Já vím, já vím, budete vyčítat, že jsem se na dlouhou dobu odmlčel. Tímto se všem svým příznivcům omlouvám a pokusím se to napravit.
Potom, co náš kočičí svět přišel o Kikína, se mi do psaní moc nechtělo. Panička se o mě bála, večer mě nechtěla pouštět ven a věznila mě doma. Merlin byl doma pořád, takže žádná legrace.
Nakonec naše paničky usoudily, že dost bylo truchlení, dost bylo věznění nebohých kocourků a povolily opratě. Teda Merlinovi zůstali v podobě kšírek a navíjecího vodítka. Zavinil si to sám. Neměl při první příležitosti zdrhnout a ukrýt se v malinokopřivách. Celá osada čičinkovala a Merlin někde v těch kopřivách spokojeně chrupal. Já tam ostatně taky chodím vyspávat, ale já se vždycky najdu hladem. S ovodítkovaným Merlinem nebyla žádná sranda. Když chtěl se mnou hrát na honičku, byl bržděn. Jednou ale paniččina pozornost polevila. Podnikl jsem výpad s následným úhybným manévrem kolem hortenzie a Merlin za mnou, co mu vodítko stačilo. Třikrát jsem křížem krážem proběhl onen keřík a upaloval přes celou zahradu pryč. Merlin stihl jen to křížem krážem, a když se rozběhl za mnou, byl zabržděn. Vodítko stihlo očesat všechno zelené a i to, nad čím panička zakvílela. Jedinétřikvětymělaateďjeztohoh...no. Já vás zastřelím, bando kočičí. Pche, chtěl bych vědět, čím?
Zbytek léta jsem si tedy musel divočejší hrátky s Merlinem odpustit. S Matesem žádná sranda není už dlouho, je nerudný, protivný, starý kocour.
Já jsem u nás jediný, kdo to tady drží v tlapkách. Já mám přehled kdo, s kým, o čem a pro koho, takže mi neunikl nový přírůstek. Začla se na naší zahrádce objevovat nová číča. Byla hrozně plachá, bála se nás kocouřů i našich paniček. Ale protože láska prochází žaludkem a naše paničky jsou kočkomilky napříč kočičím spektrem, přestávala se bát. Nejdřív se skamarádila s Matesem. Panička měla po ruce katastrofický scénář, že se rozmnoží a místo jedné kočky bude hned několik. No prognostikem se nenarodila. Je prosinec a rozmnožení se nekoná.
Koncem října se nechala pohladit po hlavě a při té příležitosti dostala i jméno. Krásné jméno. Začali jí říkat Jasmínko. Pak objevila můj žebříček domů a začla sedávat na parapetu. I Mates k nám začal chodit. Panička jim dala pod prdelku starou deku, aby je plech nestudil.
Do teď jsem si myslel, že vlčice je můj spojenec a nedovolí, aby s náma bydlela jiná kočka než její milovaný Cecilek. Zrádkyně jedna. Nechala se koupit za pár pamlsků. Panička ji asi po vzoru našich politiků uplácela, vodila za nos, slibovala a rozmazlovala a to všechno proto, aby Jasmínu nesežrala. Jasmína projevila na kočku (ženskou) nebývalý intelekt. Zjistila, že Cecilek dostává konzervičky a ona jen granule a rozhodla se to změnit. Tedy vyměnit. Nezbylo mi nic jiného než hladem křoupat její granule. Za to jsem paničce poblinkal pračku ze dvou stan, 2x předsíň a 3x kuchyň. To všechno za jedno dopoledne, když byla na nákupech. Teď už konzervičku dostáváme oba a spravedlivě.
S prvními mrazíky jihlo paniččino srdce čím dál víc nad nebohou kočičkou. Vlčici přesunula misku do koupelny, aby si náhodou nemyslela, že by jí Jasmínka chtěla ujíst její granule. Přes den lítá Jasmínka venku, večer přijde na okno a panička ji pustí dovnitř. A když si vlezla k paničce do postele, už byla tak napůl naše.
Foto: Vlčice hlídá svou jednu a půl kočky.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?