6. února 2008  |  Tonička Kočičková  |  1 025 480 682x / 4x

Pro krásu se musí trpět...

Když jsem byla malý hloupý kotě, tak mě slečna chytla, posadila si mě na klín, vzala mě za tlapku a šmik šmik, drápky byly dole. Slečna povídala, jaká budu krásná a že to dělají i lidé, že si stříhají drápky, a šmik šmik, i na druhé tlapce jsem byla omanýrkůrovaná. Slečna byla celá nadšená z toho, jak snadno to probíhalo. Tak jako jo, celkem dobrý, ovšem jakmile jsem chtěla vyskočit na trám, tak to udělalo něco jako „hrabky hrabky“ a pak „žuch“ (to jak jsem slítla dolů). Tak jsem se podívala na tlapky a zapřísáhla jsem se, že příště mě tak snadno nedostanou. Co kdyby někdo cizí (třeba psi!) viděl, jak jsem se rozmázla na zemi, taková potupa.

Včera mě zase vzala slečna na klín a že budeme stříhat drápky. Začala vykládat, že pro krásu se musí trpět. Předvedla jsem vystoupení, za které by se nemusel stydět cirkus Berousek a možná ani Humberto. Zmítala jsem se jak při řeckořímském zápase a vřískala jsem, jak kdyby mi nestříhali drápky, ale celou tlapku. Jenže slečna měla na pomoc páníka a v přesile mě přemohli, hrdinové. Vzpomněla jsem si na kocourka, co tu psal, že trucoval kvůli česání, a hned jsem si řekla, že to taky vyzkouším, a urazila jsem se.

Zalezla jsem pod postel a okázale jsem své lidi ignorovala. Jednou za čas jsem se odšourala do koupelny, jestli mi nedali na usmířenou do mističky kapsičku. Kdyby to byla ta se smetanou, tak bych možná... no, ale nic mi nedali. Tak jsem se zase zašourala pod postel. A lidi nic! Žádné slabomyslné šišlání „kamšmešetošchovali“, „depajenašekošiška“, dokonce ani prachobyčejné „čičičičičičiči“.

Uznáte, že bejt uraženej, když je to každýmu jedno, nemá cenu. Vylezla jsem, chvíli jsem tak zevlovala okolo, jestli si mě všimnou, a když nic, tak jsem vyskočila slečně na klín. Jen na mě položila ruku, že mě pohladí, tak jsem zavrkala: „Trrrrrucuju!“ a skočila jsem dolů. A hop k páníkovi a hop dolů a pod postel. A zase nic...

Nakonec jsem se ale dočkala své satisfakce. Když šli lidi spát, tak jsem si jim lehla nad hlavy, jako vždycky. A slečna mě začala drbat, a to já předu, div se nepřevrhnu. Ale dneska ne! A just ne! A ještě jsem se začala mýt, aby mě nemohla hladit. Slečna povídala, že se jí nebude dobře spát, když nezavrním, a já jsem to fakt vydržela a nezavrněla jsem, akorát při jednom nádechu mi něco v krku zabublalo, ale honem jsem si uvědomila, že jsem uražená a spolkla jsem to.

Ráno jsem lidi poducala do tváří a zavrněla, jako že už dobrý, že už pro krásu trpěli dost.

Sdílejte!  |  O sdílení

Pavla   8. února 2008 20:30

Toničko, máš moc krásný deníček, jenom škoda, že skoro nepřikládáš fotky.