Nevím, proč jsou všichni tak naměko z nějakého mimina. Už tři dny na mě neměla panička pořádně čas. Začalo to tím, že se mladí ve středu v noci oblíkli, vzali tašku s nějakýma věcma a odešli. Ani neustlali. Ráno se vzbudil pán a panička a moc se divili, že tu mladí nejsou. A odpoledne nepřišli z práce jako obvykle, ale až dost pozdě večer sami, bez mladých. Nevěděl jsem, co se stalo, ale slyšel jsem jak mluví o miminku, jako v poslední době pořád. Prý se už narodilo. Jmenuje se Natálka a je to opravdu holka. A od té doby pořád chodí na návštěvu do nějaké porodnice, pořád něco kupují, postýlku, nějaké balíky, ve kterých jsou plínky, dudlíky, lahvičky a mi koupili jen jednu hračku. Sice moc pěknou šedou myšku, která píská, ale proti tomu, co nového kupují miminu, je to dost málo. Pořád někdo volá, ptá se na Natálku, kolik měří a váží, a na mě se neptá nikdo. A to jsem byl poslední dobou tak hodný. Dneska je sobota, zase se chystají do té porodnice. A já bych se tak rád natáhl vedle panička na gauč a četl si s ním noviny. Počkám, až se vrátí a uvidím.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?