Mňautobiografie pana Profesora - Monitoring
10. 1. 2010
Jsem pilnej. Pracovitej. Přičinlivej. Přemýšlivej. Pozornej. Kocour. Nic mi neunikne! Neuniklo mi ani poprskávání holky. Velké. Poprskávala něco o praštěném. Psavém. Pokusy podnikajícím. Profesorovi. Protože jí nějakej zrádnej webovej systém prásknul, kolik už jsem sepsal spisů. Tsss. Pche! A to ještě netušila, že pilně pracuji na novém spisu. Je shrnutím mých dlouhodobých pozorování, sledování a také naslouchání. Poznámek. Holky. A taky holek a kluků, kteří u nás navštívili mne. Spis jsem nazval Podle peří poznáš ptáka, podle chlupů kocouřáka aneb Jak se pozná jedinec, vlastněný chlupatým vlastníkem:
Vždy má na sobě větší či menší množství chlupů. Nenápadně se prohlíží a snaží se zjistit, jestli nejsou moc vidět. Jsou vidět, protože každý našinec má velký talent klást. Chlupy. Na oblečení, kde zvláště vyniknou. Černé chlupy na světlé oblečení. Bílé, zrzavé nebo šedivé chlupy na tmavé oblečení. Činíme tak proto, aby se námi vlastnění mezi sebou na první pohled rychle poznali a neztráceli čas dlouhým očucháváním. Takhle kouknou a vidí. Má to chlupy, je to spřízněná duše. K drobným kolizím může dojít, když se ukáže, že chlupy na oděvu jsou psí. Potom je hlavním námětem debaty vášnivé dokazování toho, které zvíře je lepší, chytřejší, půvabnější a celkově nejlepší. Z této debaty vždy vychází vítězně kočkovlastněnci triumfem Kočka se nemusí venčit!!
K další drobné debatní kolizi může dojít, setkají-li se dva zarputilí jedinci, kteří uznávají pouze to plemeno, jímž jsou aktuálně vlastněni, a nad ostatními snobsky ohrnují nos. Naštěstí jsou v menší než malé menšině (snad) a tedy průběh jejich debat není pro můj výzkum podstatný.
Vstupuje-li vlastněný do dveří, opatrně se dívá pod nohy. Méně soustředění jedinci pak mumlají jméno svého vlastníka s dovětkem Nemysli si, že zase utečeš. Zavírá-li dveře, pozorně se dívá, není-li v nich chlupatá zarážka, aspirující na placku roku.
Před usednutím na židli na poradě nebo křeslo na návštěvě obezřetně pohlédne za sebe. Opět – méně soustředění jedinci šveholí Abych tě nezasedl jako minule. Je-li přítomno víc vlastněných, okamžitě se rozproudí živá debata o tom, kdo kdy a jak svého vlastníka málem nebo úplně zasedl, kde vlastník nejraději lehává a jaké jsou jeho nejmilejší skrýše. Nadšení účastníci debaty prožívají báječné chvíle souznění: „Jo, jo, ten náš taky nejradši leze do skříně mezi ručníky, úplně jako u vás,“ nebo naopak momenty tiché závisti, to když někdo z účastníků popíše zvláště neobvyklý úkryt: „A po třech hodinách jsme ho našli nasáčkovaného v mikrovlnce, asi si ji sám otevřel a spinkal tam...“ Následně diskuse plynně přechází v nadšené probírání nejoblíbenějších hraček, nejoblíbenějších pelíšků, nejoblíbenějších jídel a následně logicky nejoblíbenějších kadibudek a steliv. Většinou dojde i na ukázky fotek, uložených v pouzdru s doklady nebo v mobilu. Při prohlížení se ozývají pochvalné výkřiky (No ale ten váš je hezkej! A jaká má očička! A ten kožíšek!Fešák, opravdu!), přičemž si stejně v duchu všichni vlastněnci myslí, že ten jejich vlastník doma je jasně nejkrásnější.
Po dvouhodinové debatě je konstatováno, že čas určený na poradu či návštěvu uplynul a účastníci se rozchází s pocitem velmi plodně využitého času.
Při stolování na návštěvě nebo v restauraci projevuje vlastněný snahu chránit si svůj talíř, co chvíli pohlédne nedůvěřivě pod stůl a po zahájení jídla bezděčně odděluje nejchutnější kousky masa a nenápadně je přistrkuje na okraj talíře, méně soustředění jedinci pak rovnou hážou maso pod stůl, mumlaje Já vím, že jsem ti zakázal žebrat, ale když máš kachnu (kuře, lososa, jehněčí) tak rád...
Opět – sejde-li se u stolu více vlastněných, hlavním námětem radostného hovoru je líčení, co který vlastník nejraději jí, přičemž vlastnění se triumfují co nejvíce neobvyklými libůstkami nás, vlastníků: „Náš by se utloukl po olivách! Ale jděte! No ten náš zas nejraději kukuřici. No dovolte, není to kanec, je to kocour! Ach... opravdu? Opravdu ten váš jí nejraději koblihy? A dokonce si je sám krade... to je roztomilé... “ V restauraci obvykle bývá číšník o zabalení pokrmu domů požádán, na návštěvě zabalení nabídne iniciativně hostitelka, polichocená konstatováním, že ty báječné koláčky by tomu našemu chlupatému labužníkovi doma moc chutnaly.
Při procházení ulicemi města zálibně obhlíží okna a balkony domů. Neobdivuje květinovou výzdobu, ale pátrá po tom, nesedí-li na okně kočka. Pokud sedí, za zavřeným oknem, různě mává, číčá a snaží se upoutat její pozornost. Sedí-li kočka na otevřeném okně, pak – rázní jedinci okamžitě zjištují, čí okno a kočka je, zvoní na dotyčného a pořádají přednášku na téma Spadne, ublíží si, nutno okno síťovat!! (a mají svatou pravdu). Méně rázní jedinci se snaží kočku z okna zaplašit, případně vyčkávají pod oknem tak dlouho, než kočka z okna sleze, s tím, že kdyby padala, budou ji chytat. Díky tomu vystojí během několika hodin před domem důlek, prošvihnou plánované schůzky a pracovní nebo rodinné povinnosti, ale hřeje je vědomí, že mohli zachránit kočičí život.
Z pracovních nebo rekreačních pobytů v jiném městě nebo zemi vlastněný přiváží místo fotek památek a přírodních úkazů fotky koček a zábavné historky o tom, kde všude se s místními kočkami setkal, jakými pamlsky je krmil a kolik z nich si mínil odvézt v kufru domů. Z kufru nakonec vydoluje nakoupené suvenýry, samozřejmě s kočičí tématikou. Nezapomene přidat barvité informace o tom, kolik prodejen kočkopotřeb navštívil a jaký mají sortiment, přičemž nejzajímavější věci samozřejmě vybalí z kufru, aby následně s údivem sledoval, jak chlupatého vlastníka nezajímá obsah, ale báječný šustivý obal, případně krabice.
Poznávacích prvků je samozřejmě víc, liší se i podle toho, je-li vlastněný vlastněn jedním chlupatým vlastníkem či skupinou chlupatých vlastníků, určujícím prvkem je i doba, jak dlouho již je vlastněný vlastněn, vlastnění kratší dobu nemusí mít ještě všechny projevy zcela upevněny, naopak, ti, co jsou vlastněni už dlouho, považují výše popsané projevy za zcela běžné a naopak hledí nedůvěřivě na ty, kteří stejnými projevy neoplývají (nemá kočku, ty jo, není von nějakej divnej??).
Shrnutí a závěr? Jsem přesvědčenej. Kocour. Jsem přesvědčenej, že navzdory některým ne úplně vítaným projevům (Piškote, kruci, co zas děláš v tý spisovně, před chvílí jsem ty trika složila a po té šunce na lince taky moc nekoukej, opovaž se!!) si právě naši vlastnění zaslouží být v tomto mém – trošku kulatém – spisu. Tímto jim děkuji za inspiraci a posílám. Pusu. Čumákovku... Velkou.
Piškot Pišutka v.t.
Foto: MLASK!
| O sdílení
luisalotka 
19. února 2010 19:11
Piškotku, proč tak dlouho nic nepíšeš? Kde jsou tvoje další vtipné zápisky?
Peter 4. února 2010 18:32
Go Profesor go !!
Sylvie 26. ledna 2010 16:12
Tohle je absolutne uzasny zapisek, vzhlidla jsem se v nem...a jak vidim dle komentu nejen ja :-)))))) je fajn vedet, ze takovych je nas vic. Popsal jsi to dokonale, presne, pravdive....mas to vsechno skvele zmakle :-) Jsi SUPER VEDEC PISUTKO! :-))) Taky posilam :-*
Interima 25. ledna 2010 10:53
Profesore, díky za vysvětlení, již konečně chápu, proč se na mě všichni kočkou nevlastnění dívají jako kdybych spadla z jiné planety!!!!!!! Oprašujíc si tygrovy štětičky ze svetru tleskám!!! :-)))))))
pet5ka 22. ledna 2010 10:50
Piškotku... tak tenhle zápisek je opravdu bomba. Je vidět, že jsi pozorný kocour, kterému opravdu nic neunikne :-)))))
Sherlocková 20. ledna 2010 15:49
Je nás víc nebudeme se vlka báti víc. A jestli ho potkáme, tak chudák vlk. :P
Milena 20. ledna 2010 15:41
Co dodat....všechno sedí. Jsme holt asi trochu magoři, ale všichni ti okolo co s kočkama nežijou.... JSOU DALEKO DIVNĚJŠÍ! Nechápu je a už je snad ani chápat nechci :-) Neví o co přicházejí.
Pavla5 19. ledna 2010 22:58
Tak to je přesný! Mám naprosto všechny symptomy, včetně okukování cizích teras a balkonů a focení koček na dovolené! Navíc ještě každý ráno obcházím s Bertrandem na rameni všechna okna, díváme se ven a já mu vyprávím, co kde může vidět. O tom, že Willard mi spí na polštáři či přímo na hlavě, jsem tu už někde myslím psala... To je taky důvod, proč jsem si na chatu brala ke spacáku i polštář - kde by jinak chudáček spal... Ty kočky ze mě udělaly úplnýho magora...
Minda 19. ledna 2010 17:28
Tak pod tento deníček bych se mohla klidně podepsat :-))) SUPER!
bibiana 19. ledna 2010 15:09
Pozoruju na sobe vsechny priznaky a kolegyne co si ted poridila kocku, mi sdelila, ze podle rodinne rady se z ni stava cvok. Tak jsem ji to preposlala, aby se ubezpecila, ze je uplne normalni KOCKOMILKA.
Kačaba 19. ledna 2010 14:41
Piškotku, dokonale vystižené a popsané. Přesně jsem se viděla, jak z kuřete preparuji to nejlibovější masíčko a odkládám jej stranou, jako že mi vůbec nechutná... Samozřejmě trpím i ostatními příznaky. Sláva, nelítám v tom sama. Posílám taky veskou čumákovku. :o))
tatiana 19. ledna 2010 0:11
Dokonale zmonitorované chování šťastlivců vlastněných chlupatým (zapomněl jste pane profesore, že jsou i nahatí čtyřnozí vlastněnci:-)))))))))) nebo nahatým čtyřnohým mňauláčkem či mňauláčcí smečkou! Poznávám se s nadšením! Uf, jsem si vydechla, že jsem vlastně zcela normální, jaká to úleva:-))))))))))
EvaNo 18. ledna 2010 16:14
Pane Profesore, já furt říkám, že jste génius, a opět se to potvrdilo. Navíc ten pocit, že jsem vlastně normální, je dokonale uklidňující. Dík :-)))))))))))))))))))
tasma 18. ledna 2010 14:40
Připojuji se k ostatním a děkuji za uklidnění, že jsem normální, protože např. to sedání opatrně na židli či sedačku a hmatání rukou za sebe... jako bych se viděla ! A nejen v tom se poznávám. =o)))))))))))
janina.z 18. ledna 2010 14:22
Zapomněla jsem na pusu čumákovku:-( Takže posílám MLASK - velkou pusu čumákovku:-))
janina.z 18. ledna 2010 14:20
Jsem ráda, jsem normální! Vlastněná! Díky Tobě, Piškotku, vím, že i polovina foto s kočičím námětem z dovolené je zcela samozřejmá :-)))
dadinka 18. ledna 2010 12:21
Piškotku, děkuji, po třinácti letech, kdy jsem vlastněná a po přečtení tvého deníčku se cítím normální:-)))
Moni 18. ledna 2010 12:01
April, děkuji. Snad už si to egyptské božstvo zapamatuji. :-)
ilias od Fifu a Blacka 18. ledna 2010 11:36
Piškotku, BINGO!!! Trefil jsi to naprosto přesně! Už 12 let marně vysvětluju tomu fousáči, se kterým sdílím pelí... ehm, byt, že 1. fotit v Benátkách namísto gondol a skvostů architektury vypaseného černobílého macka rozvaleného na prahu zlatnictví není výraz kulturní ignorance, 2. zamořit byt kalendáři, soškami, obrázky a dalšími lapači prachu, které svým námětem byť jen vzdáleně připomínají kočku, není úchylka, 3. nepamatovat si počet a jména obyvatel všech nemovitostí v naší vesnici, ale přesně vědět množství, barvu a pohlaví kočkovitých šelem žijících tamtéž, není výraz absolutní lhostejnosti k lidem, 4. po návštěvě dvojčata právě porodivší kamarádky se rozplývat, že Kubík s Adélkou jsou úžasní, ale kdybys viděl ty tři briťule rozložené po gauči..., neznamená naprostou citovou oploštěnost mé osoby :-))))))))!
Ivana J. 18. ledna 2010 11:14
Hrdě se hlásím ke všem příznakům. A diskuze o tom, jestli je lepší kočka nebo pes, u nás už teď probíhají i přímo v rodině. Já jsem vlastněna tou nejúžasnější kočičkou, zatímco můj muž vlastní úplně potřeštěné malé psisko, které za ním běhá jako ocásek. Pche!
LA 18. ledna 2010 11:10
Také chodím obalená chlupama různých druhů. (Navím já tvrdím, že každá slušná domácnost obsahuje jisté množství chlupů.) Nad talířem - pokud se někdo příliš přiblíží - bez zábran vrčím, ale zase už jsem naučená 1/2 porce (a větší část masa) odložit na zem i s talířem. Přece nebudou jíst ze země. A protože u nás mají kočky dovoleno chodit ven, tak si chlupatá zarážka může vybrat stranu dveří.
Jenže nejlepší smečka je kombinace psů a koček. Jednodruhová se do takové symbiozy nikdy nedostane.
Micka a Minda 18. ledna 2010 10:21
To: Jana
Kdysi existoval hotel v Jablonci, kde v jídelně kralovala kočka a v pokojích zase myši. Také bylo pěkně v penzionu v blízkosti Obertauern, v St. Martinu, kočka paní majitelky se účastnila snídaně, bylo tam hezky, jako doma.
Micka a Minda 18. ledna 2010 10:14
Piškotku, je to nádherné, jako kdyby to psali pánové Šimek a Grosmann.
