"Ach jo!" Povzdechla si panička, při čtení nějakého kočičího příběhu, který nebyl asi moc veselý. Podíval jsem se jí do očí a měla je nějaké divné, takové lesklé. Tak jsem jí vyskočil na klín a kočičí řečí se jí ptám, co jí tak rozesmutnilo. "Víš Tygře, tady píšou o kocourkovi, který vinou lidí bez citu málem umřel, je velmi nemocný a má bolavé tlapičky od nějaké kyseliny. Podívej se, jak má smutný pohled. Ty jenom spíš a jíš a ani si nevzpomeneš, jaké to bylo venku. "Ale to se mýlíš, paničko, já si dobře vzpomínám! Měl jsem sice svobodu, ale nebyl tam nikdo, kdo by si se mnou povídal, kdo by mě hladil a hrál si se mnou. Proč myslíš, že se nevzdaluji z bezpečí svého území, nejdu ani na chodbu, a když jsem vyběhl ven a ty jsi mě hledala, seděl jsem u venkovních dveří a hlasitým mňoukáním se dožadoval vstupu dovnitř. Mám z pobytu venku hrůzu a vím, že doma jsem v bezpečí.
Také si dobře vzpomínám, jak jsem stonal. Chodil jsem na záchod a ne a ne se vyčurat. Bříško mě bolelo a nemohl jsem ani jíst. Ty jsi mě vzala k nějakému trapiči, který do mě píchal jehlu a ještě ti dal nedobré kuličky, které jsi mě nutila jíst. Trvalo to nějakou dobu, já byl stále slabší a bylo mi stále hůř. Už jsem to chtěl vzdát, ale ty jsi mi to nechtěla dovolit. Naříkal jsem bolestí a ty jsi spala se mnou, přitisknutým na prsou. Zahřívala jsi mě a když mi bylo moc zle, tak jsi mě dokonce houpala na rukou a potichounku mi zpívala. Tak jsem se rozhodl, že tu s tebou ještě zůstanu. Začal jsem pomalu jíst, pilulky jsem nevyplivoval, až se mi ulevilo a mohl jsem se jít vyčurat. Pomalu jsem se uzdravoval. Pan doktor ti řekl, že mám nemocné ledviny, asi z doby mých toulek, kdy jsem ležel venku zraněný bez jídla a pití. Tak vidíš, na všechno si vzpomínám!
A toho kocourka je mi taky líto. Jak tě znám, vzala by sis nejraději všechny kočičky z útulku, ale uznej, že bychom se sem všichni nevešli.
A taky si vzpomínám, jak jsi přinesla kamaráda Flíčka, tak maličkého, že se vsoukal škvírou pod křeslo. První dva dny strávil celý vyděšený a schovaný za skříní. Vzal jsem si ho na starost a učil ho všechno, co má správný kocour umět. Však z něj také vyrostl statný chlapík! Bylo mi trochu líto, když si svoji pozornost upnula na něho, ale protože jsem správný a rozumný kocour, pochopil jsem to.
Flíček s tebou trávil celé dny a od té doby si myslí, že jsi jeho maminka, a podle toho se také chová, volá tě, když jsi pryč, a večer vždy čeká u dveří na tvůj návrat z práce. Přesně odhadne čas, kdy jdeš domů, a ještě, než odemkneš, tak tě volá. Každý večer si ho musíš vzít na klín a mazlit se s ním, teprve potom je spokojený. On není jako já! Na koťata nejdřív syčel a až po nějaké době se s nimi skamarádil. Teď už je olizuje a hraje si s nimi, stejně jako já.
No vidíš paničko, už se usmíváš. Aha, ty si čteš, jak nějaká paní přemýšlí o tom, jestli si má pořídit druhou kočičku, nebo ne. No jo, s naší kočičárnou ti to asi přijde úsměvné.
Tak už bylo dost vzpomínání, dej mi do misky něco dobrého, vyměň mi vodu, no a můžeš si jít po svých. Já se najím a jdu odpočívat. To víš, výchova takové velké smečky je někdy dost náročná.
Tak se mějte, moji kočičí kamarádi, zdraví vás Tygr, Pan KOČIČÁK-vychovatel
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?