Dva tisíce pelíšků, ve kterých nikdo nespí!
To je název, co?! Efektní název rovná se polovina bulváru. Chci říci úspěchu.
A čím větší tragedie, tím líp!
Svých 15 minut slávy mám zajištěných!
Ale nebojte se. Tohle není malér. Spíš štěstí!
To je těch dva tisíce pelíšků, co je páníčkové s láskou vybírali a zakoupili pro své kočičáky, než zjistili, že spolu stejně budou spát v jedné posteli. To není pomluva. To mám ze Zlaté knihy koček!
Taky se mi zdá, že jsem si tam našel tajnou přízeň.
Možná přímo mladšího bráchu?!
První údaj v očkovacím průkaze mám datovaný 22. 8. 2002 na Praze 7.
To znamená, že jsem minimálně o pár týdnů starší než ten zápis. Ale zároveň to neznamená vůbec nic o tom, kde jsem se narodil. Prohlídnul jsem si spoustu fotek kočičáků v Kočkoalbech a narazil jsem na kocoura, který je mi velice podobný. Má trošku víc bílé barvy na bříšku než já, ale kvalita srsti a postoje souhlasí. A aby se to nepletlo a to už je úplně s podivem, jmenuje se taky Matýsek. Náhody jsou někdy neuvěřitelné.
Nalezeniny slaví 2. 8. 2003 a měl velkou kliku, že je vůbec naživu a dostal se k hodným lidem v Brně.
Určitě by nikdo z Prahy nejel zahodit koťata do Brna, na to jsou lidi moc líní.
Ale mohl někdo z Brna poslat do světa přebytečné kotě, které potom bydlelo v Praze a nakonec se přes různé peripetie ocitlo ve věku dospělém v Hradci.
Nemám v MK fotky, ale můžete si prohlédnout bezvadné obrázky Matýska i jeho bráchy Ládíka z popelnice. Je to, jako když vidím sama sebe, jen o rok mladšího.
Až budete mít chvilku, přečtěte si znova, co všechno hrozí kočičákům, kteří mají smůlu na lidi i na nemoce. Jejich nevšední příběhy v deníku Ládíka a Matýska (bratří z popelnice) s vámi otřesou jako s mojí Dvounohou.
Teď se jim daří dobře. A jsou to správní kocouři! Nespí s paničkou v posteli, (to je ta pověstná výjimka, co potvrzuje pravidlo), ale mají opravdický kočičí dům s voliérou, zahradu a několik nesmírně obětavých lidí k ruce k tomu. Kdyby kočičáci psali Ježíškovi, nic lepšího by si nemohli přát.
Až mě Dvounožkyně naštve, že nekrájí pořádně kuře, požádám o politický azyl v Lužných zahradách. Mají tam dvůr s dvounožkyní, co ví, co se sluší a patří, divokou zahradu, kde se jeden může schovat a nikdo ho nenajde, s Ginem je legrace a Eliška je mazaná fešanda.
Jen aby Kačenka neokoukla její metody. Hupsnout mi všema čtyřma packama na břicho, to by moje autorita povážlivě utrpěla. Jestli bych nebyl úplně společensky znemožněný?! No to by byla hrůza. Na co ty kočky nepřijdou?! Ještěže je Kačenka taková vyděšená. Ta nejdřív utíká a teprve pak přemýšlí.
Lovecký pes a bažant dřív patřili k sobě a na barokních obrazech v plném lesku vypadají skvěle. Bažanta občas vídám. Nikdo neví, kde se tam vzal, ale žije v malém parčíku mezi okružní třídou a novým obchodním domem. Když je v noci ticho, přijde někdy až na náš dvůr. Ale pro lovecké psy jsou těžké časy. Jakoby nestačilo, že stárnou a zlobí je nevycválaná koťata.
Dvounožkyně někde před časem četla historku:
Pejsek s rodokmenem, co si chtěl pořídit štěňata s ještě delším rodokmenem, patřil shodou okolností k plemeni považovanému lidmi za lovecké. A tudíž, přestože nikdy neviděl les, skládal lovecké zkoušky.
