"Tak už je po vánocích," řekla dneska ráno panička. Jak to, vždyť u nás nebyly. Přišli mladí s Natálkou, taky teta Věrka, ale Vánoce jsem neviděl. A to jsem je vyhlížel skoro celý den. Sedl jsem si nově namalovaný pultík a koukal na dveře. Páníček začal zdobit strom. Tedy spíš stromek, stromeček. To jsem mu musel pomáhat. Dali jsme na něj světýlka a barevné koule. Je divné, že i když vím, co kde doma je, stromeček a ty koule jsem nikdy nenašel. Musím dát pozor, až je budou schovávat, bezva by se s něma hrálo.
Potom jsem si zase sedl na pultík a vyhlížel Vánoce. Najednou začala panička strašně křičet. Prý hoří. A shodila mě s pultíku. Byl jsem v šoku, takové chování jsem u ní ještě nezažil. A co že to hoří? Hořely moje chlupy na ocase. Díky mé paničce moje ozdoba neshořela. Panička svíčky dala jinam a já jsem z toho všeho zalezl do ložnice a usnul. Když jsem se vzbudil, viselo na našem kočičím stromě spousta balíčků. Byla to fuška je všechny rozbalit, ale podařilo se mi to. Byly v nich myšičky. Měl jsem velkou radost a celý večer si s něma hrál. A taky druhý a třetí den.
Večer přišli mladí s Natálkou, dostal jsem kapsičky a další různé hračky, skončil jsem úplně moc unavený v pelíšku a usnul.
Vzbudil jsem se pozdě, mladí byli pryč, páníček koukal na televizi a panička spala v ložnici. Šel jsem si k ní lehnout, jako vždycky, a zůstal jsem úplně paf. V mé posteli, kde spím s našima, na mém místě spala Natálka. Nevěřil jsem vlastním očím, ale byla to pravda. To mě tak vyvedlo z míry, že jsem vylezl na kočičí strom a tam trucoval. Že ji naši nosí na rukou, krmí, mazlí se s ní, to překousnu, však tu není tak často, ale že spí na mém místě, s mou paničkou, to nesnesu.
Ještě, že nakonec nepřišly ty Vánoce. Možná by u nás chtěly zůstat a kdo ví, kam by je naši uložili. Třeba bych se nevlezl ani na kočičí strom.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?