Tak mám za sebou celý týden v novém domově. Po prvních hodinách a dnech, kdy jsem si to tu musela pěkně všechno očichat a prozkoumat, myslím, že už jsem paní situace. Nejdřív jsem použila taktiku na dvojnožce se spaním. Usínám u paničky, ta mne hladí a drbe, pak se přesunu k páníčkovi, lehnu si na polštář vedle něj, a když mi zabere trochu víc místa, tak si to s ním vyřídím po svém - stačí lehce se dotknout jeho čenichu, nebo, a to je ještě lepší, lehnu si mu na hlavu a začnu příst - zaručeně je za chvíli probuzen, pohladí mne a uvolní mi kousek místa. A je to...
Ráno vstávám a hned paničce vysvětluju, že mám hlad, vždyť jsem celou noc nejedla, ta začne makat, protože současně se mnou vstává i malý dvojnožec Péťa a zpívá stejně jako já operetu "Jedl bych". No, a už je pomalu čas na lumpárny. Nejdřív proženu míčky, pak dám co proto mojí malé myšce na hraní, no, a pak je čas na trochu běhu. Teda, já Vám řeknu, kdo vymyslel to hladký, studený, něco na podlaze, to byl blázen. Klouže to, většinou nestačím ubrzdit a PRÁSK, to jsou rány jak z děla. Po pár knokautech už toho mám dost a jdu spát. Vystřídám pár cyklů her, spaní a jídla a je tu večer.
Dvojnožci usednou k velké zajímavé věci s různými obrázky a nebo divný věci s hodně tlačítky a podivnou jezdící umělou myší a já to střídám a chodím si střídavě pro pohlazení nebo pro hru. A už se pomalu směruju do jejich pelíšku a vše začne nanovo.
P.S. Zdravím paní Edrovou do Kamence, mojí mámu a mého skvělého brášku, a v neposlední řadě i Evu Janouškovou. Mám se skvělě a jak se mi daří si přečtete a uvidíte na tomhle skvělým webu
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?