Mám ráda pořádek, dochvilnost a pravidelné denní rituály. Tedy na sebe tak přísná nejsem, ale od mých lidí to striktně vyžaduju. Oni říkají, že mám snad v té chlupaté makovičce hodiny. Výrazná zpoždění v docházce do mého kočičího obydlí netoleruji. Chvilku sice počkám, ale pak musím jednat. Začnu s přemisťováním ubrusu a všech věcí na stole. Pokud stále nikdo nejde, následuje vyhazování granulí z misky. Další fáze je rozmetávání steliva ze záchodku. Nejvyšší kalibr nasadím, když je pro mě už čekání neúnosné a mám toho akorát dost. To pak vytvořím vedle záchodku úhlednou hromádku. Tak a teď to máte! Když se konečně dočkám, tak samozřejmě dělám jako by nic a vyžaduju obvyklé mazlení a otevření kapsičky. Panička sice nadává, že ta Minda se zase vyznamenala a že je pěkné čuně. Ale potom uklízí a má výčitky svědomí, že tu ubohou kočičku nechala tak dlouho samotnou, a ještě mi přidá na usmířenou nějaký ten kočičí pamlsek. Tak si občas říkám, že kdyby mě neměli, tak by to nebyl žádný útulný kočičí domov, ale úplný holubník.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?