Modrý kocouř.cz - Téma na léto 2007: Kočky a děti

Eliška má ráda divočinu. Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz

Téma na léto 2007 se jmenuje "Kočky a děti". Svým způsobem navazuje na otázky, které občas přijdou e-mailem nebo se objevují v diskusi. Je to vůbec bezpečné mít mimčo a kočku? Jak všechno připravit a zabezpečit? A co později?

Možná bych rád připomněl, že tohoto tématu se týká také jedna z rad Modrého kocouře, jmenuje se Když čekáme miminko a najdete ji v části Prvně s kocouřem.

Jak to bylo nebo je u vás? Zvykali jste nějak kočky na příchod potomka? Žárlily na něj nějak? Kdy jste začali kočky a děti nechávat společně i o samotě? A jsou vaše kočky s dětmi kamarádi nebo se jich straní a chtějí svůj klid?

Cokoliv vás k tématu napadne, napište přes formulář, nebo, pokud chcete přibalit ke svému příspěvku fotku (perfektní nápad!), odešlete vše prosím přímo na kocouří e-mail.

My máme kočičky dvě. Starší Oldies a mladšího raráška Psycho. Manžel je naštěstí také kočkomil a dokud jsme byli sami, kočky nás měli rozdělené. Oldies miluje manžela a Psycho je moje. Manžel je také hodně rozmazloval luxusními krmivy, různými dobrůtkami, denním hodinovým česáním a koupí mega škrabadla.

Psycho je velký mazlík už od koťátka. Mám ji z útulku. Je trochu jako dítě, její pacinky mám věčně kolem krku, stále chce nosit a tulit se. Pokud se moc dlouho věnuji Oldies, žárlí.

Když jsem otěhotněla, věděly to obě dříve než já. Byly takové něžné, stále se mnou všude chodily, a tak mi to připadalo, že o mne pečují.

S manželem jsme se domluvili, že je na příchod miminka budeme připravovat, a tak třeba při mazlení s nimi jsme jim vykládali o miminku. Také každou věc, kterou jsme pro miminko koupili, jsme kočindám dali očuchat a vyzkoušet. Kočárek, lehátko, postýlku… I kdyby problémy byly, snažili bychom se je vyřešit. Nikdy bychom kočky pryč nedávali. Jsou pro nás členy rodiny.

Pročetli jsme všechny kočičí weby, abychom neudělali nějakou zásadní chybu, domluvili se, že až přineseme miminko, budeme se jim věnovat co nejvíc to půjde. Já jsem měla starost hlavně o Psycho, protože žárlí a vždy měla mou pozornost sama pro sebe, kdykoli se jí zachtělo.

Teoreticky jsme byli připravení, na praxi zvědaví.

Mnoho lidí nás od soužití koček s miminkem zrazovalo, tchýně špatně snášela pohled na kočku v kočárku, ale uhájili jsme si své.

Když jsme si z porodnice přinesli Venouška, dali jsme ho kočindám očuchat, dostaly čas, aby se s malým seznámily. Reagovaly dobře, agrese žádná miminko je zajímalo. Na radu kamarádky jsme nechtěli, aby pediatrička přišla k nám z obavy, že by naše chovatelství nebylo pochopeno. O předsudky není nouze.

Trochu problém byl s kojením, Psycho chtěla být vždy u toho, tak jsem ji nechala. Lehávala mi na rameni nebo si lehla vedle Venouška a já jí mohla hladit. Pravda, občas ke mně chtěla být blíž, tak mu chtěla přejít přes bříško, ale dala si vysvětlit, že takhle ne. Tak to bylo i v noci. Oldies se spokojila s pozorováním Venouška z povzdálí nebo z druhého konce jeho postýlky. Pokud začal ječet, utekly obě, ale brzy se vrátily.

Ta postýlka je asi magická, protože nejprve se tam kočky střídaly, pak tam nějakou dobu lehávaly společně a teď už je jen Venouškova.

