Doktorovic Micinka

Minule jsem si do deníčku zapsala povídání, co jsem vyslechla o jedné kočičce Micince, která se ocitla šťastným řízením osudu v doktorovic rodince. A když tak ležím u kamen a poslouchám, co se šustne, tak si říkám, že si poznamenám i její další příběhy.
Micinka se v doktorovic rodině velmi rychle aklimatizovala a z podvyživeného a nemocného koťátka se stala krásná kočičí slečna. A jak už to tak bývá, stala se z ní rozmarná a velice náladová kočka. Paní doktorka ty její vrtochy brala jako vrchol inteligence, vlastně geniality jejího miláčka. Často vyprávěla, co zase Micinka vymyslela a úžasného provedla. Micinka například nesnášela zakouřené místnosti a lidi pod vlivem alkoholu, to prý byla přímo nepříčetná. Manžel Kája proto mohl kouřit pouze na balkoně, nebo venku a pak se převléct, protože Micinka s ním v zakouřeném oděvu odmítala komunikovat. Jednou, když se paní doktorka vracela kolem půlnoci z vánočního večírku, lehce ovíněná, Micinka ji v chodbě, kde se přezouvala, zle poškrábala. To paní doktorce až tak nevadilo, ale úplně jí zničila nové šaty. Také prý geniální Micinka dokázala neomylně odhadnout charakter člověka. Každou návštěvu si důkladně očichala a pokud se jí člověk zdál sympatický, nechala se pohladit. V opačném případě odkráčela a do ukončení návštěvy se neobjevila.
Když se paní doktorka konečně rozhodla, že nechá Micinku vykastrovat, tak to také neprobíhalo hladce. Vyprávěla, jak se na toho veterináře naštvala, když jí jako lékařce připomínal, že má být Micinka před zákrokem nalačno. Řekla mu, že jí přece takovou banalitu nemusí připomínat. Ale Micinka se zase vyznamenala. Protože nebyla zvyklá celý den hladovět, tak přemýšlela, kde by si opatřila něco na zub. A přišla na to. Na sousedním balkonu měli v hrnci pod pokličkou nachystané kuřecí řízky v nějakém nálevu. Micinka si odsunula pokličku, nacpala se k prasknutí a spokojeně se vrátila domů. Druhý den se nic netušící paní doktorka s Micinkou v přepravce chystala odjet na veterinu, když ji zastavila sousedka a ukazovala hrnec se zbytkem masa, které Micinka ráčila zanechat. Paní
doktorce nezbylo nic jiného, než zavolat veterináři a Micinku přeobjednat. Když se jí doktor ptal, co se stalo, tak mu sdělila, že se Micinka přežrala řízků a tudíž je operace neschopná. Pan dokror prý jen lakonicky poznamenal: šťastná to kočka...
Micinka prostě byla svérázná kočičí osobnost, stejně jako paní doktorka. Už je to hodně dávno a tahle kočičička je určitě v kočičím ráji. A na závěr musím za sebe dodat, že my kočky se dokážeme vcítit nejen do nálad vás dvounožců, ale snad
postupem času přebíráme i vaše povahové vlastnosti. Prostě jaký dvounožec, taková kočka.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama