Chození na vodítku
aneb jak se venčí kocouři
Naučit kocouře chodit na vodítku, je věc náramně zapeklitá. Musíte mít hodně času a trpělivosti, abyste dosáhli úspěchu. Jsou kocouřové, kterým se chození na vodítku nakonec zalíbí, protože zjistí, že jen takhle se dostanou ven, ale jsou také kocouřové, kteří se takříkajíc zapřou a na vodítko je nikdy nedostanete. Asi záleží na povaze, ale trénink dělá hodně, hlavně když se začne včas.
Jak do toho?
S tréninkem musíme začít, když je kocouř ještě mrňous, no prostě co nejmenší, aby měl dostatek času si zvyknout. V pozdějším věku už byste ho to nenaučili.
Obstaráme si základní výbavu: vodítko a obojek, v kocouřím případě jsou to takové kšíry – jeden obojek kolem krku a druhý kolem hrudníku. Prostě úplně stejné, které nosí malí pejskové. Jen by měly být pružnější, aby z nich kocouř mohl v případě nehody (kdyby někde uvízl) vyklouznout.Je také velmi chytré upevnit na ně schránku, do které vložíme lísteček s jeho jménem, s naším jménem a s naší adresou, v případě, že by se nám ztratil. Pokud váš kocouř bude běhat volně po zahradě, určitě doporučuji na jeho obojek připevnit jak schránku s adresou, tak známku o tom, že je očkovaný a třeba rolničku. Ta vystraší případné jeho kořisti a my budeme podle zvuku vědět, kde se náš kocouř zrovna nachází.
Když to vše přineseme domů, musíme to kocouřovi ukázat a říct mu, že je to jeho a na co to je, no prostě mu všechno vysvětlíme a necháme mu dost času, aby si to očichal a prohlédl, třeba i pár dní. Musí vědět, že je to jeho a že to bude potřebovat.
Když uvidíte, že má váš kocouř vstřícnou náladu, zkuste mu obojek navléknout. Určitě se bude bránit, ale vy na něj klidně mluvte a buďte neoblomní. Až mu ho navlečete, bude na vás pravděpodobně naštvaný a neudělá v obojku ani krok, ale vy ho tak chvíli nechte, zkuste ho třeba rozptýlit nějakou hračkou a za pár minut mu obojek zase sundejte.
Určitě byste neměli zapomenout na pochvalu v podobě nějaké té ryby. A protože vydržet v obojku je tak náročné, myslím že ta ryba by měla být podle toho taky tak velká. Když dáte svému mazlovi po takovém výkonu dobrotu, přestane se na vás zlobit a příště už to nebude tak těžké.
Další pokus s chůzí na obojku by měl následovat za pár dní. Nechte kocouřovi den nebo dva, aby na nepříjemný zážitek zapomněl a vy to mohli zkusit nanovo. Vše dělejte jako poprvé, jen dobu, kterou v obojku stráví prodlužujte. A zase nezapomeňte na odměnu!
Tohle byste měli opakovat minimálně třikrát a pozorovat, jestli se vztah kocouře k obojku nějak změnil. Pokud by pokaždé reagoval hodně agresivně, pravděpodobně mu obojek skutečně nevoní a vy se musíte smířit s tím, že ven se prostě chodit nebude.
Pozitivní reakce je taková, když se kocouř navlékání příliš nebrání a ani pobývat takto oděný mu už tolik nevadí.
Zkoušení obojku nanečisto bychom neměli zbytečně protahovat, protože kocouř by nepochopil, proč mu obojek doma navlékáme. Musí vědět, že se navléká tehdy, když se jde ven. Takže jak jen to bude možné, zkuste ho vzít na krátkou procházku kolem domu, někam kde jsou stromy, keře apod.
První výlet
Vezměte kocouře do náruče a vydejte se ven. Musíte si uvědomit, že kocouř má velmi dobrý sluch a že hluk, který doposud slýchal z ulice, nyní uslyší mnohem intenzivněji. Bude se pravděpodobně bát všeho, co dělá hluk, hlavně aut, a vy si musíte uvědomit, že je to pro něj vše nové. Držte ho v náručí a ukazujte mu stromy, nechte ho si je očichat, keře, trávu. Poprvé ho zkuste položit na zem. Bude se nejspíš bát a bude se krčit u vašich nohou a prosit vás, abyste ho vzali do náruče.
Tak to udělejte. Vše musí probíhat přirozeně. Na procházce můžete strávit deset nebo třeba i třicet minut (většinou s kocouřem v náručí). Poznáte sami, kdy už bude chtít domů.Takových výletů budete muset podniknout několik, než se kocouř, vlastně ještě kotě, osmělí a vyskočí vám z náruče na zem. Bude tam toho pro něj spousta zajímavého a vy uvidíte, že je to s ním velká legrace, jak bude všechno objevovat – chytat mouchy, schovávat se v trávě atd.
Pozor musíte dávat hlavně vy a chránit vašeho mazlíka před hafany. Také si musíte uvědomit, že váš kocouř není pes a tak nikdy nebude chodit na vodítku poslušně vedle vás, ale naopak vy budete muset tam, kam chce on. S tím už se holt musíme smířit, že kocouř nám sice udělá tu radost, že s námi bude chodit ven, ale prý ať si nemyslíme, že ho budem všude tahat. Ringo si prý chce všechno prohlédnout sám a je mu jedno, že my se do toho křoví nevejdeme.
