Už se mi celkem daří ujasnit si s mou nevlastní sestrou Františkou vzájemné vztahy. Ona je sice o dva měsíce starší, ale já jsem zas o něco větší. Oběma nám už byl jeden rok, takže jsme dospěláci, ale naše panička říká, že ta puberta s námi, hlavně se mnou, pořád ještě pěkně mává.
Já su totiž děsnej plašan. Hned se všeho leknu, pak lítám jak střela a bourám, co mi stojí v cestě, hlavně květináče. To víte, pak to musí panička uklidit a při tom strašně brble. Ale já si nemůžu pomoct. Když to kvítko letí, je to děsná sranda.
To Františka je zase taková malá všetečka. Kam se panička hne, tam jde za ní a u všeho jí asistuje. Nejvíc ji baví dívat se, jak se umývá nádobí. Tuhle ji naši hledali a ona si trůnila na skříňce v koupelně úplně pod stropem. Ona vůbec má ráda výšky. A tak když jsme ji nemohli najít včera večer, když jsme šli spát, tak jsme se nijak nevzrušovali, protože jsme ji slyšeli, jak někde skáče. Tak jsem s paničkou zalezl pěkně do duchen a už jsme skoro spali, když se z předsíně ozval řev našeho pánečka. On ten dvounožec šel na záchod a jak otevřel dveře, vylítla odtamtud Františka, která tam byla omylem zavřená. Taťka se šíleně leknul a prskal skoro jako já, když se mi něco nelíbí. Františka ale zůstala nad jeho výlevy naprosto v klidu, vznešeně odkráčela k nám do postele a pak jsme konečně všichni spokojeně usnuli.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?