Ahoj kočičky a koucourci,
dneska jsem se byl podívat za paní doktorkou. Byl jsem od mé hodné Lucinky celou cestu ujištovaný, že se nemám ničeho bát.
Abyste věděli, kdo je Lucinka, je to moje matka Tereza, chrání mě, brání a vlastně mě nejvíce chtěla v té naší rodince. Jsem jí vděčný za to, že jsem se objevil v této rodince.
Ale teď, proč jsem začal psát tento nový příspěvek - byl jsem se pochlubit u paní doktorky, jaký jsem to vlastně kus kočičího chlapa. Prohlédla mě, zjistila, že hezky přibírám, no a že váha 3,59 kg je na mne akorát. Můj věk se potvrdil na 6-7 měsíců, takže opravdu jsem kus chlapáka. No, ostříhala mě drápky, protože já pak mého páníčka zlobím, že chci vše drábky škrábat.
Ale abych napsal popravdě, on se nejvíce se mnou zlobí, ani se mu nedivím, občas mě napadnou kočičiny, ale on jako člověk ty mé kočičiny nechápe. Dneska mě vzal do autíčka a odvezl mě k té mé paní doktorce, no není k sežrání, je, někdy mě sice chce odvést ihned z našeho domu asi tak 356krát za den, ale za chvilku ho to přejde. Já se na něho kouknu, protáhnu a on zjihne a už mně zase běží koupit dobrý papání. Zrovna včera mně koupil náplň do kočičího WC, jé, jaké je to krásné, bílé kamínky a já je využívám také ke hraní. Je vidět, že páníček není zlý, občas mě honí a chce mě vytahat za kožich, ale po chvilce ho to rychle přechází.
Ahojky a zase někdy příště, váš Šmudlík 2 z Mostu
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?