Jsou dny, kdy oplývám geniálními nápady. Bohužel jich většinu nedotáhnu do konce, protože mi v tom někdo zabrání. Jako například když jsem chtěla na záclonách vytvořit slušivé třásně, nebo z té vysoké vázy na chodbě udělat rozkošné torzo. Vždy, jak se o něco začnu víc zajímat, tak slyším: Mindo, co tady zase kutíš, okamžitě vypadni než něco rozbiješ! Tak mi nezbývá, než moje badatelské a tvořivé sklony uplatňovat v době, kdy se to nejmíň čeká. Chce to sice trpělivost a pak bleskurychlou akci. Příležitost se naskytla, když máter vařila oběd a něco hledala v kuchyňské lince. Než stačila dovřít dvířka... šup, Minda průzkumnice byla uvnitř. Máter sice měla řeči, ale byla poměrně v klidu, protože podle ní tam kromě hrnců nebylo nic, co by mě mělo zaujmout. Čekala tedy, nic zlého netuše, až mě to přestane bavit a vylezu sama.
Kromě již zmíněných hrnců tam ale bylo i několik sáčků s omáčkami VITANA v prášku. Ty by mě za normálních okolností nevzrušovaly, ale dnes jsem si řekla, že se podívám dovnitř. Packama to rozdělat nešlo, ale mým tesákům neodolaly.
Nakousala jsem všechny, co tam byly. Tu sypkou hmotu jsem trošku olízala a zbytek se mi podařilo vysypat mezi hrnce. Trošku jsem to ještě rozťapkala a vypochodovala ven. Máter byla zase na mrtvici, když zjistila, z čeho pocházejí ty podivné stopy po kuchyni. Vyhodila mě ven a začala s úklidem. Páníkovi pak líčila, jak ta potvora Minda zničila tři sáčky s omáčkama a že je musela vyhodit. Jo, houby vyhodit. Na vlastní oči jsem viděla, jak zbytky ze sáčků sesypala dohromady a pak byla k obědu ta zvláštní omáčka, na které si páník tak pošmáknul.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?