Mladí přišli na návštěvu. S kočárkem. Máme malou předsíň a když do ní nacpali ještě kočárek, už se tam nikdo nehnul.
S kočárku vytáhli tašku a dali ji na gauč. Panička začla do té tašky mluvit a rozplývat se nad ní. Něco jako: "Miminko, sluníčko, drobeček," a tak podobně. Tak vždycky říká mi, když se se mnou mazlí. A když příjde páníček z nákupu, tak se nad taškou nerozplývá. Jen vybalí nákup a uklidí ho do ledničky. Vždyť říkám, zbláznila se.
Z tašky vytáhli nějaký ranec. A pořád kolem něho vyváděli, proto jsem šel prozkoumat kočárek. Jenže v něm už byla Zuzka, ta je všude první. Chvíli jsme se pokoušeli uvelebit se tam oba, ale najednou jsem uslyšel ty zvuky. Vyskočil jsem nahoru na kočičí strom, abych dobře viděl, co se děje. Panička držela něco malého, takový raneček, a z něho šly ty zvuky. To bylo to mimino, Natálka. Nevím, nikdy jsem žádné mimino neviděl, proto nemůžu říct, jestli opravdu je tak pěkná, jak říká panička, ale nic na ní není. Jenom leží, nebo jí nosili. Ani chodit neumí.
Vlezl jsem raději zpátky do kočárku, a protože tam bylo pohodlně a teplo, usnul jsem. Aspoň jsem nemusel poslouchat, jak se všichni rozplývají nad miminem. Za nějakou dobu mě mladí z kočárku vyšoupli, dali do něj tašku a odjeli s ním domů.
No, pokud přijdou na navštěvu vždycky s kočárkem, nebude to moc často a brzo odejdou, nebude mi to mimino vadit.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?