26. 1. 2010
Jsem původně vesnickej kocour. To ale neznamená, že jsem nějakej balík. Pečlivým samostudiem a bádáním jsem se vypracoval. I ve společenském chování. Vím tedy, jak se chovat, když balík přijde. Mně. Totiž, nepřišel sám. Balík. Byl přinesen. Byl přinesen osobou, kterou holka nazývá pošťačkou. Osoba zazvonila. Dvakrát. Holka šla otevřít. I přes dvoje dveře jsem slyšel, že se smějí. Pošťačka i holka. Pošťačka řekla, že díky balíku má dobrou náladu už od rána. Když holka přišla, ještě se smála. Oznámila mi, že mám poštu. Že na balíku je moje plné jméno včetně titulu, s doplňkem „a spol“. Důstojně jsem povstal a ubíral jsem se převzít zásilku. Pečlivě jsem zkontroloval odesílatele. Zjistil jsem, že odesílatelem je holka Betty. Mám ji rád. Vím, že má ráda mne. Přesto jsem zrakovými čidly probádal velikost balíku. Po vyhodnocení zjištění zrakových čidel mozkové buňky usoudily, že velikost krabice neodpovídá možnosti, že by se v ní mohl skrývat vracený prvek Tečkované pohromady, má bývalá studentka Jessie. Jsem chytrej kocour a vím, že čert nikdy nespí a kam nemůže, tam nastrčí něco tečkovaného. Naštěstí mi jak rozměry krabice, tak fakt, že se krabice neotřásá a nic v ní nevřeští, nic takového nenaznačovaly. Již uklidněn jsem požádal svou holku o odhalení obsahu krabice. Mým zrakovým čidlům se naskytl pohled na mimořádně cennou zásobu mých nejoblíbenějších tyčinek a jiných pochutin. Okamžitě jsem byl nadšeně potěšenej kocour. Hned jsem holku požádal o poskytnutí vzorku. Bylo mi vyhověno s tím, že ochutnávky se zúčastní i zbytek smečky. Chvilku jsem zvažoval možnost protestu, ale dospěl jsem k závěru, že nejsem žádnej lakotnej balík a trochu velkorysosti vzhledem k víc než dostatečnému množství pochutin je na místě. K velkorysosti mne naladilo i konstatování holky, že díky mně má paní pošťačka jedinečný zážitek, protože prý povídala, že už doručovala kde komu kde co, ale balíček kocourovi a navíc s titulem ještě nikdy. Jo, jo. Všechno je jednou poprvé.
23. 1. 2010
Jsem ve spisovně. Téma „Všechno je jednou poprvé“ mne zaujalo. Jde o široký a zajímavý námět. Rozhodl jsem se, že téma zpracuji nejen v teoretické rovině. Rozhodl jsem se pro praktický výzkum. Jsem vynalézavý kocour. Prolezl jsem území. Prolezl jsem území ve snaze objevit něco, čemu bych mohl věnovat svou výzkumnou pozornost. Kdo hledá, najde. Našel jsem. Našel jsem krabici. Neviděl jsem takovou krabici poprvé, ale poprvé mne napadla nutnost prozkoumat její obsah. Stála. Krabice. Na lince. Touha po bádání mne přímo vymrštila k ní. Při trochu nedobržděném setkání chlupatého tělesa a krabicovitého tělesa to v krabici záhadně zachrustělo. Má badatelská touha vzrostla do neudržitelného pnutí. Pnut vědeckým zaujetím jsem velmi hbitě překonal papírový krunýř a vykonal jsem v něm slušný otvor. Vypnul jsem se pýchou. Do otvoru jsem vnořil tlapkovou sondu. Nahmátl jsem chrustivý obsah. Při pokusu vylovit část obsahu sondou ztratilo těleso stabilitu a zaujalo horizontální polohu. Část tělesa přečnívala přes okraj linky. Obsah tělesa se začal rychle evakuovat. Na podlahu. Obsah obsahoval mnoho jednotlivých částic... Malých. Hnědých. Kulatých. Částice se kutálely všemi směry. Byl jsem nadšen. Tolik malých míčků jsem ještě k dispozici neměl. Okamžitě jsem zapojil své trénované tlapky a začal s přihrávkami, výkopy a odkopy. Ideálně jsem spojil fotbálkovou činnost s činností výzkumnou. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak daleko dokáže doletět těleso, vyslané na dráhu neomylným uplatněním výkopové energie. Výsledek mne nadchl – těleso dokáže doletět dost daleko. Některá tělesa zůstala na volném prostoru. Některá tělesa naopak zakončila svůj kutálivý pohyb pod regálem, za televizí, pod lednicí. Díky pečlivému nasměrování několik těles skončilo v předsíni. Do akce se iniciativně zapojilo i Tsunamissy, které výzkum obohatilo o další objevný moment – provádělo pokusy, jak velká hmotnost tečkovaného tělesa, směřovaná do tlapek, je potřeba k totální destrukci malé kulaté částice. Bedlivým pozorováním jsem dospěl k závěrečné poučce: Množství prvočástic, vzniklých z kulatých částic, je přímo úměrné tlaku neúnavných zadních hrabáků. V relativně krátkém čase byl obsah krabice dílem rozkutálen po větší části území, dílem rozdroben na hnědou drť. Nadšen průběhem výzkumu jsem začal zvažovat možnost uskladnění nerozdrobených kulatých částic pod koberec a vytvoření zásoby na horší časy. V realizaci mi zabránil zvuk kroků. Holky. Blížily se. Usoudil jsem, že nastal čas odebrat se do spisovny, zaznamenat výsledky výzkumu. Cílené odebírání se v polovině trasy změnilo ve velmi urychlenou autoevakuaci. Podnětem k ní byl akusticky mimořádně výrazný projev holky. Svými vyvinutými hlasovými čidly vyla jako zavilý šakal. Vyla něco o nenechavých vyvrhelech, kteří dokonale zlikvidovali celou velikou krabici nesquikových kuliček.
Piškot Pišutka v. t.
Foto: Nejdřív ohodnotím vzorek čichovým čidlem. Poté provedu test za pomoci chuťových buněk. Výsledek testu: mimořádně kvalitní, chutné, nejmenovaným vědcem ještě oblíbenější než růžové náplasti.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?