kterou jsme nazvali „čiči pokoj“. Čičik si na tento pokoj zvykl a uznal, že je asi jeho. Dodnes tam má svoje útočiště. Když jí byly asi 2 roky, v pokoji jsme měli kvůli přestavbě věci, kterých se neměl kocouř dotknout, tak jsme pokoj zavřeli. Asi na týden. Dostala jsem nějakou chřipku, tak jsem byla doma. Lehla jsem si dole v obýváku na gauč, přikryla se dekou a chtěla marodit. Čičíček přišel, malá hodná kočička, že se se mnou bude mazlit, a vlezla si mi na břicho. Najednou nevěřícně „zírám“, Čičik zvedne ocas a – čůrá!!! Na mě! V mžiku se na mě otočila, v očích se jí zablesklo a byla pryč. To bylo zle, okamžitě jsem to ze sebe strhala a řvala něco o čuňatech. Druhý den jsme na to zapomněli. Hned v sobotu mi přítel říká, že mám něco divného v posteli na prostěradle, že tam byl Čičíček a asi se tam počural. Zase na mou postel! To už jsem byla vzteky bez sebe. Pak mě ale napadlo, čím to asi bude. Zavřený čiči pokoj! No jo, taková drzost naší malé kočičce. Pokoj jsme otevřeli a byl klid. Od té doby zase ví, kde má kočkolit a kam chodí hodná kočička.

Koťátko

Další problém jsme si zažili se Sárinkou. Sára je nalezenec (máme ji už asi 2 roky), britská modrá kočička, kterou nechápu proč nikdo nehledal. Tedy nejdřív jsme si říkali, že nechápeme proč, pak jsme to trošku pochopili. Tedy ne, že bychom pochopili, že ji nikdo nehledá, ale spíš, že už asi víme, proč ji někdo zřejmě vyhodil (byla tak zablešená, že jsem měla za první večer azylu seštípané nohy od kolen dolů, měla ucpaná střeva od červů, byla vyhublá a strašně moc vděčná a vystrašená). Ona totiž neuměla chodit na kočkolit, většinou si místečko našla v květináči. Bohužel nestačil, a tak pár kapek šlo vždycky vedle, někdy všechno. Měli jsme ale trpělivost, velké květináče jsme dali z dosahu, naopak jsme po domě dali více misek s kočkolitem a občas jsme Sárinku na misku i donesli. Už se to naučila a teď je to tak čistotná kočička, že si ani do kočkolitu nešlápne a stojí na hraně. No, občas to jde taky mimo, ale tam už je dlažba, tak se alespoň panička nenudí :o)

Maxík byla odjakživa čistotný kocourek. Docela mě to udivilo, když nalezenec hned začal chodit na záchůdek. Neudělal nikdy nic naschvál ani za trest, i když bych si to v poslední době zasloužila.

Maxíkův dvounohý bráška se divil, jak to u nás chodí. Maxík se vykakal, zamňoukal a já letěla uklízet. Bráška byl překvapený, jak hned běžím, a tak toho hned využil a že si prý mňoukne o deku J.

Jenže když jsme odjeli, tak Maxíkovi záchůdek nevyklidil a Maxík udělal potřebu vedle záchůdku. Bráška mu začal říkat Kadidlo, ale tuto přezdívku by si býval zasloužil sám.

Nečistotný byl Maxík jedině v tom, že si nechtěl pořádně mýt oči. Stále mu slzely. Ráda jsem Maxíka pozorovala, jak se pečlivě umývá, a moc se mi to líbilo. Na oči ale docela „kašlal“.

Provedl si manikúru, pedikúru, ale oči jsem musela utírat já. I veterinář potvrdil, že je to lenoch, že si oči klidně může vyčistit sám.

Uslzené oči mi trochu vadily, protože to na fotkách nevypadá hezky a v momentkách nemůžu nejprve „vytřít zrak“. Ale proti některým naschválům kočiček je tohle maličkost.

Kdepak se asi olizuje Maxík teď?

V říjnu 2005 jsme si pořídili s přítelem dvouměsíčního kocourka Tobyho z Loun. Vyrůstal jako jedináček až do věku jednoho roku, kdy přítel našel na chatě další zanedbané kotě, a to jsme si nechali. Kocouři se vcelku rychle zkamarádili (asi během 14 dnů). Jen Toby pořád toho malého trochu bil - chtěl se s ním prát, ale Damián na to byl ještě moc malý. Ale jinak se měli rádi, a tak jsme je spolu nechávali samotné a byli jsme v klidu. Jenže po nějaké době začal Toby chodit na velkou mimo záchůdek. Postupně jsme zjišťovali, že je to vždy, když se jdeme koupat a kluky necháváme samotné ve zbytku bytu. No a nakonec se ukázalo, že Tobymu vadí, že ho do koupelny nebereme sebou, jak to bylo doteď. Mysleli jsme, že jim bude spolu lépe, a tak jsme zamykali. Jenže to se právě Tobymu nelíbilo. Teď už necháváme odemčeno a problémy s nečistotou jsou pryč. Toby si dokáže otevřít dveře do koupelny a celý čas koupání tráví rozvalen nad vanou na věšáku. Když chce dolů, tak se postaví a kouká na nás, než ho sundáme. Mají to kluci hezky rozdělené. Tobiáš umí otevřít dveře když jde do koupelny, ale neumí to ven. Zatímco Damián stojí za dveřmi a mňouká, dokud mu neotevřeme, aby mohl dovnitř, a když chce ven, tak ty dveře prostě rozrazí a odejde středem. :o)

Téma měsíce března 2007: Nečistotná kočka

Čičik a Sára

Jitka

Nemytý ksichtík

Karla

Nečistotná kočka

Ivanka (Toby)

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?