Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum12. června 2009  |  KočičákMonty (6)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 630x / 5x

Jak přišli mladí na návštěvu

Včera odpoledne přišli mladí s Natálkou na návštěvu. To by nebylo nic divného, chodí k nám často, ale kromě kočárku s Natálkou, batůžku a tašky na plíny měli ještě jednu tašku. Tu jsem ještě nikdy neviděl. Zuzka, ta je vždycky první u všeho, se už cpala do kočárku k Natálce, někdy ji panička ani nestačí vytáhnout a Zuzka je tam. Lejdy se zase někam schovala, je to sice moje mamka, ale je hrozná "herečka", zaleze se schovat a přitom ji strašně sžírá zvědavost a tak pořád vykukuje a pozoruje všechny kolem, ale jak ji někdo uvidí a vesele se s ní chce přivítat, zmizí pryč. A protože se všichni točili kolem Natálky, já šel prozkoumat, co dobrého je v té tašce.
Že jsem tu tašku raději nenechal na pokoji. To byl úlek. Ještě nikdy jsem se tak moc nepolekal. V té tašce byl pes. Nevím, kdo z nás dvou byl vylekanější, asi on, přece jenom u nás byl poprvé a neznal mě ani ostatní kočky. Já jsem utekl na balkon a on si zalezl hlouběji do tašky. Ale protože jsem velký kocour a jen tak se nebojím, a protože vím, že by mi naši nenechali ublížit, šel jsem do toho znovu. Pomalounku a zvolna jsem se k tašce přiblížil a začal nasávat cizí pach. Poznal jsem, že se pes taky bojí, to mi dodalo odvahu. Trvalo to trochu dýl, než jsem do tašky znovu strčil hlavu a pořádně jsem si psa prohlédl. Byl to vlastně pejsek, takový prcek. Jmenuje se Mikeš a patří mladé.
Když ho z tašky vytáhli, on totiž sám vylézt nechtěl, tak se bál, pořádně jsem se před ním prošel, aby viděl, že je mě kus a nic si se mnou nemá cenu začínat. Pochopil to rychle. Zalezl pod stůl a nevypadalo to, že ještě někdy vyleze.
Jenže já jsem kocour, který si rád hraje, a tak jsem se dlouho nenaparoval a začal mu dávat najevo, že by mohl být kamarád. A nakonec jsme oba přišli na to, že se jeden druhého bát nemusíme, on těch pár hodin návštěvy přežije a já ho rád uvidím.
P.S.: Přišel jsem totiž na to, že psi vůbec neumí skákat na skříň, tak se mu tam schovávám.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







4 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum18. června 2009 10:49

Doufám,že mladí ti pejska nebudou moc často vodit na návštěvu, to by
pak mohl z tvé výchovy i mňoukat :-))

 Béďa
Kocouřák Béďa  Datum18. června 2009 9:50

K nám jezdí na návštěvu 2 čubinky. S tou mladší se kamarádím a to je správný cvrkot, chvíli utíkám já a pak zase ona.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum18. června 2009 1:37

BUDE! štěkat. A hodně a nahlas! :-)))))))

 Anetka + Aretka
Kocouřák Anetka + Aretka  Datum17. června 2009 20:59

No Montiku, to vás ti mladí mohli alespň důstojně seznámit. Ještě, že jsi takový šikovný kocour a situaci jsi s přehledem zvládnul :-). Snad na Tebe nebude moc štěkat, až budeš na té skříni :-)).

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (48x)
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (40x)
3
Kočičí jména (32x)
4
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (23x)
5
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (21x)
6
Námořnické pověry o kočkách (19x)
7
Kočičí rekordy (19x)
8
Polydaktylie u koček (18x)
9
Britská krátkosrstá kočka (17x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top