Vaše příběhy 2003
<< Předchozí | Následující >>
| 30.12.2003 |
| Kočičí hrdina |
| V hlavní roli fotopříběhu kocour Garfield... Michal Habala |
| 17.12.2003 |
| Hledání a hledání |
| Zdravím všechny chlupaté kocouře. Zdůrazňuji chlupaté, protože nevím, jak je tomu jinde, ale u nás je tedy zima, a proto mi dorostla zimní srst. Já jsem sice už jednu zimu prožil, ale nějak si to nepamatuji, byl jsem totiž ještě kotě. Ta zima je ale hrozný zmatek, moc s ní spokojen nejsem a pořád něco hledám. Tak nejdřív jsem začal hledat naší Věru, která si klidně někam odjela a pořád se mi nevrací. Říkala mi maminka, že je strašně daleko, prý až v Anglii, no mohla by mi domů přivézt něco britského, třeba ještě jednu kočičku... Věra Ľuptáková |
| 16.11.2003 |
| Povedená výstava |
| Tak to jsem já. Jaffa z Lužinek. Vidítě ten naježený hřbet? Divíte se? No to se ani trošku divit nemusíte, protože já jsem musel jet v sobotu na výstavu až do Pardubic. Ráno v 5 hodin. Panička - maminka mě nelítostně strčila do bedýnky, já jí dvakrát vyskočil a tím to vlastně všechno začalo. Pochopte, já na to nebyl ale vůbec připraven. Celý týden se totiž u nás doma něco dělo. Maminka s Věrou pořád někam odjížděly, vracely se dlouho až se ve středu vrátili jen maminka a táta a Věruna odjela do Anglie. Tam odsud prý pocházíme, ale já tedy pocházím z Prahy a naše Hanka z Teplic, tak nevím. No a odjela a mě se po ní hned začalo stýskat. Taky dalmatiním holkám, protože Agina pořád vydává takové pištivé vzdechy... Věra Ľuptáková |
| 31.10.2003 |
| Jak moje paničky odvezly prázdnou přepravku a přivezly plnou, jak mě páník nepoznal, jak se to doma všechno změnilo, byl jsem u pana doktora a spadl jsem do betonu |
| Určitě se kocouři divíte, proč jsem se tak dlouho neozýval. Kdybych věděl, co se u nás chystá, nevím nevím, asi bych to nedovolil. Ale stalo se. Byla sobota ráno, je to 4 týdny zpět. Normálně jsem vstal a normálně jsem si řekl o jídlo, které jsem dostal jako obvykle. Nic mi nepřipadalo divné přesně do chvíle, než dala panička do mé přepravky čistý ručník. Aha, asi někam jedeme, pomyslel jsem si. Ale ne, normálně mi do bedny nedovolily nastoupit, naložily jí do auta a nechaly mě doma s psicema. Jindy taky chodí pryč všichni, ale proč s bedýnkou? ... Věra Ľuptáková |
| 17.10.2003 |
| Soužití s našima šelmičkama |
| Vždy jsem velmi milovala kočky. Obdivovala jsem je pro jejich půvab a povahu . Musím, ale přiznat, že jejich typická povaha, která se opravdu vyvedla hlavně u té mladší, nám přinesla nemalé starosti. Perského kocourka Damiána (neřekneme mu jinak než Damíšek a nebo princátko) jsme koupili před více než dvěma lety. Je to opravdu takový "princ". Mlsný a rozmazlený. Je to rovnocenný člen rodiny, nooo, i když o tom by se dalo asi diskutovat kdo má těch výsad víc. Jestli panička (maminka), děti a nebo naše kočičky. Může naprosto vše a není výjimkou, když Damíšek vznešeně kráčí po lince mezi talíři s přípravou jídla... G. Mühlbergerová |
| 17.10.2003 |
| Šklíba |
| Dne 9. 9. 2003 jsme se stali hrdými novými ubytovateli kočky Šklíby. Nechci použít slovo “majitel”, protože Šklíba se dost dobře vlastnit nedá, ale zřejmě se rozhodla, že jí jako nová rodina budeme vyhovovat. Šklíbu jsem objevila vlastně pouhou náhodou, když jsem se uklikla na internetu. Nikdy předtím jsem kočku neměla, ale protože náš byt je prostorný a do Šklíby jsem se na první pohled zamilovala, bylo rozhodnuto. A to jsem netušila, jak báječná je Šklíba ve skutečnosti. Pavla Lechnýřová |