Až na první týden, kdy mi nějak víc vadily všudypřítomné kočičí chlupy, vše probíhá v klidu dosud. Nedávno bylo Vendymu půl roku a oproti jiným miminkům mých kamarádek neměl ještě ani rýmu. Asi na těch výzkumech něco bude.

Díky těsnému soužití s kočkami si umí uhájit jídlo – jak jinak, když v době příkrmu sedí Psycho vedle lehátka a aktivně napomáhá tomu, aby něco upadlo :-). Díky kočkám se Vendy brzy naučil pást koníčky, neboť ho velmi zajímalo, co dělají, a moc se k nim chtěl dostat blíž.

Kočky to vědí a často si ochotně nechají vyrvat dětskou ručkou pár chlupů nebo neuměle pohladit.

Respektují se a o to nám jde. Myslím, že jen co začne Venoušek lézt, budou z nich spojenci ve vymýšlení lumpáren a v boji o granule :-)

Dlouho jsem měla pocit, že k tématu měsíce „Kočky a děti“ nemám co napsat. V hlavě se mi jen vybavovala vzpomínka na vyprávění spolužačky o velikém perském kocourovi a malém synovci. Klouček před kocourem utíkal, ale čím rychleji utíkal, tím víc kocourka vábil. Kocourovi se totiž moc zamlouvalo „vycpané“ kloučkovo pozadí. V tu dobu ještě nebyly papírové pleny a ty látkové většinou udělaly zadek dítěte jako zadeček mravence Ferdy. Klouček se dal do běhu, kocour za ním a šup – zasekl drápky do „polštáře“. Malý si toho ani nevšiml, ale rodina se bavila.

Pak jsem si vzpomněla na Nastěnku a její hrátky s Pantim. Panti je opravdu veliký, ale neskutečně hravý, mazlivý a trpělivý kocour. Často se s Nástěnkou proháněli po bytě a velmi směšné mi připadalo to, jak si chtěla rok a půl stará Nastěnka jedenáctiletého kočičího obra osedlat. Nejraději by na Pantim jezdila jako na koni. Občas se při hře stalo to, že si Panti zasekl drápek do nastěnčina oblečení, to pak holčička začala křičet. Někdy Pantiho rozzlobila, a to bylo slyšet vrčení. Nikdy ale Panti na Nastěnku nezaútočil. A pokud náhodou Panti neměl na „lidské“ hrátky náladu, prchal před Nastěnkou jako lovená zvěř.

A co Maxík a děti? Maxík raději prchá. Přeci jen dětským tlapičkám moc nevěří.

Můj příspěvek se řadí do doby, kdy bylo vnoučkovi Danečkovi 3 roky a kocourovi Akimovi teprve 1 rok. Kocour byl na svůj věk veliký a vnouček zase drobnější. A právě proto to bylo pro vnoučka velice zajímavé: velké zvíře, které se nebránilo jeho pozornostem. Danek mohl kocoura hladit, osahávat mu fousky a pacičky, obdivoval drápky a "hedvábný" kožíšek a snažil se ho přenášet z místa na místo, což bylo dost náročné (viz foto). Kocour si nechal líbit cokoliv, nikdy nevystrčil ani drápek. Při každé návštěvě u mě (babičky) byli neustále spolu. Taky si Dan chtěl kocoura vzít domů, rád by měl doma takového chlupáče. Za čas kocour ještě povyrostl, Danečkovo důvěrné mazlení a tahání ho prostě přestalo bavit a na malého kluka spustil svoji "kočičí hrůzu": syčel, hrozivě zamňoukal a prskl! Samozdřejmě, že se vnouček lekl, co to Akimek dělá, jak se to chová... taky si trošku poplakal, ale... od té doby už Akim nedovolí, aby se chlapec přiblížil... maximálně tak na půl metru. Netuším, proč taková změna ze dne na den... ale je to tak...

Téma na léto 2007: Kočky a děti

Kočky a děti

Zuzana

Kočky a děti

Karla

Kočky a děti

micka7

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?