Jak přišli mladí na návštěvu

Včera odpoledne přišli mladí s Natálkou na návštěvu. To by nebylo nic divného, chodí k nám často, ale kromě kočárku s Natálkou, batůžku a tašky na plíny měli ještě jednu tašku. Tu jsem ještě nikdy neviděl. Zuzka, ta je vždycky první u všeho, se už cpala do kočárku k Natálce, někdy ji panička ani nestačí vytáhnout a Zuzka je tam. Lejdy se zase někam schovala, je to sice moje mamka, ale je hrozná "herečka", zaleze se schovat a přitom ji strašně sžírá zvědavost a tak pořád vykukuje a pozoruje všechny kolem, ale jak ji někdo uvidí a vesele se s ní chce přivítat, zmizí pryč. A protože se všichni točili kolem Natálky, já šel prozkoumat, co dobrého je v té tašce.
Že jsem tu tašku raději nenechal na pokoji. To byl úlek. Ještě nikdy jsem se tak moc nepolekal. V té tašce byl pes. Nevím, kdo z nás dvou byl vylekanější, asi on, přece jenom u nás byl poprvé a neznal mě ani ostatní kočky. Já jsem utekl na balkon a on si zalezl hlouběji do tašky. Ale protože jsem velký kocour a jen tak se nebojím, a protože vím, že by mi naši nenechali ublížit, šel jsem do toho znovu. Pomalounku a zvolna jsem se k tašce přiblížil a začal nasávat cizí pach. Poznal jsem, že se pes taky bojí, to mi dodalo odvahu. Trvalo to trochu dýl, než jsem do tašky znovu strčil hlavu a pořádně jsem si psa prohlédl. Byl to vlastně pejsek, takový prcek. Jmenuje se Mikeš a patří mladé.
Když ho z tašky vytáhli, on totiž sám vylézt nechtěl, tak se bál, pořádně jsem se před ním prošel, aby viděl, že je mě kus a nic si se mnou nemá cenu začínat. Pochopil to rychle. Zalezl pod stůl a nevypadalo to, že ještě někdy vyleze.
Jenže já jsem kocour, který si rád hraje, a tak jsem se dlouho nenaparoval a začal mu dávat najevo, že by mohl být kamarád. A nakonec jsme oba přišli na to, že se jeden druhého bát nemusíme, on těch pár hodin návštěvy přežije a já ho rád uvidím.
P.S.: Přišel jsem totiž na to, že psi vůbec neumí skákat na skříň, tak se mu tam schovávám.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama