Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
To se ví, že je mi stolek s počítačem akorát. Jenom Panička tady trochu překáží. Ale já si nestěžuju. I když bych měla na co! Takové novoty! Nejsem na to zvyklá!
Už to, že tehdy byla k večeři šunka, bylo podezřelé. Panička šunkou obvykle šetří. Pak se ozval zvonek u dveří. Lekla jsem se, pochopitelně. Pro začátek jsem zmizela na okno. Za záclonou nejsem vidět. Určitě.
Návštěvě pískala kapsa jako myš.
To bylo na pováženou. Lovit, či vyčkat?
Viděla jsem živou myš. Dávno. Tohle bylo jiné. Celé takové nedomrlé. Mělo to chlupatý ocásek. To by si myš nedovolila.
Nejdřív to jen sedělo a mžouralo. Pak se to začalo vrtět. A pořád se to cpalo Paničce do ruky. A na klín!
Jak to položila na postel nebo do křesla, pískalo to jako o život!
Když to začalo cupitat po pokoji, měla jsem toho akorát dost.
Jen jednou jsem si k tomu čuchla, abych věděla, co je zač, a šla jsem pryč.
Nejsem na to zvyklá. Chci svůj klid a svoji Paničku. Dost je už Matesa!
Šla jsem se před tím ukňourancem schovat do koupelny, byla obsazená!
Už se tam skrýval Matýsek.
Jeden se nemá kam vrtnout. Všude to číhá. Běhá to za mnou. Chce se to kamarádit.
A co já s takovým škvrnětem? Vy na něco potřebujete kotě? Já teda ne!
Chová se jako blázen. Trénuje španělskou jezdeckou školu, hlavně úskoky do strany. Pořád dokola přeskakuje hvězdicové šprušle s kolečky od židle u počítače. Taky ho baví ležet na zádech na koberci a zavěšený packama v zácloně sáňkovat. Zkrátka chová se jako cvok.
Že jsem taky kdysi byla kotě? Já?! To je určitě omyl!
Když je moc dotěrné, zavrčím na něj a ono si překvapeně sedne na zadek a kouká.
Já se ovšem bojím Matýska a Mates kvapně ustupuje před kotětem, takže se dá říct, že v naší domácnosti zavládla rovnováha sil.
Nebo snad ne?
Matýsek, zdá se, vymyslel novou hru. Nechá kotě dojít až k sobě.
A když kotě natáhne čumák, aby si ho očichalo, předvede strašný úlek a prchá. Kotě je z toho paf. A Matýsek se po očku dívá, jak je kotě vykulené, a mám silné podezření, že z toho má legraci.
Představte si, že když kotě leželo na opěradle křesla, Matýsek vyskočil na štokrdle vedle, takže měli nosy přibližně ve stejné výšce, a nechal se od kotěte očuchávat. Potom si ho taky očichal a spokojeně odkráčel, jako že je všechno v nejlepším pořádku.
A to teda není! Takové důvěrnosti! Nejsem na to zvyklá!
Musím přiznat, že tuhle bylo kotě už umordované vším tím poskakováním a nesmyslným běháním a šlo na něj spaní a připadalo mi míň nebezpečné než normálně.
Počkala jsem, až zavře oči a pořádně jsem si ho zblízka očichala.
Panička ho pořád nosí a muchluje, že se skoro nedá poznat, kde končí Panička a kde začíná kotě. Musela jsem to zkontrolovat.
Jenže to mazané kotě hned otevřelo oči a začalo takhle zblízka očichávat mě.
Ale protože bylo jasně v oslabení a já jsem byla dobře naložená, nechala jsem ho.
Chvíli jsme tak spolu seděli na křesle a Panička posmrkávala dojetím, ale pak na mě ten mrťafa hupsnul jak na kanape, tak jsem ho shodila a šla pryč.
Na mě si nikdo dovolovat nebude!
Matýskovi jsem takovou blízkost nikdy nedovolila, tak ať si ten pišišvor nezvyká, krávy jsme spolu nepásli!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
12. listopadu 2011 | 
1 025 480 726x / 2x
Matýsek z Kočičí naděje
