Příhody s proteiny

Ať se dvounožci snaží, jak chtějí, aby nám hezky podstrojovali, jistě mi dáte za pravdu, milé kočičí krásky a ztepilí krasavci, že nikdy nevynecháme příležitost, abychom si jídelníček nezpestřili o chutné proteiny. Je nutné, aby proteiny byly nejdříve živé, a to hodně, lhostejno, zda běží po zemi, nebo se snaží odplachtit do povětří. A když při tom pohybu navíc vydávají zvuky, je to důvod navíc získat pochoutku bez ohledu na překážky, které po bytě nepoučitelně rozestavují dvounožci.
Nezapomenutelný zážitek se naskytl jednoho vlahého večera. V kuchyni se jako obvykle větralo a svítilo, ale venku zůstala tma tmoucí. A tu vidím, jak pod stropem lítají úžasné proteinové bonbonky, velké, menší a jeden zvlášť pěkně vydařený. "Šmankote, kde se to tu vzalo! Dva, tři... šest! Samé můry! No jo, venku nesvítí lampy!" křičí panička, zatím co balancuju mezi květníky na okně a snažím se výskokem sundat ten parádní kousek. Panička obratně zachytává kácející se překážky a přivolává mého páníka. Je už celkem zacvičen do týmové spolupráce při odlovu hmyzu a tak hned ví, co má dělat. Postupně kombinujeme různé způsoby, jak dostat proteinové hračky do dosahu mých tlapek. Hmyzák je buď sražen z výšin do přijatelných nížin, nebo je lovec vyzdvižen do výšin a kořist si polapí sám. Obecenstvo (panička) povzbuzuje (mě) a nadává (páníkovi) za pomalé reakce a oba současně naviguje, kde se kořist ukryla. Sem tam obecenstvo vypoví navigační služby a válí se smíchy po zemi. To když páník, držící mě v předváděcí poloze (abych měla volné tlapky přece) nestíhá sledovat pohyby hmyzu a já se snažím mrskat sebou ve správném směru. Důležitý je ale výsledek - připlácnout hmyzáka, popadnout ho tlamky a odnést na bezpečné místo, vypustit a hezky si s ním pohrát tlapkovanou... Jo, můry jsou celkem odolný hmyz, takže se fakt vyplatí ta trocha akrobacie.
A ještě lovecká příhoda s velkým páníkem. Jednou jsem uslyšela temný bzukot v kuchyni. Hned mi bylo jasné, že to bude kořist neobyčejná. Vrhám se za zvukem - óó, ta nádhera, to je snad ptáček, tak velkého hmyzáka jsem v životě neviděla! Za mnou se vrhá panička - no to ne, to je moje! Panička ale nešla po krku hmyzounovi, odchytila mně! "To je sršeň! Toho uloví páneček!" Zírám zděšeně, copak on se málo najedl? Odkdy bere hračky ubohé kočičce? A zrovna tak pěkný kus!
Páník máchal nad hlavou jakýmsi děravým placatým předmětem. Počínal si velmi svižně, takhle pohybovat už jsem ho dlouho neviděla. A ten zvukový doprovod! Docela jsem se zježila. Plesk! Zasadil sršáňovi zničující úder. A další pleskanec. Na zemi bzučí ochromený hmyz, na páníčka ječí zděšená panička. Stěna i strop jsou posety desítkami tmavě hnědých kapek. Sršoun se hrůzou pos...
Tak, příště se nesmol do lovu, když to neumíš!


Foto: kontrola letového prostoru.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama