Jak jsme s paničkou myli okna

Milé kočenky a kocouři, tak už je to jasné. Jaro je opravdu tady. U mě se to projevuje tím, že sedím na okně, chci chodit pořád ven a občas pláču. U mojí paničky se to pozná tak, že běhá po domě s kyblíkem a hadrem. Nevím, jestli to vaše paničky taky dělají, ale nakonec je to docela sranda. Dneska se panička rozhodla, že umyje okna. Samozřejmě jsem okamžitě přispěchala na pomoc, protože beze mne by to jenom těžko zvládla. No považte, pořád jsem jí musela podávat hadr a taky ty bezva papírové utěrky. Ty mám moc ráda. Taky bylo zapotřebí průběžně kontrolovat teplotu vody v kyblíku, jestli je dostatečně teplá, aby mi panička náhodou nenastydla. Dalším úkolem pro mne bylo prověřit stabilitu židle, kterou si panička přisunula k oknu. Co kdyby se židle kývala a panička spadla. Musela jsem to přece pro jistotu vyzkoušet jako první. Jinak je podle mě mytí oken jedna velká lumpárna. Celou dobu totiž panička dělala věci, které se nesmí. Tak například lezla na stůl. Jistě mi dáte za pravdu, že lezení na stůl máme všechny kočenky zakázáno. Panička tam nejenom vylezla, ale pěkně dlouhou dobu po něm pobíhala sem a tam. Taky lezla na kuchyňskou linku. Když tam náhodou vyskočím já (už to zvládnu, jsem už velká kočenka, ale o tom až jindy), tak je hned zle. Hned mě shazuje dolů, ale ona tam zase křepčila jak dlouho. Klečela na ní a dolů jí koukaly nohy s bačkorama. No to je vrchol, alespoň se zuj, ne. A tak nastal čas pro můj další úkol. Dobře mířenými výskoky jsem paničku alespoň zula. A pro příště si pamatuj, že v botech se na kuchyň neleze už vůbec. Máme na oknech takové bílé proužky. Páníčkové tomu říkají žaluzie. Jo, ty jsou super. Moc mě baví si s nima hrát. Tahat za ten korálkový provázek nebo ho kousat (jeden už se mi podařilo překousnout), kousat to lanko, na kterém jsou proužky navlečené, i samotné proužky se koušou skvěle, ale nejlepší je hrát na ty proužky packou. To je super muzika. Ale tohle všechno nesmím. Mám to zakázané. Páníčkové vždycky hrozně zuří, když si chci něco vyzkoušet. No a považte, že panička si s těma žaluziema celou dobu hrála, hrála si s tím bezva provázkem a dokonce na ty proužky hrála packou nahoru a dolů. A NĚKOLIKRÁT. Tak jsem si myslela, že už bych to možná mohla zkusit i já. Ale ouha. Je to nespravedlivé. Celou dobu paničce tak pomáhám, ona si při tom jenom hraje, a když si chci po tvrdé práci pohrát i já, tak mě vyžene, že se to nesmí. Příště si teda rozmyslím, jestli si zaslouží moji pomoc. Ať si pracuje sama a já si budu hrát. Než půjdete paničkám s něčím pomáhat, tak se vždycky dobře rozmyslete, milé kočenky a kocouřové. Nevděk světem vládne. Vaše Betty

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama