Kočka nebo TYGR?!?!
Tak jo... máme problém... naše milované koťátko se pomalu ale jistě mění v nebezpečnou šelmu... Její oblíbenou zábavou se stalo: hon na člověka.
Přijdeme domů a naše Agátka se horempádem přižene, která hračka že to dorazila. Zpočátku se nás snaží ukolébat sladkým vrněním a elegantním vlněním kolem kotníků... ale stačí, aby se dotyčný sehnul a začal rozvazovat tkaničky, a je konec příměří! Agátka vystartuje a vehementně dokazuje, že přece bylo dohodnuto, že všechny tkaničky v této domácnosti patří do kočičího vlastnictví, a NESAHEJ NA TO!! MOJE!!!
Pokud se člověku přeci podaří vyzout... ponožka taky není k zahození...
Sedíte u počítače a lámete si hlavu nějakým státotvorným problémem, jako: sakra někdo se nám musel nabourat do konta, to přeci není možný, že bych tolik utratila, a v tu chvíli vám ze zálohy skočí zvíře pitomé na klávesnici, kde se jí podaří vymazat pracně naťukané heslo...
Sedíte v křesle zabraná do knížky a Agátka se připlíží nenápadným kočičím způsobem a zrovna v okamžiku, kdy si v duchu říkáte: tak už jí řekni, že jí miluješ, ty moulo, nebo ti jí vyfoukne ten druhej... rafne vás koťule do ucha...
Musím s potěšením říct, že Agátka miluje sportovní utkání, tuhle strávila celou jednu hodinu v poloze ležmo na televizním přístroji a tlapičkou přihrávala a chytala... co na tom, že manžel ječel: dejte to zvíře pryč!! Do háje, zase jsem neviděl gól!!! (Je vám doufám jasné, že neřekl do háje, že?!?) A samozřejmě, že to zvíře nikdo pryč nedal... proč taky, když se vrací rychlostí blesku na to samé místo... a považuje to za báječnou hru...
Ale co je problém nejvážnější: ona nás chce sežrat! Vážně, nepřeháním.
Ráno ležím v posteli a už slyším, jak se blíží, motory puštěné naplno a raf! Slastně se mi zakousne do ruky. Nejdřív jaksi na zkoušku... téměř něžně (no, pokud jste příbuzní s panem de Sade) ... ale postupně se bojem dostává do ráže, až nezbývá než hlasitě a důrazně zasáhnout.
Takže se z našeho bytu ozývá: Auuuuuuuu, nech mě!!! Dost!!! To bolíííííííííííí!!!
Manžel tuhle zamyšleně pronesl: jsem zvědav, kdy na mě sousedi pošlou policajty... dyť to vypadá, že tě mlátím! Chvilku jsem si pohrávala s touto myšlenkou... no... možná by to bylo zábavný... ale ne... neee, to bych mu neudělala...
Jenže Agátka jaksi nemá ještě povědomí o našich zákonech a nutno dodat, že je spravedlivá – útočí na všechny... syn jde okolo knihovny, kde se Agátka pohodlně uhnízdila mezi detektivkami (kde taky jinde, že?!?), a dostane pohlavek, jen to hvízdne. Dcera si navykla spát s dekou přes obličej, protože Agátka číhá na každé její mrknutí a v pět hodin ráno to považuje za výzvu... k boji, samozřejmě.
Moudrá kolegyně Zdenička, když se dostatečně pobavila líčením našeho utrpení, náhle zvážněla a řekla: musíte jí to odnaučit...
Jak to?!? Copak... ona z toho nevyroste?!? Myslela jsem, že to přejde... jako šišlání nebo planý neštovice u dětí... Kolegyně pohlédla k nebi a řekla: MĚ moje kočky nekoušou... (v překladu: ty huso, něco děláš blbě, když tebe jo). A co máme dělat? ptám se náležitě zkroušeně.
Kup si malej rozprašovač na kytky a vždycky, když to udělá, tak na ni trochu stříkni... kočky většinou nemají rády vodu...
Tak jo... koupila jsem a zatím to zabírá... tedy, přiznávám, je to občas náročné, pořád přemýšlet, kde rozprašovač je, a pokud možno se nevzdalovat z jeho dosahu... vážně už se těším na zimu... tlusté svetry a rukavice – to bude NĚCO!
| O sdílení
Frantiska 
7. září 2009 12:20
No vymena zubu :) ja jsem nezene okusovana porad a zuby se uz davno vymenily... nebo ze by Nikolka cekal na moji vymenu zubu :)))
Naprosto chapu Vase pocity, ale zasebe muzu rict, ze pokud nekouse hodne moc a nedrape do krve... tak je lepsi akcni kocky nez polstar.) Jak rekl muj pritel jednou ve 3 rano... vis tak me napada, ze kdybychom nemeli kocky, tak bychom se strasne nudili
kazi 4. září 2009 6:33
Tak doufám, že rodince už je jasné, že je třeba pořídit ještě jednu kočku. Tak šup šup, útulky mají nabídku širokou! Držím palce!
Eileen 3. září 2009 20:00
Při čtení jsem se válela smíchy a zároveň jsem skoro ve všem viděla naši Kittie! Taky máme doma lovce lidí......... Rozstřikovač mám taky, jenže mě pořád nebaví otírat postříkaný byt..... Docela mi zabírá kousnutí oplatit, tj.lehce kousnout taky, ale většinou požadovaný efekt netrvá moc dlouho..... Těším se na další zápisky a i za naši domácnost držím pěsti, aby z toho kočule alespoň trochu vyrostly!
Betty 2. září 2009 20:52
Tak u nás se taky vesele kousalo. Až příchodem kočičí kámošky to ustalo. Konečně poznala, že kousnutí bolí a už se koušou jenom spolu. Takže jednoznačeně, pořídit kámošku nebo kámoše :-))) To je nejjednodušší řešení.
Minda 2. září 2009 17:44
Já bych to s tím kousáním zase tak černě neviděla. Minda když byla kotě
tak to taky dělala a vlastně oplývala snad všemi kočičími nectnostmi. Stříkání vodou nepomáhalo, protože vodu miluje. Dnes je to důstojná kočičí dáma a jen když ji vezmu do náruče, tak mě zlehka kouše do brady. Agátka z toho určitě taky časem vyroste a ještě budete na její lumpačiny s láskou vzpomínat :-))
sarah 2. září 2009 16:48
Náš kocouř mě, ale speciálně jenom mě ohryzával celý život, a to krutě! Od doby, co má doma kámoše, hryžou se spolu :-)).
LA 2. září 2009 16:32
To je přebytek energie. Koťata jsou jí obvykle přímo nabytá. Možná má to kousání původ i ve výměně zoubků. V tu dobu jsou koťata (i štěňata) taková kousavější, ale vyrostou z toho. Neprojevila by Agátka zájem o nějaké tvrdší tyčky na hryzání? Ohledně vybití energie je výborným řešením kamarád/ka.
Cecil 2. září 2009 12:23
Já byl taky takový, vysloužil jsem si přezdívku Baskervil. Od té doby, co mi pořídili vlčici je klid. Agátka evidentně potřebuje kámoše nebo kámošku. Jenom nevím, jestli si tímto krokem nerozmnožíte kočičí teroristy v domácnosti. Zdraví Cecil z FM.
Laďka Reichová 2. září 2009 11:38
Tak Francisco nás neterorizoval, takže výchovné zákroky nemusely být - i když... jednou mě hodně kousnul a já mu to do tlapy jemně oplatila a ejhle!!! Další kousání si rozmyslel. Otravný občas bylo neúnavné nošení myšek a aportování v kteroukoliv denní dobu a někdy i v noční. Co jsme mu pořídili dva černé kámoše, vybíjejí si energii (hlavně s Bedřichem) na sobě. A přiznám se bez mučení - někdy mi to jeho nošení myšek chybí :-) Takže... asi to bude chtít pořídit kámoše...
