Ti naši dvounožci už asi nevědí coby. V pátek přišli s něčím velkým, co vonělo novotou, a prej: "To je pro vás, holky!" (to bylo jako na mě a na Ginny). Tak jsem chodila okolo, ale ne a ne přijít na to, kde je co k snědku nebo aspoň na hraní. Pak to dvounožci nějak složili a dali místo záchůdku. Taková obrovská bedna! K čemu to bude? A zatímco jsem to zkoumala, někdo mě popadnul a zasunul dovnitř! Miauuu!!! A hele, on je tady záchůdek! Skovanej! Zahrabala jsem si tam, paráda! Ale co dál? Jak se dostanu ven? Koukala jsem na dvounožce, jak mě přes průhledný okýnko sledují a volají, ale co mám dělat? Zavřelo se to za mnou! Nenechávejte mě tady! Ale oni jen pořád volali a koukali, tak já jsem koukala na ně. A pak jsem si šla ještě zahrabat, taky zkontrolovat, jestli se nedá ven někudy jinudy, ale nikde žádný dvířka ani díra. Tak jsem zase šla koukat na dvounožce. Pořád tam byli, koukali jsme si do očí a čekali, a oni na mě dál volali, abych šla ven. No jo, ale jak, když je to celý zavřený. Že by ani oni nevěděli? No byli jsme tam hrozně dlouho, až si dvounožci určitě mysleli, že tam asi už zůstanu, ale nakonec! Trošku jsem zatlapkovala na to okýnko a helemese. Ono se to pohnulo. Tak jsem pomalu protlapkovala jednu tlapku a nakonec jsem vyklouzla ven celá, i s ocáskem. No měli radost, jakou to mají šikovnou kočičku, že i když si oni nevědí rady, tak že se dostane ven sama!
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?