Komise byla znechucena. Neuměl ani Sedni a Lehni.
Na nic to nepotřeboval. K životu mu úplně stačilo Hačí a Hají!
Nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči, ale kočičákovi by se tohle nemohlo stát.
„Člověk potřebuje, co by ho přesahovalo.“ (Miroslav Holub – Anděl na kolečkách)
A na to je nejlepší kočka.
Je spousta věcí a živlů, co ho přesahují, většina z nich životu nebezpečná.
Kočka je nekonečným zdrojem přesahu bez toho nebezpečí. A za to chce jen vaši oddanost.
A ty toulavé nechtějí ani to. Obdivuji toulavé kočky. A nejvíc obdivuji ta stvoření, co dokázala překonat svůj přirozený strach a vychovala si svého člověka k obrazu svému.
Já jsem Mates zpovykaný a gaučový. Živou slepici jsem nikdy neviděl... Ani kuře! Cože to měla Eliška a Gino k večeři?
Že máme kuře?!
Tak to má Dvounohá štěstí. Žádost o azyl se odkládá. Teď mám na práci důležitější věci. Musím večeřet!
| O sdílení
sarah 
1. července 2011 10:01
Dvounožce čokoládku, Matesovi kuře. Dělba dobrot. I despota musí občas slevit. Ustup o píďu! (Leo Rosten - Pan Kaplan má třídu rád).
LuckyL 30. června 2011 22:09
Ber to z tej lepšej stránky, keby uprednostňovala kura pred čokoládou, ostalo by ti kuraťa menej, no.
Matýsek z Kočičí naděje 30. června 2011 21:57
Moc rád bych byl razantní! Moje Dvounohá tvrdí, že nejlepší kuře je čokoláda. Vyloučil bych ji bez mrknutí oka. Absolutismus můj vzor! Jenže kdo chodí do sámošky a kupuje kuřata a u koho si to nemůžu rozházet, ha?!
LA 30. června 2011 17:48
Milí členové, netřeba sem vnášeti rasismus. Kde stojí psáno, že kuřecí maso musí být jen z kuřete? Já běžně používám kachní prsa z prasete nebo kuřecí křidýlka z králíka. Prostě se tomu masu bude říkat kuřeci a co na tom, že vyrostlo na krůtě. Navíc mám takový dojem, že všem mláďatům hrabavé drůbeže se zoologicky říká kuře.
sarah 30. června 2011 11:27
Matýsku, jako předseda musíš být trochu razantní :-)). Řekneš krájet, tak krájet, uvažuješ o dysgry-, bude dysgry :-), kuřa ANo, krůta NE, platí Ano a NE :-)! Stejně bude členstvo KPKK nadstandard tolerantní, protože ví, že předseda je nejlepší :-))).
Jarka od Zrzků 30. června 2011 7:26
Matýsku, ty jsi to krásně shrnul, takže členská základna by mohla být opravdu početná.
Matýsek z Kočičí naděje 29. června 2011 21:56
Část členské základny zamítla Krájení, druhá část zamítla Kuře, takže už zbyla jenom slova Klub a Přítel.
Vidím, že dopadneme jako Američani: Sedmnáctý dodatek ústavy - vstoupit do KPKK může každý, kdo rád jí!
LuckyL 29. června 2011 15:15
Gino: No předsedo, ten tuňák by nebyl špatný, ať se propadnu do západního Německa, jestli jo... ;-)
Ale ty si šéf, ja len zapisujem. Tvoj kronikár, v.p.
J. P. 29. června 2011 13:15
U nás bys Matýsku s kuřecím neuspěl. Pro nás bude do stanov nutno přidat tuňáky.
sarah 29. června 2011 11:24
Matýsku, na krájení by byly jiné pochutiny, jako už níže zmiňovana drůbeŘ :-)). Mlíčko a smetánka jako mezichod, aby se papu slehlo a mohlo se dál požadovat krájeného! Stran dysgryminace nesouhlasím, ale Velký Vezír seš tu ty, tak si holt budu nosit krůtíčko z domova, nedá se svítit :-).