EvaNo 2. září 2009 10:39
Zima, tlusté svetry a rukavice, to se myslím bude Agátce taky velice líbit :-)))))) Taková tmavá číča zachumlaná ve světlém svetru a právě prokusující další prst na fajnové kožené rukavičce... poetický námět pro akademického malíře :-))
Hanka* 2. září 2009 10:15
Krásně napsané :-) na našeho Matýska voda neplatí, dokonce má tendence cáknutí oplácet, nedávno v koupelně (kontroluje mě pravidelně při sprchování, abych mu nelezla do postele špinavá) tahal za něco, za co neměl, tak jsem na něj cákla a on to vzal jako prima hru, vyskočil na umyvadlo, kde tekla voda a tlapkou po mě cákal taky
Kačaba 2. září 2009 9:45
Myslím, že Agátka je úplně normální roztomilý kotísek, s terým není nuda. Občasná sprcha nezaškodí, výchova musí být. :o)) (taky jsem se snažila) Už se těším na další zápisek.
beta.1 2. září 2009 0:35
Agátko, jen tak dál:-) snad dvounohejm dojde,že je ti smutno a potřebuješ parťáka ke hraní, lovu, na mazlení už máš dvounožce, ale na to ostatní?!
Luci + 4 1. září 2009 19:05
Hm...myslím, že záleží, co kdo od soužití s kočkou očekává. Jestli dekorativní ozdobu gauče, podřízeného tvora, nebo aspoň kus šelmy nebo teroristy ( chlupatého). Netvrdím, že když kočka napadá opakovaně agresivně, je to ok, ale zároveň si myslím, že na kočkách nás přece právě jistá nespoutanost, divokost přitahuje. Pokud někdo chce poslušného, na povely a různá přikázání reagujícího tvora, je asi lepší pořídit si psa. A Agátka dle zápisku je pořád ještě hravé kotě....takže po čase z ní může být umírněnější kočičí dáma...možná. A jen doplním, že má-li doma někdo kočičího teroristu, po čase zjistí, jak úžasně se soužitím s bojovou demoliční jednotkou zocelil a dokáže nástrahám světa čelit s nadhledem ( co je v práci prskající šéf proti doma prskající šelmě, která rozhrábla květináč, rozcupovala koberec a zdlábla řízky, připravené na neděli.-))))))) )
Han 1. září 2009 17:37
Teda, on je to dost problém. Agátka chce získat člověčí pozornost a přišla na to, že po kousnutí člověci moc zajímavě reagují. Všelijaké výkřiky, útěky a hartusení jsou pro Agátku bžunda a pobídka, aby v "napadání" pokračovala. Je vidět, že Agátce chybí raná kočičí výchova. Holt by to chtělo kočičího psychologa nebo druhou kočku pro usměrnění kotěcí energie. Navrhuji také četbu osvětových knih či webů, kde věhlasní chovatelé i vetové radí, jak na nezvedené kočičáky. Nechci strašit, ale jak jednou vypěstujete domácího teroristu, klid nebude.
Luci 04 27. srpna 2009 18:26
Hurráá, konečně má zase Agátka zápisek. Skvěle napsané, čtu ho už potřetí a pořád se tu chechtám.
Silvie OK 27. srpna 2009 9:26
Jé, tak jsme se konečně dočkali dalšího zápisku!!! Agátka je malá ďáblice, ale buďte rádi, alespoň máte doma pořádnou šelmu!!! Přeji samé další úžasné zážitky a nám brzký nový zápisek :-)
Laalaa 27. srpna 2009 9:06
Rozprašovač je úžasná věc, kort když umí "střílet" na dálku. Ten náš umí 3-4m a spolehlivě pomůže Matýska zahnat z kuchyňské linky, případně dokáže přerušit rvačku s Alžbětkou. Pro jistotu už máme v každém pokoji jeden ;-)
adelnik 27. srpna 2009 8:50
Agátka je prostě Kočka s velkým K :-))) Už se těším až moudrá kolegyně Zdenička přijde s radou, že jedna kočka je málo, pokud budou dvě, budou se kočkovat navzájem a dvounožce nechají víceméně v klidu...
Matylda 2 27. srpna 2009 8:45
Jéééééééééééé, ať žije Agátka ohryzovátko a okusovátko :-). Moc krásný zápisek, ale chybí mi fotečky :-( :-))))))))))))).
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 704x / 2x
