Ahoj všechny kočenky a kočenkové!
Tak tohle vám musím napsat. Bydlím s paničkou a páníčkem v docela pěkném domečku. Je celý jenom můj a mám tam spoustu místa na hraní i spinkání. Všude jsou takové ty zelené věci, co se jim říká kytky. Panička říkala, že tu byly ještě dřív než já, i když některé prý zavřela do toho pokoje, co tam nesmím. Nejspíš moc zlobily, tak jsou tam za trest. Některé kytky jsem nenápadně vytlačila na místa, kde mi nepřekážejí, protože okupovaly jinak moc příjemná a příhodná místa. Bylo by škoda o takové pelíšky a rozhledny přijít, a tak jsem pomalu a hlavně nenápadně zahájila odsun. Nemyslete si, nebyla to žádná velká destrukce, nejsem barbar. Jenom jsem si trošku pohrávala tlapkou s lístečky, tu a tam si trochu ukousla a tak. Některé kytky panička dala poměrně vysoko, ale jak rostu a učím se skákat, dostala jsem se i k nim. A to byl vždycky strašný pokřik, když mě panička nachytala. "Jedeš tam vocaď, nech tu kytičku, vždyť tahle je jedovatá." Nevím přesně, co to znamená jedovatá, ale asi to je veliká vzácnost, protože panička tu kytku vždycky odnesla někam, kam nemůžu. Když jsem si od kytek uvolnila všechna pro mne příhodná místečka, rozhodla jsem se, že s ostatníma kytkama budu žít v míru. Občas si trochu s některou zašpásuju tlapkou, ale jinak je nechávám na pokoji. No a teď už se dostávám k tomu, co vám kočenky musím napsat. Dneska v noci se stala podivná věc. Jedna kytka, obzvlášť krásná (panička ji měla asi moc ráda, protože byla opravdu hodně vysoko a tam fakt ještě nevyskočím, i když se snažím), no tak ta kytka v noci skočila dolů na zem. Nevím proč, asi se jí tam nelíbilo, nebo co. Já jsem to zjistila jako první, protože když jsme vstávali, panička šla na záchod a já se šla hned podívat, co se děje, protože jsem cítila moc zajímavou vůni. Na zemi ležela kytka, celá potlučená, vedle ní ten kytčí domeček, co v něm kytky stojí a všude kolem rozsypané kamínky a něco hnědého, co tak krásně vonělo. Samozřejmě jsem to hned musela prozkoumat. Panička se kupodivu někde zdržela, tak jsem měla dostatek času a nic mě nerušilo. Bylo to dost napínavé a zajímavé, tohle moje zkoumání, jenomže jsem to pořádně nestihla, protože přišla panička a začala strašlivě vyvádět. Okamžitě mě popadla, hned mě čistila, dívala se mi do pusy a pořád mlela něco jako: "řekni, že jsi nic nesnědla, že nic nemáš v tlamičce." No jasně, že nemám, ještě jsi mi totiž nedala snídani. Ale žádná snídaně se nekonala. Panička mě odnášela pryč a cestou zase něco mlela, že to je nějaká difebachice nebo co. No asi musela být moc vzácná, když kvůli ní panička tak vyváděla, a dokonce mě odnesla do ložnice a ZAVŘELA MĚ TAM. No to snad není možné, já jsem nic neudělala, ta kytka skočila sama. Za chvíli pro mě panička přišla, ale nezlobila se na mě. Vůbec si nemyslela, že jsem tu kytku shodila já. Tak nevím, proč mě zavírala. Hned jsem se běžela dolů podívat a pokračovat ve výzkumech, jenomže už tam nic nebylo. A potom se začalo dít spousta divných věcí. Panička tak divně vzdychala, pořád chodila sem a tam a šeptala si: "co mám dělat, co mám dělat?" Máš mi dát snídani! To máš dělat! Myslela jsem si já. Nakonec jsem dostala snídani, ale byly to zase ty granule, ty já moc nemusím. Tak jsem si trošičku dala, aby se neřeklo, a panička hned začala naříkat: " ty nechceš papat, co ti je, je ti špatně?" Není mi špatně, ale dala bych si raději masíčko. Panička běžela za páníčkem a zase kňučela, co má dělat, že asi nemůže ani odejít do práce. No to jsem se ulekla. Jen klidně běž, ta kytka se z toho určitě dostane. Panička začala běhat po domě a odnášela všechny možné kytky, které byly různě vysoko. Asi se bojí, že taky skočí a natlučou si. To víš, kytky, ty nejsou ve skákání tak šikovné jako my, kočenky. Panička odnesla skoro všechny kytky pryč. No řeknu vám, že je tu bez nich docela smutno. Pořád tam tak poletovala a vypadalo to, že opravdu nikdy neodejde, ale nakonec odešla. To jsem si oddechla. Konečně si tady můžu dělat svoje kočičárny a taky si trochu po tom příšeném ránu odpočinout. Spalo se mi krásně, když tu najednou slyším vrčet auto, vrata se otevírají a panička přijíždí domů. Cože, takhle brzo, vždyť jsem teprve teď usnula. A už se panička hrne domů a hned mě popadne do náručí. "Miláčku jsi v pořádku, nic ti není, to je dobře, měla jsem hrozný strach..." Co by mi bylo, jenom jsem si nestačila vůbec odpočinout. Panička se byla asi někde koupat, protože má úplně mokré oči a všechno mi to teče na kožíšek. No co to má znamenat. Nejenom, že mě probudí, ale ještě mě úplně umokří. To je dneska den, kočenky. Ale zase musím říct, že si panička se mnou potom moc krásně hrála. Víc než kdykoliv jindy. A pak mě nechala taky konečně trochu prospat. Tak snad bude konečně klid a žádné kytky už nikam skákat nebudou. Mňaute se kočenky, vaše Betty
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?