A tak došlo na to, že mám PP. Víte, co to je? Samozřejmě řeknete papíry. Ale jaké? Toaletní? Ty máme na toaletě, ty ne. Já nevím, jak vy, ale mně skutečnost, že vím jak se jmenovali moji předci do 4. generace, je úplně ukradená. Ale lidem ne. Tak jsme vstoupily do Sdružení chovatelů koček. No někteří mě chválili, jiní nade mnou ohrnovali nos, že jsem taková, maková, nosatá, málo chlupatá, moc červená atd. atd. To mě strašně rozzuřilo. Na všechny jsem zasyčela a rozhodla se s nimi nemluvit. Moje paní to pojala tak, že mě má ráda takovou, jaká jsem, a na výstavu mě vezme i tak. A tak jsme se připravovaly a připravovaly. Koupaní jsem zvládla skvěle (počet odvezených na ambulanci 0), pak přišlo česání a pudrování a česání a pudrování... nuda a otrava až do dne výstavy. Tam jsem jim to spočítala. Všem. Tak za prvé, když už mám v té výstavní kleci být, tak ať mi na ni proboha živýho nikdo nesahá. Ať na mě nikdo nemlaská, nešišlá a neťuká. Pak mě vytáhla panička na posuzování. Všem jsem hlasitě vysvětlovala po celou cestu do posuzovatelny: "Nechci tu být, uhněte, nečumte na mě, nehlaďte mě, nešahejte na mě a už vůbec, ale vůbec, mě nenechávájte čekat. Jsem tu a hned, ale hned chci pryč." Nakonec jsem paničče prokousla prst, pomalu mě nesla zpátky. Dostala jsem Cac a později jsme to dotáhli na šampiona a doživotní chovnost. UH! A je od toho pokoj. Mám svatý klid. A koťata po mě mají taky papíry. A jsme zase na začátku. Co jsou to a jaké papíry?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?