Matýsek z Kočičí naděje 29. června 2011 9:36
Pro LA: Anežka je evidentně pejsek chytrý skoro jako kočička. -***- Pro Han: Ještěže jsou řidiči hodní na kachňátka, když na sebe navzájem jsou jako psi. -***- Pro Sarah: V tomhle případě si ovšem musím trvat na dysgryminaci (to se mi moc líbí, to doma ještě nemáme, ale hned to zavedu). Jak chcete mlíčko a smetánku krájet? -***- Pro Jarku od Zrzků: Myslím, že s vaším kočičím plukem můžete být od krájení osvobozena jako od tělocviku, dokud vám Ježíšek nenadělí slepičárnu i s personálem. -***- Pochvala všem psavcům - to lichocení vám jde dobře!
LA 29. června 2011 8:01
Matýsku, v tom případě si do seznamu členstva připiš 3 fenky (kvůli okolovedoucí rušné silnici jsme bezkočičí), Kiminu s Rijou bez podmínek, Anežka si vymiňuje, že chce maso tepelně zpracované, zato se dobrovolně hlásí na hlídání klubové pokladny. A členské příspěvky budou platit dle své váhy (to do Stanov zakomponuj: čím těžší/větší, tím větší příspěvek) a hlavně v bažantech a divočácích.
Jarka od Zrzků 28. června 2011 19:07
Matýsku, tvoje dnešní vyprávění mě mile překvapilo a dojalo. Vyprávění o našich chlupatých miláčcích jsem psala v době, kdy mě nebylo vůbec lehko a právě každodenní starost o početnou chlupatou bandu ode mně odháněla myšlenky, co by bylo, kdyby.... Naštěstí se vše v dobré obrátilo.
Nejsem psavec, neumím zábavně sepsat příhody našich kluků a holek a že by jich bylo! Ale baví mě dokumetovat jejich život na fotkách. Matýsku mějte se s Kačenkou krásně, pozdravujte dvounohou a piš! Jde ti to skvěle. A abych nezapomněla, krájené kuře je bezva, ale u nás se muselo odbourat. Asi bych v životě už nedělala nic jiného, než krájela a krájela a krájela kuře.
Minda 28. června 2011 17:13
Matýsku, tak to jsi vystihl perfektně. Naše pelíšky jsou většinou taky opuštěné a kočičáci si pospávají v domě kde je zrovna napadne, ale většinou chtějí všichni čtyři sedět na jednom místě a občas to vyústí i v docela slušnou pranici, když se nemůžou dohodnout, kdo bude momentálně hřadovat u mě na klíně :-))
sarah 28. června 2011 17:06
Smím-li poznamenat, samotné kuřecíčko je dysgryminace *-). Požaduji zabudovat do Stanov požadavek na 2 (slovy dvě) lednice. Jednu na krůty a druhou na mlíčko, smetánku a jiné mléčné výrobky, které chutnají hlavně Matýskovi :-)! !
LuckyL 28. června 2011 16:04
Podľa mňa by v prípade tohto klubu bolo logické, keby sa členské platilo v naturáliách. Kto prinesie viac kuracieho, bude mať vyššiu funkciu. Len by to chcelo mrazák... :-))
Spiklenectvo je vcelku zábavné. Až na prípad roztržitej dcéry, ktorá Gina pustila cez deň dnu a zabraná do učenia sa na skúšku naň zabudla (čo nie je až taký problém, keď dotyčný bez pohnutia prespí aj 10 hodín). Spomenula si vo chvíli, keď práve príchodzivší tatinko (pániček) Gina skoro prisadol na sedačke. A prúser bol na svete. Ale obaja prežili ;-)
Míla 28. června 2011 12:57
Matýsku, tvůj deníček mě vždycky potěší! Hned mám lepší náladu a hned jsem dostala chuť, hádej na co? :-)))
Matýsek z Kočičí naděje 28. června 2011 12:55
Pro LuckyL: Páníčkovým postojem jsem krajně pohoršený, ale pro kočičáky, kteří mají k dispozici teplou garáž a ochočenou Paničku, musí být takové spiklenectví vítaným zdrojem zábavy! *** Pro LA: Na Stanovy KPKK ještě nemám pracovní síly. Přece všechno neodřu sám! Nejdůležitější jsou členské poplatky. Uděláme to jako lidi: Kdo mě nejvíc podplatí, toho jmenuji Pokladníkem a o to, co vybere, se budeme dělit. Pamatujete se na film Pozdrav ze Zeměkoule? Lasica se Satinským se tam dělili o bankovky tak, že nakonec měl jeden hodně a druhý málo, ale aby to bylo spravedlivé, tu poslední roztrhli napůl. Že jsem demokrat, přijímám vaše návrhy na Stanovy. Taky je dobré mi hodně lichotit!
