Tssssss, já žádnej Macho nejsem! Já jsem Luciáš, Puntík, Leopard, Plyšák, Neřád, Babčinapomsta. Neustále mi někdo vyčítá, že si o sobě myslím, že jsem něco extra. Tak bacha!! Já si to nemyslím! Já to vím. Žádná mi neodolá. Nevěříte? Chcete důkaz? Tak tady ho máte!
Asi tak před rokem jsem svolal zasedání mého fanklubu FC Apolón. Fanclub přišel a vrněl blahem. Předvedl jsem své dobré vychování. Po příchodu děvčat jsem se elegantně usadil na stole a přijímal obětiny v podobě tyčinek. Mé ostré zuby kmitaly rychlostí cirkulárky, jen s tou výhodou, že já piliny/zbytky nenechávám. Slečny a paní byly mým výkonem tak nadšené, že si stále žádaly repete. Dobrému publiku se neodmítá a jeho přízeň si musíme opečovávat a tak jsem pojídal jednu tyčinku za druhou. Příjemné chvíle kazila jen Malá holka, když pronášela nesmyslná moudra, že jestli nevrhnu, tak to bude zázrak. Nevím, proč bych měl vrhat, nikdy se nevrhám, vždycky se někdo vrhá na mne, aby mě mohl obdivovat a uctívat.
Kočky dvounohé poté omdlévaly při mém předvádění dobře rostlého těla, které jsem nechal zhmotnit v plné kráse, když mě jedna obdivovatelka svůdně zlákala mávátkem. Kdo by odolal svodům ženy jménem Franceska a rozkošného mávátka? To by byla přece urážka krásné ženy (a toho mávátka taky). Mé tělo se prohýbalo, napínalo a ukazovalo v těch úplně nejlepších loveckých figurách, kterých je vůbec nějaký lovec schopný. Pírka rozkošného mávátka neměla šanci a pokaždé byla bez milosti a lítosti ulovena. Na žádosti mých rozkošných dam jim byla pokaždé udělena milost, ale jen pro to, abych mohl krásky nadále okouzlovat svou ladností, mrštností a jedinečnou krásou.
Rád bych řekl, že po tomto atletickém výkonu mi tekl pot po ocelových svalech a mezi tečkami, ale žel bohu, takové věci, jako je pocení, nejsem schopen. Nenechal jsem se zaskočit a svou dokonalost zakryl udýchaností a žízní (samozřejmě hranými). A opět přišla ta krásná žena Franceska a nabídla mi svůj pohár k uhašení žízně. Když jsem vnořil hlavu i uši do poháru pramenité vody z kohoutku, tak jsem zaslechl slova Malé holky, že to se zase učím pěkné nové věci a že to je teda výchova! Samozřejmě, že se učím pěkné, nové věci, musím jít s dobou a samozřejmě, že s chutí vychovávám půvabné slečny, dívky, dámy a krásné ženy. Vychovávám je k naprosté oddanosti a ochotě poskytnout žíznícímu hrdinovi poslední doušek vína, totiž, vody.
Velkorysost jest mým druhým jménem a tak jsem do naší společnosti pozval i barona Bastiena a našeho morouse Kida. A stal se zázrak a Morous se zamiloval do sličné Katarýny a seděl jí u nohou zamilovaně a věrně jako... jako... no jako pes! Odměnou mu bylo láskyplné krmení. Sličná Katarýna mu vybírala nejlepší kousky. Baron se rozhodl, že bude krásným pannám dělat ochránce na cestě temnými chodbami našeho paláce. Musím se přiznat, že mám podezření, že využil své ochranitelské pozice a leckterou nezkušenou krásku svedl k letmým pohlazením a nějakému tomu obdivnému zavrkání. Důkaz na to nemám. Jen záhadné a nejasné poznámky oněch dam o audienci u toalety nasvědčovaly, že baron se snažil též získat obdiv a přízeň. Ale co, žádná z krásek si nestěžovala, ba naopak byly blahem bez sebe, tak co bych to řešil. Hlavní je, že spokojenost byla na obou stranách.
A spokojenost byla opravdu nejen na obou, ale přímo na všech stranách. Já byl spokojený, že jsem uspokojil děvčata z FC Apolón. Mé holubičky byly spokojně oslněny mým majestátem. Bastula si v temném koutě taky užil a Kid měl plné břicho lahůdek. Co víc dodat? Když se daří, tak se daří. Ještě někdo pochybuje o mé božskosti? Nikdo? Tak to je dobře. Přeji vám krásné sny (o mně) a budu se těšit na naše příští setkání, mon cheri. Vrrrrrk.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?