Pohádka o opravdu slušných lidech

terra

9. prosince 2011 11:00

Já se přidám k "rozjeté" Kočkomňau - ano, pozor na ty, co sami sebe příliš nápadně označují jako "slušné lidi", většinou jim do člověčiny docela dost chybí. Empatie, soucit, dokonce i ta slušnost... A vůbec to nesouvisí se společenským postavením, takže i bezdomovec nebo lump může milovat svého psa. Proč ne? Je v té chvíli slušnější než ten nejspořádanější soused, co mu vadí semínka ze slunečnic a kočičí chlupy (a zlo raději nevidí, protože se nehodí do jeho slušného světa). Moc se mi líbil ten příměr s drahým kostýmem, na kterém chyběl zvířecí chloupek. Krása bez laskavosti je ledová a dokonalost bez srdce zlá... Přeju krásné dny všem podivínům a podivínkám, všem chlupatcům a ušatcům...

Míla J.

6. prosince 2011 16:05

Matýsku, dvounohá umí krásně vyprávět! Smutné, ale pravdivé :-)))

Lucissia

6. prosince 2011 8:24

Moc smutné. Moc. Moc. Ach jo...

EvaNo

5. prosince 2011 20:56

Milý Matýsku, záměrně oslovuji Tebe, protože se jedná o TVŮJ deníček. Ráda si Tvoje deníčky čtu a vždycky se těším na další, pobavím se u nich nebo zavzpomínám na doby dávno minulé, mívám z nich dobrý pocit. Ale tuto "pohádku" Ti sem někdo vpašoval, tu jsi nepsal Ty. Jednak se v ní nevyskytuje žádné kuře a nevěřím, že Ty bys na ně zapomněl, a druhak si nemyslím, že lidi autorem nazývané slušnými bys slušnými nazýval i Ty, Kačenka nebo Dáreček a dokonce ani Tvoje Dvounohá. I lump a kriminálník může milovat a krmit bezprizorní zvířata, na druhou stranu opravdu slušný člověk může mít důvod, proč zvířata nemá nebo se o ně nemůže starat. Tato "pohádka" mi vyzněla jaksi podivně, TVOJE deníčky jsou mnohem lepší.

Radava

5. prosince 2011 20:41

Smutné, moc. Ale dokud budeme my podivíni, tak mají přece jen kočky nějakou šanci.

Maud

5. prosince 2011 18:38

Jen dodám, že těm slušným lidem, co se málem přezouvají už na ulici na asfaltce, vadí i krmení ptáků - slupičky ze slunečnicových semen jim totiž občas zavane vítr do příbytků - a dokonce i pěstování kytek - nevěřili byste, co to je za hrůzu, když jim upadne pár okvětních lístků z muškátů na jejich balkon!

Ajnoka

5. prosince 2011 16:26

Ano, přiznávám slzy :-(, krásně napsáno, pravdivě, ale je to moc smutné.

janina.z

5. prosince 2011 13:59

Dík za smutné, ale krásné vyprávění.

beta.1

5. prosince 2011 11:10

Matýsku, napsal jsi to moc hezky, ale pohádka je smutná. Přeju všem kočkám na celém světě, aby se ti podivíni/podivínky hodně rychle množili.

Jarka od Zrzků

3. prosince 2011 23:18

Milá KOČKAMŇAU! Moc ráda čtu vaše komenty! Je to vlastně další zápisek k zápisku. Tolik pravdy a tolik moudrých slov, tolik lásky ke kočičím bytostem. Kéž by, kéž by bylo více takových jako vy.
Takže nejen paní Matýskové i vám děkuji, děkuji moc. Zdravím vás a vašim čičinkám posílám pohlazení. Je radost vědět, že existují lidé jako vy.......

Matýsek z Pankráce

3. prosince 2011 17:01

Krásně napsané. Ještě že se najdou podivínky a podivíni...

KOČKAMŇAU

3. prosince 2011 10:57

Je to tak, jak píšete, paní Matýsková, a proto kočkamňau kašle na zákazy, na opravdu slušné lidi, pokrytectví a pseudomorálku!!!!Má přece chlupaté štěstí, odvahu a kouše trenéra, musí totiž bojovat, opravdu slušným lidem, když dojdou argumenty, tak dochází na neslušnost. Vše je chiméra, mája a iluze. Jen, to co je v nás, co jsme my, to je skutečné. Nenechat se semlít, opravdu slušnými lidmi. Ti opravdu slušní lidé, nekastrují své kočky, protože to stojí 1500 korun, co mohou mít, ve štrozoku, to koťata 4x ročně utopí, umlátí,či se k nim, slušně otočí zády, nejenom ke koťatům. Ti opravdu slušní lidé, nežijou život, usilovně se tomu, co je život, vyhýbají a strašně nemají rádi, když je někdo jiný, to je totiž smrtelně ohrožuje, nastavuje zrcadlo, jejich vlastní prázdnotě a zbabělosti,život žít. Je otázka, kdepak se stále ty kočičky a pejsci a malé bytosti berou, na ulici, když je tolik slušných lidí?
Děkuji, Vám paní Matýsková, za synchronní linku, vesmír je prý synchronní, kočkamnau už ví, proč chodila, jako dítě, na návštěvě u babičky, s jitrnicemi do kravína a s uzeným, lezla, pod auta a spadla, z půdy, ve 4 letech, při sbližování, s mňoukaly. Zatímco, ostatní 4 letí, seděli pod schody, tam ani nevylezli a šťourali se v nose, což dělají doposavad. Opravdu slušní lidé přihlíželi mašinérii válečné a kývali souhlasně hlavami. A historie se opakuje. A všichni diktátoři vědí, jak je potřeba umět vládnout a že přízeň lidu je vrtkavá. A proto pozor, na všechny opravdu slušné lidi, jejich smůla,že mrhají nejcenějším, co mají, svým vlastním životem a jak jsou neuspokojeni, tak kudy chodí, tudy škodí.
Uf, to jsem se rozjela.. Paní Matýsková, děkuji, s kočičkama, Vám držíme palečky, při smečkovém začleňování, posíláme pohlazení, mezi oušky, Matýskovi, Kačence a Dárečkovi. A všem soucitným a citlivým bytostem.

Jarka od Zrzků

1. prosince 2011 20:28

Ach, jo, paní Matýsková, díky.

Alča

1. prosince 2011 9:34

Uf, tak to je smutné povídání, ale pravdivé. Je mi z toho smutno.

Karla z Končin

30. listopadu 2011 20:51

Paní Matýsková, krásná povídka, děkuju za ni. Máte talent lidi nejen pobavit, ale i donutit přemýšlet. Kéž by bylo na světě víc podivínek a podivínů.