Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum21. listopadu 2008  |  KočičákTygr-Pan Kočičák  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 592x / 1x

Jak se z paničky stala milovnice koček

Jak se z paničky stala milovnice koček

"Nemám ráda kočky," to říkala panička v době, než jsem jí vstoupil do života já-TYGR-PAN KOČIČÁK, vůdce smečky kočičí. Všechno začalo tím, že si naše sousedka pořídila kotě. Už jistě tušíte, že to kotě jsem byl JÁ.
Bylo to v létě před 6 lety. Na dvoře u sousedky mi bylo smutno, a tak jsem hledal společnost. Prolézal jsem okem v plotě (tak jsem byl maličký) a mňoukáním se dožadoval pozornosti. Paniččiny dcery byly nadšené, protože mít koťátko byl už dávno jejich sen. Ale panička měla představu, že kočka patří ven na lovení myší - no uznejte, to je ale hloupý názor! Postupně jsem si celou její rodinu omotal kolem tlapky a odstěhoval se k nim na zahrádku, kde jsem se dokonale zabydlel.
Jsem zvláštní kocour - kočičí kamarády nevyháním, ale nadšeně vítám. Vydávám při tom zvuky jako kočičí maminka na koťata. A tak jsem si jednoho dne přivedl kamaráda ze sousedství, kocourka Adámka. Vyrůstali jsme spolu a po čase jsme se začali vydávat na toulky za kočkami, a to se nám málem stalo osudným. Z jedné takové toulky jsme se nevrátili. Můj kamarád Adámek se vrátil za 2 dny celý potlučený, nožičku tahal za sebou. Panička ho vzala za panem doktorem, který jí řekl, že mu ublížili zlí lidé. Vzala si ho domů a 14 dní o něho pečovala. Zdálo se, že se jeho stav zlepšuje, ale jednoho dne se prudce zhoršil a musel jít na operaci. Adámek bojoval, ale svůj boj prohrál... Udělali mu na zahrádce hrobeček, na který dali velký kámen s jeho jménem. Celá rodina byla velice smutná.
Za nějaký čas, kdy už oplakali i mě, šla panička do sklepa a uslyšela podivné zvuky. Šla se tam podívat a uviděla MĚ, jak ležím polomrtvý v dětském kočárku. To bylo radosti ze shledání! Měl jsem ránu na hlavě, uši plné klíšťat a můj kožíšek hostil spoustu blech. Byl jsem tak slabý, že jsem ani nedokázal vyskočit na židli.
Vykoupali mě, navštívili veterináře, vyléčili a pak se rozhodli, že už mě ven nepustí. Byl jsem rád, protože jsem už byl jejich - panička se domluvila se sousedkou na mé adopci. Začal jsem hodně jíst a  spát.
Nyní jsem byl v kondici a začal jsem volat kočičího kamaráda. V noci jsem nosil myšku v tlamě a řval. Tak se usnesli a pořídili mi kamaráda, bílého kocoura Flíčka. Byl malinký - maminka ho opustila moc brzo, ale já se o něho dobře staral. Zahříval jsem ho, olizoval, hrál si sním. Teď jsme byli dva a bylo nám spolu dobře.

Váš Tygr-Pan Kočičák



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







4 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Světlana
Kocouřák Světlana  Datum25. listopadu 2008 13:23

Můj manžel taky neměl rád kočky (protože je zblízka neznal). Před 14 lety přišlo 1.prosince ze zahrad maličké hubené tříbarevné kotě a bylo to. Za první odpoledne si Micinka omotala manžela kolem tlapky. Byla to jeho Micinka a on její nejmilejší páneček. Další koťata postupně přinesl nebo přivedl ve většině případů manžel :-) Já jsem první kočku přinesla loni, když nám Micinka odešla do kočičího nebe a pár dní na to hledala domov jiná tříbarevka. Naše kočky si nás našly samy. Kamarády hledat nemusí, ti už u nás jsou :-)

 Pavla5
Kocouřák Pavla5  Datum24. listopadu 2008 20:02

Jé, to je pěkný kočičí příběh! To je super, když si kocour sám shání kamarády a vodí je domů!

 Minda
Kocouřák Minda  Datum24. listopadu 2008 14:55

Náš páník taky tvrdil, že kočku v baráku nechce!Teď jsem jeho miloušek a nedá na mě dopustit. Ale že jsem se musela snažit, abych se mu vlichotila. Předla jsem jak kolovrátek a běhala za ním jako pejsek a : dobrá věc se podařila :-)

Laalaa
KocouřákLaalaa  Datum24. listopadu 2008 10:01

Na to že panička nebyla kočkolmilka, máš teď hodně kocouřích kamarádů :-). I náš první kocourek se k nám nastěhoval a též jako ty má mateřské sklony a domů nám přinesl pár koťátek o která se staral.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top