April 14. ledna 2010 12:57
to moni (jen pro info) - kočičí je Bastet, Hathor byla zobrazována s kraví hlavou :-)
vetka.M 14. ledna 2010 10:12
ano...podepisuji bez výhrad...a mooc mě potěšilo, že jsem vlastně úplně normální, když hledím na lidi kočkou/kočkami nevlastněné podezřívavě
Moni 12. ledna 2010 23:09
Tak tohle mne dostalo. Právě jsem se vrátila z pravlasti kočičích bohyní, z Egypta a přivezla jsem si sošku kočičí bohyně (Hathor?). Při výletě do jordánské Petry jsem vezla salám od snídaně a celá Petra mne nenadchla tolik, jako jedna mourovatá kočka před hotelem, kde jsme obědvali. Hned jsem se vydala číčat na smetiště, kde se ona bohyně vyskytla a nechala tam ten salám, protože bohyně českému číčání zjevně nerozuměla a arabsky číčat neumím :-))))))))))))))))))))))))
Silvie OK 12. ledna 2010 10:06
Piškotku, to nemá chybu. Vystihl jsi to perfektně, jo badatel, ten má přehled o všem :-)
Jana 11. ledna 2010 22:28
Jo Piškotku, popsal si nás dokonale. Ano, celá tato probádaná kategorie je HRDÁ, ŽE JE VLASTNĚNA KOČKOU ČI VÍCE KOČKAMA:-) nadšeně o tom všem vypraví a předhání se, kdo je víc "zvotročenej" A tak se může stát, že někdo (ehm, kdo to asi bude) už roky jezdí na Slovensko na dovolenou do apartmánu, kde mají majitelé asi 5 koček. Za celou dobu má v albu snad jen kočky a ještě s sebou v krosně tahá granule, protože místní sámoška je nemá...) ano tomu se říká čiči diagnoza.
Jana 11. ledna 2010 22:11
Jo Piškotku, popsal si nás dokonale. Ano, celá tato probádaná kategorie je HRDÁ, ŽE JE VLASTNĚNA KOČKOU ČI VÍCE KOČKAMA:-) nadšeně o tom všem vypraví a předhání se, kdo je víc "zvotročenej" A tak se může stát, že někdo (ehm, kdo to asi bude) už roky jezdí na Slovensko na dovolenou do apartmánu, kde mají majitelé asi 5 koček. Za celou dobu má v albu snad jen kočky a ještě s sebou v krosně tahá granule, protože místní sámoška je nemá...) ano tomu se říká čiči diagnoza.
Hanako 11. ledna 2010 21:50
Piškotku dík a výroční ČUMÁKOVKU na Jih, potěšil si mě,že nás máš tak zmáknuté. A děkuju,že nejsem sama, kdo mnouká na cizí kočky, vyhlíží je na oknech a při cestování má mraky fotek chlupatých exotických krásek...
danek 11. ledna 2010 21:31
Piškotku, měl by jsi za své bádání dostat mňoubelovu cenu, protože vše co jsi popsal je naprosto přesné. Ostatně jsem málem dovezla jednu v kufru domů, ale byla zvyklá na mořské ryby:-)
Taťána 11. ledna 2010 20:40
Pišuto dík za vysvětlení. Já myslela, že jsem magor, když hledám v oknech kočky. A nejsem:-)))
Betty 11. ledna 2010 16:21
Hezkýýýý, tak to teda sedí. Piškote, ty už vlastníš dvounožce dlouho, že? A probádal si je teda dokonale. Rozebral si nás pěkně do podrobna :-)) A za čumákovku díky, ta mě vždycky potěší :-))
beta.1 11. ledna 2010 15:52
Pane Profesore, já žasnu jak nás máte prostudované. Tady se opět ukázalo, jak do velké hloubky nás vlastněné studujete!Popsal jste vlastněné také velmi zábavnou formou, díky za velkou pusu čumákovku, vracím také obrovitou, MMMLLLAAASSSKKK:-))))
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 762x / 6x