Maud 28. června 2011 12:53
Ten název je pravdivý...taky mám doma jeden pelíšek (čistě kočičí), ve kterém nikdo nespí (proč taky, když je tu spousta jiných zajímavých míst - počítačová bedna, televize, křeslo a postele dvounožců)... :-)
LuckyL 28. června 2011 12:38
A o svoju spoločenskú povesť sa báť nemusíš. Ženské ako Eliška (a Kačenka) nakoniec vždy akože utečú, takže kocúr ostáva víťazom na bojisku (aj keď kočeny sa v duchu smejú a myslia si svoje).
LuckyL 28. června 2011 11:29
Milý Matýsku, nie že by sme ťa tu radi neprivítali, ale neviem či by si si azylom u nás pomohol. Máš skvelú dvojnohú a u nás je prísny pániček, ktorý mačky nedovolí dovnútra. To v praxi znamená, že sú mačky vnútri vtedy, keď nie je doma :-). Ale spanie v posteli naozaj nehrozí, nie že by dvojnohá nechcela. Gino si najmä v daždivých dňoch rád schrupne na sedačke, ale keď pániček vstupuje do chodby, panička Gina nenápadko vyhadzuje terasovými dverami. Eliška dnu nechce, občas ju tam panička vpašuje, chvíľku zvedavo (ale veľmi opatrne a podozrievavo) obíde miestnosti a už zas mňauká pri terasových dverách, že chce von. Panička stále dúfa, že nakoniec pániček povolí.
Han 28. června 2011 9:32
Matýsku, copak bažant, k nám chodívá na zahradu bažantí slepice a hoví si pod modřínem jakoby tam chtěla vysedět kuřátka. Naše Amálka Wigo je z ní celá divá, nespouští z ní očka, ale přiblížit se, to se bojí. Tak hlídáme, aby se náhodou přece neosmělila... Zvířátka a civilizace - třeba se nějak sblíží. Minulý týden jsem byla v Brně na promoci neteře a jak jsem čekla s kyticí před fakultou, najednou po Zemědělské a to je nějak frekventovaná silnice, kráčela divoká kačena s pěti kachňátky jako na šňůrce. Všichni jsme zírali, brzdy skřípaly, řidiči zastavovali, až jsme celí vyjevení očima "doprovodili" kačku i s kachňátky do přilehlého parku, kde se ztratili pod stromy. Odkud a kam asi šli a dokáže kačka své děti odchovat ve velkoměstě?
LA 28. června 2011 6:14
Tak dodatečně přejeme dobrou chuť a příjemné trávení. A kvůli živé slepici se netrap: je veliká, samé peří, má zobák a špatnou náladu, když se k ní chce někdo přiblížit, nebo dokonce na ní jezdit. Na těch povelech není nic nenormálního, já také občas Anežce velím: "Hajnout a spinkat!", i když uznávám, že v jejím případě nejde o psa loveckého nýbrž hlídacího (hlavně v kuchyni). Kočičákovi by se to opravdu stát nemohlo, ten je mnohem menší a dokáže se v posteli uložit sám. Ehm, kdy budou zveřejněny stanovy KPKK? Holčičky se zajímaly, zda je u členů nějaké omezení ohledně živočišného druhu (kromě Anežky, ta syrové maso nejí, že prý je civilizovaná). P. S. Doufám, že dvounožkyně důkladně zkoumá kvalitu krájeného kuřete a horší kousky si nechává pro sebe.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 694x / 2x
