Slečna Dorotka Černá a největší škrabadlo na světě
V domě, ve kterém bydlím, jsou dvě části. V jedné jsou dvě větší místnosti; v menší máme mističky a taky záchůdky, ve větší se člověci scházejí a jedí, v druhé je víc menších pokojů, do některých smíme jen občas, a jeden z nich je náš, máme tam pelíšky a prolejzačku. Obě části jsou spojené báječnou věcí, které se říká dřevěné schody se zábradlím. Člověci, protože jsou tlustí a neohrabaní, chodí z jedné do druhé části domu po schodech. Já, protože jsem štíhlá a hbitá, jsem hned po svém přistěhování objevila báječnou zkratku. Stačí, když se dole u schodů odrazím, vyskočím, zatnu drápky, vyšvihnu se na zábradlí, po pár krocích se znovu odrazím, skočím na druhé schody, drápky se při výskoku zachytím o zábradlí nahoře a jsem tam. Je to o moc rychlejší a taky dobrodružnější.
Puntíkovaný pitomec Mordechaj se mě samozřejmě snaží napodobit, ale vůbec není tak půvabný a obratný, porůznu se na schodech drápe a škrábe a místo, aby se odvážně pouštěl z patra do patra, vratce se kolíbá, přeskakuje a zachytává, takže více se podobá opilému opičákovi, než lovící šelmičce.
To měl taky asi velký člověk na mysli, když jsem posledně zaslechla, jak říká člověčce něco jako: "...není možné, ... hrůza, ... poletí z domu..."
Přeložila jsem si to následovně: "To snad ani není možné, jak ta Dorotka šikovně běhá po zábradlí, zato Mordechaj, to je učiněná hrůza. Ten nešikovný kocour asi brzy poletí z domu!"
Jenže jsem si to asi nepřeložila tak docela správně. Puntíkovaný blbec zatím z domu neletěl, a nezdálo se, že by velký člověk nějak obzvlášť oceňoval mou zábradlovou akrobacii.
Nedávno přinesl veliké klubko provázku. Já jsem slečna, žádné kotě, ale ani jako kotě, bych si s tím metrákem provázku hrát nechtěla. Velký člověk říkal, že je to kočičí provaz a je ho 130 metrů. Člověčka se ptala, jestli se tomu sisálovému lanu říká kočičí provaz proto, že si ho kupujou podobně postižení nešťastníci, kterým kočky ničí dům, a velký člověk jí odpověděl, že se tomu tak říká proto, že se na něm majitelé nevychovaných koček s oblibou věší.
Já nechápu, co tím myslel. Je však pravdou, že to podrápaný dřevěný zábradlí velký člověk s malým člověkem krásně omotali kočičím provazem, takže se na něm teď nejen skvěle leze, ale dají se na tom i brousit drápky a celkem jsme se s Mordechajem shodli, že to estetické hodnotě našeho domu velice prospělo.
Myslím, že člověci náš názor sdílí, neboť onehdá se domlouvali, že si každý koupí po smyčce kočičího provazu.
| O sdílení
Pavla5 13. května 2009 18:39
Tak to je bomba! Koutky mi začaly cukat už když jsem si představovala báječnou Dorotčinu zkratku, při překladu "hrůza" a "poletí z domu" mě přepadl výbuch smíchu a při vysvětlení velkého člověka, proč se provazu říká kočičí, jsem už pro slzy skoro neviděla na monitor. Naprosto super :-))))))))))))))) Kočičí provaz! :-))))))))))))))))
Maki 13. května 2009 11:27
Tradičně geniální!!!!
janina.z 13. května 2009 10:31
Přišla jsem pozdě. Už nemám co dodat, vše bylo řečeno. Dorotko, Tvůj zápisek mě dostal a brečím do klávesnice:-)))))
Betty 12. května 2009 20:10
Super, super. Skvělý nápad a moc pěkný deníček. Taky lituji, že nemáme doma zábradlí :-(( Se teda máte, takové škrabadlo.
Sylvie 12. května 2009 13:17
Kocici provaz :-))) dvounozci si asi si vama pekne uzijou :-)))
Sylvie 12. května 2009 12:18
Kocici provaz :-))) dvounozci si asi si vama pekne uzijou :-)))
EvaNo 12. května 2009 11:47
Skvělý nápad, ten kočičí provaz! Akorát si nedovedu představit čalouněnou sedačku obalenou kočičím provazem. To by asi 130 metrů nestačilo :-)))))))
vetka.M 12. května 2009 10:29
Dorotko, jsi ďáblík, to mi nedělej: "...velký člověk jí odpověděl, že se tomu tak říká proto, že se na něm majitelé nevychovaných koček s oblibou věší..." čtu to podesátý a pokaždý vyprsknu při představě jak do krámu přijde zničený člověk, požádá o klubko kočičího provazu a prodavač jen chápavě a smutně pokýve hlavou a pomyslí si něco o dalším beznadějném případu :oD
Kačaba 12. května 2009 9:55
Moc dobře sis to zařídila. Stačí pár šrámů na zábradlí a už máte super obří škrabadlo. Jen tak dál. Představ si takovou almaru celou omotanou sisalem... A máte moc hodný člověky, vědí, co se vám líbí. :o))
Maxík 12. května 2009 9:41
Tedy kočičí provaz - to já jsem ignor. Já miluju masiv. Jakmile je omotán, ztrácím zájem. Takže špágát sislový by posloužil jedině přítulkyni. Máte to u vás s Mordechajem moc pěkné. To by se to brousilo! Nebo mám dát otazník? Abych náhodou neletěl i bez Chandlerových kurzů :).
Luci + 4 11. května 2009 23:24
Super....pro kočičáky bezvadný nápad..a pro čtenáře zápisku vtipné a moc hezké počtení!
Arabela 11. května 2009 21:12
Hmm, škoda, že nemáme zábradlí, taky bych si takhle vylepšila interiér a náš šplhoun obecný, Lori, by měla víc prostoru ke šplhání....
Silvie OK 11. května 2009 21:04
:-))) moc se mi líbil nesprávný (asi tedy nesprávný :-)) překlad velkého člověka :-)))
Lea 11. května 2009 19:04
Jsi kočička šikovná, jen tak dál. A člověci jsou napadití a mají Vás rádi.
April 11. května 2009 17:59
Každý smyčku kočičího provazu :-)))) vy jim dáváte :-))
Minda 11. května 2009 17:55
Skvělý nápad ! Muselo to úžasně vylepšit interier bytu :-)
Klubko nití 3. května 2009 21:47
Hmmm... Já bych vás hnal, ani by ste se nestačili divit, bando. Jediný co umíte je ničit a devastovat. Ten váš páníček nebo jak mu říkáte, ten musí mít už dávno svatozář.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.