| 21.9.2003 |
| Hon na kachně, likvidace nástěnky, našel jsem něco divně lepkavého a příšerný poznatek o ropuše |
| Možná si myslí spousta lidí, že kocouři celý den prospí, občas něco sní, trošku si protáhnou tělo a zase spí, ale to je nehorázná pomluva. Kocouři totiž pořád něco dělají. A když už spí, tak se jim zdá o tom, co budou po probuzení podnikat. Alespoň já to tak praktikuji. A už dlouho se mi zdálo, jak jsem konečně ulovil to žluté mrňavé kachně, co se mi stále potuluje po zahradě. A proto, když mě panička pustila na mojí obvyklou hodinku na zahradě, jsem zprvu dělal, že strašně čuchám u živého plotu, potom jsem doběhl do svého bunkru pod vrbou a když jsem si byl jist, že mám chvilku jen pro sebe, protože jsem paničku-maminku neviděl, šel jsem na věc... Věra Ľuptáková |
| 9.9.2003 |
| Zakousnutá užovka, výstava v Ostrově nad Ohří, strašný strach a 1. narozeniny kocoura Jaffy |
| Jak ten čas letí. Od návštěvy čápů na naší střeše už se toho zase tolik stalo, proto vám to musím přiblížit. Tak první věc, kterou jsem provedl, bylo to, že jsem trošku lovil a chytil jsem hadíka. Byl v záhoně pod jiřinami zrovna na tom mém místě, kde číhám a pozoruji ptáčky. Nevím proč tam přilezl, ale když jsem ho tam viděl, položil jsem na něj tlapku. Zatočil se a mě to polechtalo. Chvíli jsem ho nutil k pohybu, ale dělal, že to neumí a tak jsem si ho chtěl odnést jinam a on začal utíkat. No a byl sice mrštný, ale ne jako já a proto jsem po něm hupnul a potom už se nehýbal... Věra Ľuptáková |
| 15.8.2003 |
| Čapí strach kocoura Jaffíka |
| Včera odpoledne se konečně zvedl vítr. Foukal sice skoro horký, ale přinášel naději, že přijde déšť. Po těch předchozích tropických dnech by si trochu vody všichni přáli. Horkem umoření jsme čekali uvnitř domu, vyjde-li konečně dnes předpověď počasí. Dala jsem pejskům čerstvou vodu, pozvala jsem Jaffíka na trochu jídla, protože ani jíst se nikomu moc nechce a najednou slyšíme, jak na nás ze dvora volá manžel. Vyjdu tedy ven a hledám, kde že jsou ti krásní holubi, které ten vítr přinesl. A vidím. Že prý holubi, na sousedově střeše stáli 3 čapíci. Jeden na komíně, dva balancovali na svých dlouhých tenkých nožkách na hřebenu střechy. V té výšce byl vítr o mnoho silnější než dole u země Věra Ľuptáková |
| 7.8.2003 |
| Něco ze života kocoura Jaffíka |
| Tak jsem se dost dlouho neozval. Důvodem je to, že mám stále strašně práce. Nevěřili byste, kolik práce musí kocour doma zastat! Ale vezmu to pěkně od rána. Takže kolem půl páté musím zkontrolovat rodinu, jestli jsou všichni v postelích a pelíšcích. Většinou se ale ozve jen panička, někdy vstane, jde mi říct, že se mám najíst a pustí ven naší psí smečku, holky dalmatinky. Potom se zase zapeleší do peřin a já zkoumám, jestli spí. Lehnu si k ní a když hladí, vím že nespí, ale když přestane, to si potom vyskočím na okno a pozoruji. Teď, co je to horko, je to celkem dobré, protože v okně je síť proti komárům a mě se líbí ten jitřní chládek.< Věra Ľuptáková |
| 4.8.2003 |
| Kočičí neřesti a slasti |
| Tak vám musím zase napsat něco o nových poznatcích a pokrocích našeho tříměsíčního kocoura Leopolda. Kromě toho, že si všude vyleze a všechno napálí svojí všetečnou tlapkou, si velice oblíbil našeho křečka Bedřicha. Asi mu musí neodolatelně vonět, protože klícku s Béďou jsem již podruhé našla převrácenou na podlaze, kam se dostal po parašutisticku z parapetu. Naštěstí je Béďa dosud živ a zdráv a nevšimla jsem si ani v jeho chování ničeho neobvyklého. Při posledním pádu klícky se ale rozletěla dvířka a chudák Béďa byl minimálně půl hodiny štvancem, než se mi ho podařilo polapit. Je strašně rychlý, a to se Poldíkovi náramně zamlouvalo. Každý křečkův manévr Poldíka dokázal neskutečně pokroutit a katapultovat do výšky... Lucka |
| 25.7.2003 |
| Moje první výstava, Plzeň 29. 3. 2003 |
| 29. března bylo krásné ráno, sluníčko svítilo, a proto jsem byl brzy na nohou. Šmejdil jsem si po bytě a najednou jsem potkal paničku. Co že tak brzy vstává, když je sobota? A i mladá panička už je oblečená? Co se děje? A co tady dělá moje zelená bedýnka? Všechno, co bylo v chodbě, jsem očichal, něco bylo známé, něco jsem ještě neviděl. Modrý kostkovaný pelíšek jsem dokonce pomáhal šít, a ty záclonky, modré, co mi jdou tak dobře k barvě kožíšku také. Ale co se děje??? Proč je moje miska na jídlo v tašce? To už mi nebudou doma dávat jíst? Někam mě stěhují....! Sedl jsem si a smutně na tu hromádku koukal a najednou mě panička zvedla, pohladila mi kožíšek a páníček, který také mezi tím vstal, mi popřál hodně štěstí, a ať prý se vrátím s medailí... Věra Ľuptáková |
| 30.6.2003 |
| Náš Leopold |
| Ahoj všichni přátelé kocouřovské krásy a elegance!! Nadešel ten čas, kdy jsme si konečně přinesli domů našeho modrého britského chlapíka Leopolda. Kromě toho, že nás překvapilo, jak je klidný, jsme byli moc rádi, že si odnesl dobré návyky od své maminky. Téměř okamžitě si uvědomil, kde má svůj záchod, kde jídlo, škrábadlo, a tak vůbec se vyznal. Protože je ze šesti koťat, myslela jsem si, že se mu bude ze začátku stýskat - ale všechno v pohodě. Až na jednu věc ... Lucka |
| 27.6.2003 |
| Jak se kocour pomstil |
| Byl jednou jeden kocouří kluk Žolík a nastěhovali ho k lidskému klukovi Martinovi. Měl se tam dobře, scházeli se tam všelijací lidé, hladili ho, rozmazlovali a nic mu nescházelo. Myslel si ten kluk Žoli, že to je ten nejlepší kočičí život. Maminka jeho kluka Martina ale jednou našla na sídlišti kočičku, a protože doma už jednu měla, přinesla jí k Martinovi, protože v domku je víc místa než v bytě na sídlišti. A Žoli najednou pocítil, že se jeho život mění. Kamarádi chodili, ale už se zajímali i o Scherinu, navíc když s ní chtěl být on, Martin mu to zakazoval a říkal, že je ještě malý ... Věra Ľuptáková |
| 23.6.2003 |
| Jak náš zásadový koček učí správnému stravovacímu chování |
| Jsme taková normální zvířecí rodinka. Táta, máma, holka (20 let), dalmatinky Agina (10 let), Žofina (7 let) a britský krémový kocouří kluk Jaffa z Lužinek (9 měsíců). Všichni bydlíme v domečku se zahradou, a když říkám všichni bydlíme, myslím to doslova, protože Agina spí s páníčky v posteli, Žofina na psím gaučíku v pokojíku a Jaffa – kde se mu zachce.
Zvířata poslouchají lidi, lidi poslouchají zvířata a tak u stolu sedí lidi a vedle stolu psice a klasicky proti všem radám „holky“ baští mimo granulí – VŠE ... Věra Ľuptáková |
| 16.6.2003 |
| Výletník |
| Jednou v noci, když jsem spal se svým míšovým kamarádem, se mi zdálo o dlouhém výletě. Byl jsem někde u vody, chytal včelky a motýlky, honil se s mojí kámoškou Žofinou (to je prosím dalmatinka), pozlobil kačery a slepice. No prostě to byl krásný sen. Ráno po snídani jsem se trochu pozlobil s páníčkem a co to vidím? Panička je oblečená a v ruce drží...? Moje kšírky!! Půjdeme ven!! Rychle jsem proto vyskočil na stůl a prostudoval připravenou mapu. Třeba moji páníčci neznají cestu a ještě jim bude moje znalost k užitku. Věra Ľuptáková |
<< Předchozí | Následující >>