Schovka

No, to byste nevěřili, co jsem včera zažila. Jednak nás dvounožci nechali skoro celej den s Ginny samy doma, prostě hrůza! Nikdo se s náma nemazlil, nikdo neodpověděl na mňouknutí... ani Snížek ne. On už teďka běhá po bytě, po obýváku, ale my, jako kočičky, se ho občas trochu lekneme, protože je přece jen ještě pořád trochu větší. Hlavně takovej mohutnější, no, králík. Pak dvounožci sice přišli, ale zase brzo odcházeli, a aby jim nebyla zima, brali si něco ze skříně. Je to velká skříň a je to úplně neprozkoumaný území. Tak jsem tam nakoukla... trochu... málo... pak víc... vzala jsem to poličku po poličce... až najednou ŠUP! Skříň se zavřela! Říkala jsem si, že mi hned otevřou, když mě nenajdou, ale! Oni vůbec kočky před odchodem nepřepočítali, zabouchli za sebou dveře a ... MIÁÁÁÁÁUUU! Já jsem ve skříníííí! Tak... prošla jsem si svetříky a trička, ale pak mě to přestalo bavit a dala jsem si dvacet. Když najednou! Dvounožec byl doma! Mňoukla jsem jak nejsilnějc to šlo: MŇÁÁÁÁÁU! Začal hledat, a to jsem se už bavila. Slyšela jsem, jak otvíral pokoje, chodil sem a tam, jak našel Ginny a všechny ostatní... až po hrozně dlouhý době přišel na to, že už zbejvá jenom skříň - já už jsem nemňoukala, přece mu to neusnadním, že jo, hra na schovku je hra, to se nesmí porušit. No a když otevřel skříň, tak jsem na něj jukla, jako že mě teda našel, ale že mu to teda trvalo a vykráčela jsem důstojně ven a obhlídnout byt, jestli třeba něco novýho - dobrýho - nepřinesl. Tak to se stalo včera.